Antropocén mohl začít už v roce 1620
22.2.2016, Jan Vítek, aktualita
Otázka na počátek antropocénu, čili doby globálního ovlivňování zemského ekosystému lidmi, nás většinou přiměje ji spojit s počátkem průmyslové revoluce. Stále více vědců ale začíná počátek této epochy datovat mnohem dříve, až do začátku 17. století.
Antropocén je poměrně nový termín, dle nějž už lidstvo dávno dospělo do stádia, kdy začalo globálně ovlivňovat planetu, čímž ukončilo holocén a odstartovalo nové geologické období. Nicméně počátek antropocénu nebyl oficiálně ustanoven, takže není spojován pouze s průmyslovou revolucí. Někteří mluví také o tom, že by počátek antropocénu měl být datován již do té doby, kdy lidstvo začalo obdělávat půdu. Tím by však antropocén probíhal již nějakých 8000 let, čímž by ukousl značnou část z holocénu. Nyní se však objevil nový návrh, dle nějž lze považovat za počátek antropocénu rok 1620. Proč to?
Tento názor si nejdříve musíme dát do souvislostí a začít již v roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus odstartoval kolonizaci Nového světa, která spustila celý další řetězec událostí. Ty byly pro původní obyvatelstvo Jižní a Severní Ameriky naprosto fatální, přičemž šlo dle odhadů o přibližně 7 milionů lidí v Severní Americe a v Jižní jich bylo rovnou 50 milionů. Ti se potkali s tlakem evropských kolonizátorů, kteří s nimi sice nejednali v rukavičkách, ale pád tamních civilizací a vymírání národů nemají na svědomí přímo oni, ale spíše nemoci, které s sebou přivezli. Zvláště Aztékové doplatili na epidemii neštovic, vůči nimž byl jejich imunitní systém bezbranný a pak tu byly v záloze ještě spalničky nebo tyfus (Evropané zase dostali na oplátku syfilis). Neštovice s sebou přivezla armáda Hernána Cortése, který v roce 1520 navštívil Tenochtitlán a jak je dobře známo, zajmutím vládce Montezumy II. držel tamní obyvatele v šachu. Byl pak sice z města vyhnán, ale v tu dobu se již začaly neštovice rozšiřovat a když se Cortés o rok později vrátil, ukázalo se, že čtvrtina populace města byla mrtvá, což značně ulehčilo jeho dobytí.
neštovice mezi aztéky
Výzkumníci nyní věří, že 90 až 95 procent původního obyvatelstva vymizelo již po uplynutí sta let od prvního kontaktu s Evropany. Nešlo také pouze o čistě lidské nemoci, ale také o choroby přenosné ze zvířat na člověka. Čili ze zvířat, která si Evropané s sebou přivezli a se kterými se domorodci do té doby nesetkali. Nyní se tedy pracuje s hypotézou, že tak rozsáhlé vymírání mělo za následek prudké změny v ekologické rovnováze, což se dotklo Severní a zvláště Jižní Ameriky. Jsou to tedy změny, které by dnešní ekologové s radostí uvítali, neboť šlo o opětovné rozšiřování lesů, které začaly pohlcovat do té doby kultivovanou krajinu i celá města. Civilizace v Americe pochopitelně zanikaly už dříve, a to ještě před rozmachem Aztéků (například známý Teotihuacán zaniklý již kolem roku 700 n.l.), ale nyní šlo o změny, které ovlivnily celý kontinent. Má se i za to, že obrovské množství uhlíku, které se v těchto lesech uložilo, prohloubilo efekt Malé doby ledové.
A právě na tom začal stavět tým výzkumníků, kteří se rozhodli studovat oblast v severní části Nového Mexika, tedy v provincii Jemez. Ta byla centrum civilizace a kultury mezi 14. a 17. století, přičemž výzkumníci se pokusili ověřit, která z hypotéz vysvětlujících její zánik je nejpravděpodobnější. Dle první hypotézy začali obyvatelé v Jemezu strádat vlivem zavlečených chorob ještě před příchodem prvních Evropanů. Dle druhé začal úpadek hned po prvním kontaktu, třetí jej datuje až do doby prvních misií a dle čtvrté populace začala mizet až po roce 1680. S využitím moderních technologií pro mapování terénu a dendrochronologie (metoda pro datování dřeva) se tedy začalo zjišťovat, kdy si okolní les začal brát zpět lidmi kultivovaný prostor.
To ukazuje uvedený obrázek s časovou osou, která znázorňuje, kdy začaly růst stromy ve třech velkých sídlech Pueblů - Kiatsukwa, Kwastiyukwa a Tovakwa. Depopulace tak měla začít mezi lety 1620 a 1640, přičemž na výrazný úbytek obyvatelstva ukazuje i výrazně zvýšená frekvence výskytu velkých požárů. Před rokem 1620 něco takového přicházelo v průměru každých 60 let a poté to bylo již každých 16,5 roku. S těmito údaji souhlasí také záznamy Františkánských mnichů, dle nichž klesla populace Pueblů v jejich oblasti z 3000 v roce 1630 na 1860 v roce 1644. Celkově tak v období 74 let vymřelo 92 procent obyvatel Jemezu.
Závěrem lze tedy říci, že dle těchto závěrů by mohl být za začátek antropocénu považován i okamžik, kdy člověk ovlivnil globální prostředí planety ne svou činností, ale naopak svým náhlým a rychlým vymíráním. To si zavinil sám, pokud máme tedy evropské kolonizátory hodit s původními Američany do jednoho pytle.
Zdroj: Extremetech
Tento názor si nejdříve musíme dát do souvislostí a začít již v roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus odstartoval kolonizaci Nového světa, která spustila celý další řetězec událostí. Ty byly pro původní obyvatelstvo Jižní a Severní Ameriky naprosto fatální, přičemž šlo dle odhadů o přibližně 7 milionů lidí v Severní Americe a v Jižní jich bylo rovnou 50 milionů. Ti se potkali s tlakem evropských kolonizátorů, kteří s nimi sice nejednali v rukavičkách, ale pád tamních civilizací a vymírání národů nemají na svědomí přímo oni, ale spíše nemoci, které s sebou přivezli. Zvláště Aztékové doplatili na epidemii neštovic, vůči nimž byl jejich imunitní systém bezbranný a pak tu byly v záloze ještě spalničky nebo tyfus (Evropané zase dostali na oplátku syfilis). Neštovice s sebou přivezla armáda Hernána Cortése, který v roce 1520 navštívil Tenochtitlán a jak je dobře známo, zajmutím vládce Montezumy II. držel tamní obyvatele v šachu. Byl pak sice z města vyhnán, ale v tu dobu se již začaly neštovice rozšiřovat a když se Cortés o rok později vrátil, ukázalo se, že čtvrtina populace města byla mrtvá, což značně ulehčilo jeho dobytí.
neštovice mezi aztéky
Výzkumníci nyní věří, že 90 až 95 procent původního obyvatelstva vymizelo již po uplynutí sta let od prvního kontaktu s Evropany. Nešlo také pouze o čistě lidské nemoci, ale také o choroby přenosné ze zvířat na člověka. Čili ze zvířat, která si Evropané s sebou přivezli a se kterými se domorodci do té doby nesetkali. Nyní se tedy pracuje s hypotézou, že tak rozsáhlé vymírání mělo za následek prudké změny v ekologické rovnováze, což se dotklo Severní a zvláště Jižní Ameriky. Jsou to tedy změny, které by dnešní ekologové s radostí uvítali, neboť šlo o opětovné rozšiřování lesů, které začaly pohlcovat do té doby kultivovanou krajinu i celá města. Civilizace v Americe pochopitelně zanikaly už dříve, a to ještě před rozmachem Aztéků (například známý Teotihuacán zaniklý již kolem roku 700 n.l.), ale nyní šlo o změny, které ovlivnily celý kontinent. Má se i za to, že obrovské množství uhlíku, které se v těchto lesech uložilo, prohloubilo efekt Malé doby ledové.
A právě na tom začal stavět tým výzkumníků, kteří se rozhodli studovat oblast v severní části Nového Mexika, tedy v provincii Jemez. Ta byla centrum civilizace a kultury mezi 14. a 17. století, přičemž výzkumníci se pokusili ověřit, která z hypotéz vysvětlujících její zánik je nejpravděpodobnější. Dle první hypotézy začali obyvatelé v Jemezu strádat vlivem zavlečených chorob ještě před příchodem prvních Evropanů. Dle druhé začal úpadek hned po prvním kontaktu, třetí jej datuje až do doby prvních misií a dle čtvrté populace začala mizet až po roce 1680. S využitím moderních technologií pro mapování terénu a dendrochronologie (metoda pro datování dřeva) se tedy začalo zjišťovat, kdy si okolní les začal brát zpět lidmi kultivovaný prostor.
To ukazuje uvedený obrázek s časovou osou, která znázorňuje, kdy začaly růst stromy ve třech velkých sídlech Pueblů - Kiatsukwa, Kwastiyukwa a Tovakwa. Depopulace tak měla začít mezi lety 1620 a 1640, přičemž na výrazný úbytek obyvatelstva ukazuje i výrazně zvýšená frekvence výskytu velkých požárů. Před rokem 1620 něco takového přicházelo v průměru každých 60 let a poté to bylo již každých 16,5 roku. S těmito údaji souhlasí také záznamy Františkánských mnichů, dle nichž klesla populace Pueblů v jejich oblasti z 3000 v roce 1630 na 1860 v roce 1644. Celkově tak v období 74 let vymřelo 92 procent obyvatel Jemezu.
Závěrem lze tedy říci, že dle těchto závěrů by mohl být za začátek antropocénu považován i okamžik, kdy člověk ovlivnil globální prostředí planety ne svou činností, ale naopak svým náhlým a rychlým vymíráním. To si zavinil sám, pokud máme tedy evropské kolonizátory hodit s původními Američany do jednoho pytle.
Zdroj: Extremetech
.webp)
