Chladiče a tlumiče pevných disků – 1. část
18.7.2006, Jan Vítek, recenze
Chlazení pevných disků je jedna z neproblémovějších oblastí chlazení PC jako takového, a to především, pokud chceme zároveň chladit a tlumit hluk. Dnes si představíme prvních pět výrobků, které se pokusí zlepšit chlazení, nebo snížit hluk.
Kapitoly článku:
- Chladiče a tlumiče pevných disků – 1. část
- Revoltec Hard Drive Silencer
- Scythe Hard Disk Stabilizer II
- Silentmaxx HD Silencer
- Thermaltake Hardcano 14
- Zalman ZM-2HC2
Pokud máte rádi u počítače co možná nejtišší prostředí a zároveň vám jde o nízké teploty, máte problém. Tím problémem jsou pevné disky jejichž kvalitní chlazení a bezhlučnost nejde moc dohromady. Disky se projevují především roztočenými plotnami a tzv. seekováním, tedy pohybováním čtecích a záznamových hlaviček nad plotnami. Obojí je zdrojem tepla a hluku.
Problematika chlazení pevných disků není u osobních počítačů zrovna letitá, vždyť teprve nedávno se počítače začaly ztišovat ve velkém až na tu míru, kdy začal vadit i hluk z pevných disků. Zároveň se objevila i záležitost jejich chlazení, a to po masovém rozšíření disků s 7200 RPM, nebo i 10000RPM. Avšak vývoj v této oblasti není tak lineární, jak by se mohlo zdát. Zvláště otázka hluku disků přinesla představení fluidních ložisek, nebo technologie AAM – Acoustic Management. Pevné disky jsou navíc specifické v tom, že se v množství vydávaného hluku liší nejen model od modelu, ale také i série od série, takže pokud vám rukama neprojde množství výrobků, z nichž si můžete vybrat, je výběr toho pravého disku víceméně sázkou do loterie. Dalo by se použít i přirovnání k sériím procesorů v závislosti na jejich přetaktování.
Dalším specifikem pevných disků je fakt, že uživatel má daleko menší možnosti do jejich chlazení a hlučností zasahovat než jako tomu je u ostatních komponent. Důvod je prostý – hluk zde není tvořen nějakým externím ventilátorem, s nímž bychom si mohli pohrát, ale výhradně vnitřními komponentami, s nimiž si samozřejmě fyzicky nijak hrát nelze. Leda bychom uposlechli rádobyvtipného návodu, který koluje po Internetu a disk s uvolněným víkem ponořili do vodní lázně, nechali naplnit vodou a následně se těšili z lepšího (vodního) chlazení a snížené hlučnosti.
Problémy s teplotou jsou tedy jasné. Motorek disku a pohyby hlaviček produkují tepelnou energii, již je třeba někam odvést. Kovová schránka disků je přímo navržena na to, aby sama o sobě dokázala toto teplo odvést, ovšem pouze pokud má kam. Právě z tohoto důvodu je nutné ve skříních, ve kterých se disky připevňují přes plastové lyže, zajistit alespoň minimální proudění vzduchu okolo disků. Stejně tak v systémech, kde je větší množství disků blízko sebe a navzájem se ohřívají. Tam již kontakt s kostrou skříně vůbec nemusí stačit a aktivní chlazení je také nutné.
Hlučnost je již ošemetnější věc. Pokud by se disky nezahřívaly, nebylo by nic jednoduššího, než je zabalit klidně do kusu hadru a užívat si klidu a ticha. Jenomže dnešní disky takto utopit nemůžeme, jinak bychom mohli dát sbohem drahocenným datům a jít si pro nové. Musíme se tedy rozhodnout, jak chceme mít disky chlazeny. Již jsem nastínil dvě cesty – aktivního a pasivního chlazení. V obvykle sestavené skříni mezi nimi není rozdíl v tom, že jsou připevněny na šachtu, coby součást kostry skříně. Zde nutně vyvstává problém šíření vibrací z disků, což bych označil za ještě více naléhavější, než samotný hluk přímo z kovové schránky. Vibrace se totiž mohou šířit po celé kostře až do bočnic a lehčí skříně dokáží hlasitě rozezvučet. Ovšem sama velká hmotnost skříní není zárukou spolehlivého tlumení vibrací a stačí jeden jediný nejistý spoj k tomu, aby se objevil nepříjemný drnčivý zvuk jejž poté velmi nesnadno lokalizujeme.
Řešení tlumení vibrací z pevných disků je zřejmé – pružné zavěšení, nebo uchycení přes vibracepohlcující materiál. To byla ze začátku dominanta domácích kutilů-experimentátorů a je možné zaznamenat opravdu širokou škálu možných domácích bastlů, třeba jen prosté položení disku na natažené gumičky, nebo, podobně jako u ventilátorů, zavěšení na pružinky. Další možností je vložení do různých pěnových hmot a doplnění ventilátory. Výrobci se otázky tlumení vibrací chytili a od té doby představili v podstatě jen dvě řešení. Buď uchycení do 5,25“ pozic přes gumové sloupky, nebo uzavření do pevné kovové schránky a nejlépe kombinaci obojího. Výhody a nevýhody každého z těchto způsobů má za úkol ukázat tento článek, jehož první polovinu právě čtete.
Test je ve dvou částech rozdělen na pasivní a aktivní chladiče (pokud situace dovolila) a celkově se podíváme na devět výrobků:
1.část
2. část
Problematika chlazení pevných disků není u osobních počítačů zrovna letitá, vždyť teprve nedávno se počítače začaly ztišovat ve velkém až na tu míru, kdy začal vadit i hluk z pevných disků. Zároveň se objevila i záležitost jejich chlazení, a to po masovém rozšíření disků s 7200 RPM, nebo i 10000RPM. Avšak vývoj v této oblasti není tak lineární, jak by se mohlo zdát. Zvláště otázka hluku disků přinesla představení fluidních ložisek, nebo technologie AAM – Acoustic Management. Pevné disky jsou navíc specifické v tom, že se v množství vydávaného hluku liší nejen model od modelu, ale také i série od série, takže pokud vám rukama neprojde množství výrobků, z nichž si můžete vybrat, je výběr toho pravého disku víceméně sázkou do loterie. Dalo by se použít i přirovnání k sériím procesorů v závislosti na jejich přetaktování.
Dalším specifikem pevných disků je fakt, že uživatel má daleko menší možnosti do jejich chlazení a hlučností zasahovat než jako tomu je u ostatních komponent. Důvod je prostý – hluk zde není tvořen nějakým externím ventilátorem, s nímž bychom si mohli pohrát, ale výhradně vnitřními komponentami, s nimiž si samozřejmě fyzicky nijak hrát nelze. Leda bychom uposlechli rádobyvtipného návodu, který koluje po Internetu a disk s uvolněným víkem ponořili do vodní lázně, nechali naplnit vodou a následně se těšili z lepšího (vodního) chlazení a snížené hlučnosti.
Problémy s teplotou jsou tedy jasné. Motorek disku a pohyby hlaviček produkují tepelnou energii, již je třeba někam odvést. Kovová schránka disků je přímo navržena na to, aby sama o sobě dokázala toto teplo odvést, ovšem pouze pokud má kam. Právě z tohoto důvodu je nutné ve skříních, ve kterých se disky připevňují přes plastové lyže, zajistit alespoň minimální proudění vzduchu okolo disků. Stejně tak v systémech, kde je větší množství disků blízko sebe a navzájem se ohřívají. Tam již kontakt s kostrou skříně vůbec nemusí stačit a aktivní chlazení je také nutné.
Hlučnost je již ošemetnější věc. Pokud by se disky nezahřívaly, nebylo by nic jednoduššího, než je zabalit klidně do kusu hadru a užívat si klidu a ticha. Jenomže dnešní disky takto utopit nemůžeme, jinak bychom mohli dát sbohem drahocenným datům a jít si pro nové. Musíme se tedy rozhodnout, jak chceme mít disky chlazeny. Již jsem nastínil dvě cesty – aktivního a pasivního chlazení. V obvykle sestavené skříni mezi nimi není rozdíl v tom, že jsou připevněny na šachtu, coby součást kostry skříně. Zde nutně vyvstává problém šíření vibrací z disků, což bych označil za ještě více naléhavější, než samotný hluk přímo z kovové schránky. Vibrace se totiž mohou šířit po celé kostře až do bočnic a lehčí skříně dokáží hlasitě rozezvučet. Ovšem sama velká hmotnost skříní není zárukou spolehlivého tlumení vibrací a stačí jeden jediný nejistý spoj k tomu, aby se objevil nepříjemný drnčivý zvuk jejž poté velmi nesnadno lokalizujeme.
Řešení tlumení vibrací z pevných disků je zřejmé – pružné zavěšení, nebo uchycení přes vibracepohlcující materiál. To byla ze začátku dominanta domácích kutilů-experimentátorů a je možné zaznamenat opravdu širokou škálu možných domácích bastlů, třeba jen prosté položení disku na natažené gumičky, nebo, podobně jako u ventilátorů, zavěšení na pružinky. Další možností je vložení do různých pěnových hmot a doplnění ventilátory. Výrobci se otázky tlumení vibrací chytili a od té doby představili v podstatě jen dvě řešení. Buď uchycení do 5,25“ pozic přes gumové sloupky, nebo uzavření do pevné kovové schránky a nejlépe kombinaci obojího. Výhody a nevýhody každého z těchto způsobů má za úkol ukázat tento článek, jehož první polovinu právě čtete.
Test je ve dvou částech rozdělen na pasivní a aktivní chladiče (pokud situace dovolila) a celkově se podíváme na devět výrobků:
1.část
- Revoltec – Hard Drive Silencer
- Scythe – Hard Disk Stabilizer II
- Silentmaxx – HD Silencer
- Thermaltake – Hardcano 14
- Zalman – ZM-2HC2
2. část
- Cooler Master – Cooldrive 6
- Coolink – Silent Savior
- Revoltec – Hard Drive Freezer (Blue Edition)
- Sharkoon – HDD Cooler
