Acutake Air Fighter: design především

Společnost Acutake nabízí různé produkty z oblasti počítačového hardware a doplňků, kde většinou jde o ty jednodušší záležitosti jako myši, klávesnice, USB udělátka typu ohřívač kávy (či spíše zpomalovač chladnutí), atp. Všemožné tyto produkty, jak jsou prezentovány na www stránce firmy, jsme však mohli již nejednou vidět v nabídkách jiných firem, samozřejmě pod jiným názvem a možná s jinou barvou.
Proto je docela možné, že i dnešní recenzovaná skříň se objevuje i pod jinými značkami a názvy. Zaměřme se ale nyní pouze na ni.


Přichází v nevýrazné světle hnědé lepenkové krabici, kde je standardně chráněna pěnovými výplněmi a igelitovým vakem. Kouřová plexiskla jsou navíc opatřena přilnavými fóliemi a uvnitř je nakonec přibaleno příslušenství do větší papírové krabice.
Skříň se vyznačuje poněkud divokým designem, jenž mi osobně připadá trochu neuspořádaný a chaotický. Vzniká tu kontrast mezi předními zaoblenými částmi hliníku i plastu a ostře řezanou bočnicí s plexisklem. Následně tu máme i další prvky jako bílé plochy v černých plastových výplních na obou bočnicích a nakonec, co ještě nevidíme, to bude LED osvětlení.
Přední panel je vyroben převážně z černého lesklého plastu, který je na horní a dolní straně doplněn o zaoblená hliníková zakončení. Hlavní prvek je zde však velký kruh z průsvitného plastu, jenž je vyplněn jemně perforovaným plechem, za nímž prosvítá rošt předního ventilátoru a přímo veprostřed je pak něco, co připomíná terč a uvnitř něj letoun F-117. Podstatně menší replika onoho kruhu je umístěna přímo nad a uvnitř sebe nemá nic jiného než tlačítko Power.
Kromě něj není na předním panelu už žádný ovládací prvek, samozřejmě kromě předních konektorů, které jsou však umístěny v pravém boku panelu. Najdeme tam klasickou sortu v podobě 3,5mm audio pro sluchátka a mikrofon, 2x USB 2.0 a nakonec FireWire. Nakonec na přední straně najdeme jednu externí pozici pro 3,5“ zařízení a tři 5,25“ pozice, což je tedy na velký middletower poměrně málo.
Skříň se otevírá přes levou bočnici, na niž se podíváme nejdříve. Najdeme na ní vepředu bílý i černý plast, pokračujeme dozadu přes dvojici výřezů vyplněných plexiskly s kouřovým zabarvením a nakonec ji zakončíme vklíněným polem s průduchy. Nahoře jsou pak umístěny dva originální zámky, jež stačí pro uvolnění bočnice otočit o 90° doprava, aby šla vyklopit. Její pant tedy není na pravé svislé straně skříně, nýbrž ve spodní.
Pro druhou bočnici pak platí to samé, pouze s tím rozdílem, že zde nenajdeme žádná plexiskla. Pokud ji však budete chtít odejmout, je dobré vědět, že šroubky ji nefixují pouze ze zadní strany, ale dva jsou ukryty také vepředu pod předním panelem. Ten je tedy zapotřebí odejmout nejdříve.
Zadní panel skříně už jen dokresluje její vzhled a především ukazuje pozici napájecího zdroje. Jak je evidentní dle šroubků, tak jej bude možno umístit ventilátorem nahoru, aby pomáhal odvětrávat vzduch ze skříně, nebo ventilátorem dolů, aby se pouze staral o své vlastní chlazení. Nad jeho otvorem vpravo pak máme dva plastové špunty, které ucpávají otvory, jimiž by se mohly protáhnout hadičky vodního chlazení. Pro to jsou dle manuálu připraveny i horní dva vylomitelné otvory. Jenže manuál je velmi jednoduchý a vůbec se nezmiňuje, o jaké vodní chlazení má vůbec jít. Nutno dodat, že manuál sám o sobě je natolik zmatený, že je možná lepší jej ani nečíst. Pak jsou zde již klasické prvky jako sedm záslepek pro karty, obdélníkový otvor pro I/O štítek základní desky a poměrně pěkně zpracovaný rošt zadního 120mm ventilátoru.
Nakonec se ještě podíváme na horní pozici pro další 120mm ventilátor, nad níž je spojler, díky kterému se mi připomněla skříň Antec P180. Pouze tedy nechápu, proč má perforovaný plech zelenou barvu, když by mu daleko lépe slušela stříbrná, nebo klidně i černá.