K čemu všemu lze využít NAS
3.12.2012, Radan Tuhý, článek
Mít doma vlastní NAS je prvním krokem k vlastnímu datovému cloudu. Zařízení toho ale dokáže mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. Využijte svůj NAS naplno, můžete tím ušetřit za některé další internetové služby.
Kapitoly článku:
- K čemu všemu lze využít NAS
- Jednotlivé funkce a služby
Pod pojmem NAS (z anglického Network-attached Storage) chápeme úložiště dat, které je dostupné prostřednictvím některého z vybraných síťových protokolů. Výhod bychom mohli najít velké množství, od možnosti přistupovat k datům z více zařízení současně a nezávisle, až po nižší energetické nároky a podstatně jednodušší administraci, než by bylo nutné (alespoň tedy ze začátku) provést u kompletního serveru.
Teď si možná říkáte, že NAS přece slouží k ukládání dat, tak jaképak další funkce? Ano, primárním účelem NASu skutečně je uchovávat uložená data. To je ale v dnešní době málo. Práce s daty nemusí jen nutně znamenat kopírování a otevírání souborů.
Kolikrát jste si třeba říkali, že by se hodilo mít na NASu vlastní internetové stránky, když je zařízení tak jako tak pořád puštěné? Nebo jste si u přátel vzpomněli, že máte na domácím úložišti fotky z posledního výletu, ale zapomněli jste si je zkopírovat na flash disk, takže by se hodil vzdálený přístup (např. pomocí FTP)? Nechce se vám pořád zapínat počítač, když někdo další v rámci vaší lokální sítě chce využít vaši tiskárnu? Nebo máte velké množství dat ke stažení, což potrvá dlouho, ale nechcete kvůli tomu nechat zapnutý počítač přes noc? Všechny tyto operace NAS zvládne. A ještě mnoha dalšího.
Základní informace, jak NAS funguje a jak jej lze využít pro zálohování, naleznete v našem článku Zálohování pro začátečníky, aneb jak na NAS. My se dnes podíváme nejen na to, jak toto síťové úložiště funguje technicky, ale především na další služby a funkce, které nám dokáže NAS nabídnout. Mnohé z nich nám můžou do velké míry ulehčit každodenní starosti a zejména přináší nové funkce, které bychom buď neměli k dispozici vůbec, případně jsou dostupné na internetu obvykle v placené podobě.
Příjemnou vlastností dat uložených na síťovém zařízení je jejich dostupnost z jakéhokoli přístroje připojeného do sítě (ať již lokální, nebo internetu pomocí VPN – tu ale musí podporovat, resp. umožňovat router). Data jsou tedy přenášena prostřednictvím protokolu TCP/IP – přenos zajišťuje sedmá aplikační vrstva OSI modelu. Z toho také trošku vyplývá také to, jaké jsou využívány aplikační protokoly ke sdílení dat.
Nejčastěji se jedná o protokoly Sun Network File System (NFS) a Common Internet File System (CIFS), které jsou oba již dlouhou dobu v dané oblasti standardem. NFS byl původně vyvinut za účelem sdílení dat mezi Unixovými systémy. Přestože byla jeho podpora velmi krátce po jeho zavedení rozšířena i o další systémy, klienti se nejčastěji nachází na systémech na bázi Unixu.
Druhým zmíněným protokolem je CIFS, který můžeme znát také pod zkratkou SMB (z anglického Server Message Block). SMB byl vyvinut společnostmi IBM a Microsoftem za účelem podpory sdílení dat v systému DOS. Vzhledem k jeho širokému využití v systémech Windows byl posléze mírně upraven a přejmenován na CIFS. Tentýž protokol je např. součástí balíčku Samba v Unixových systémech.
Teď, když máme základní technické povědomí, si dokážeme domyslet univerzálnost prakticky všech zařízení NAS, které (snad víceméně všechny) výše zmíněné protokoly podporují. Je tedy jedno, jestli vlastníme počítač s operačním systémem Windows, případně Linux, zda máme telefon se systémem Google Android (v praxi Linux s uživatelským prostředím postaveným na JVM) či Windows Phone, tablet, případně chytrou televizi podporující některý z výše zmíněných protokolů (typicky SMB).
Samostatnou kapitolou jsou zařízení od společnosti Apple. Počítače a telefony postavené na systému iOS sice protokol SMB podporují (resp. dokážou jej použít), ale mohou se vyskytnout problémy s některými názvy souborů. Systém iOS využívá primárně protokol AFP (Apple Filing Protocol) a můžeme najít i takové NASy, které tento protokol podporují nativně. To je pak pro majitele zařízení Apple pravděpodobně optimální volbou, přestože nadpoloviční většina NASů jej podporovat nejspíše nebude.
Určitým univerzálním řešením je HTTP (Hypertext Transfer Protocol), což pokud NAS umí, znamená možnost přístupu k datům mimo jiné prostřednictvím internetového prohlížeče. Tady již už moc nezáleží na použité platformě, asi bychom v dnešní době velmi obtížně hledali systém, který nebude obsahovat možnost využití internetového prohlížeče, nebo alespoň ekvivalentní aplikace využívající protokol HTTP.
Zde ještě pro úplnost uvádíme menší souhrn nejčastějších zařízení, ze kterých se můžeme v současné době připojovat k datům na síťovém úložišti.
Jak jsme zmínili v úvodu, přístup k datům je ovšem pouze začátek. Většina NASů obsahuje systém s mnohem více možnostmi využití. Pojďme tedy k jednotlivým z nich.
Teď si možná říkáte, že NAS přece slouží k ukládání dat, tak jaképak další funkce? Ano, primárním účelem NASu skutečně je uchovávat uložená data. To je ale v dnešní době málo. Práce s daty nemusí jen nutně znamenat kopírování a otevírání souborů.
Kolikrát jste si třeba říkali, že by se hodilo mít na NASu vlastní internetové stránky, když je zařízení tak jako tak pořád puštěné? Nebo jste si u přátel vzpomněli, že máte na domácím úložišti fotky z posledního výletu, ale zapomněli jste si je zkopírovat na flash disk, takže by se hodil vzdálený přístup (např. pomocí FTP)? Nechce se vám pořád zapínat počítač, když někdo další v rámci vaší lokální sítě chce využít vaši tiskárnu? Nebo máte velké množství dat ke stažení, což potrvá dlouho, ale nechcete kvůli tomu nechat zapnutý počítač přes noc? Všechny tyto operace NAS zvládne. A ještě mnoha dalšího.
Základní informace, jak NAS funguje a jak jej lze využít pro zálohování, naleznete v našem článku Zálohování pro začátečníky, aneb jak na NAS. My se dnes podíváme nejen na to, jak toto síťové úložiště funguje technicky, ale především na další služby a funkce, které nám dokáže NAS nabídnout. Mnohé z nich nám můžou do velké míry ulehčit každodenní starosti a zejména přináší nové funkce, které bychom buď neměli k dispozici vůbec, případně jsou dostupné na internetu obvykle v placené podobě.
K datům odkudkoli - technický pohled
Příjemnou vlastností dat uložených na síťovém zařízení je jejich dostupnost z jakéhokoli přístroje připojeného do sítě (ať již lokální, nebo internetu pomocí VPN – tu ale musí podporovat, resp. umožňovat router). Data jsou tedy přenášena prostřednictvím protokolu TCP/IP – přenos zajišťuje sedmá aplikační vrstva OSI modelu. Z toho také trošku vyplývá také to, jaké jsou využívány aplikační protokoly ke sdílení dat.
Nejčastěji se jedná o protokoly Sun Network File System (NFS) a Common Internet File System (CIFS), které jsou oba již dlouhou dobu v dané oblasti standardem. NFS byl původně vyvinut za účelem sdílení dat mezi Unixovými systémy. Přestože byla jeho podpora velmi krátce po jeho zavedení rozšířena i o další systémy, klienti se nejčastěji nachází na systémech na bázi Unixu.
Druhým zmíněným protokolem je CIFS, který můžeme znát také pod zkratkou SMB (z anglického Server Message Block). SMB byl vyvinut společnostmi IBM a Microsoftem za účelem podpory sdílení dat v systému DOS. Vzhledem k jeho širokému využití v systémech Windows byl posléze mírně upraven a přejmenován na CIFS. Tentýž protokol je např. součástí balíčku Samba v Unixových systémech.
Teď, když máme základní technické povědomí, si dokážeme domyslet univerzálnost prakticky všech zařízení NAS, které (snad víceméně všechny) výše zmíněné protokoly podporují. Je tedy jedno, jestli vlastníme počítač s operačním systémem Windows, případně Linux, zda máme telefon se systémem Google Android (v praxi Linux s uživatelským prostředím postaveným na JVM) či Windows Phone, tablet, případně chytrou televizi podporující některý z výše zmíněných protokolů (typicky SMB).
Samostatnou kapitolou jsou zařízení od společnosti Apple. Počítače a telefony postavené na systému iOS sice protokol SMB podporují (resp. dokážou jej použít), ale mohou se vyskytnout problémy s některými názvy souborů. Systém iOS využívá primárně protokol AFP (Apple Filing Protocol) a můžeme najít i takové NASy, které tento protokol podporují nativně. To je pak pro majitele zařízení Apple pravděpodobně optimální volbou, přestože nadpoloviční většina NASů jej podporovat nejspíše nebude.
Určitým univerzálním řešením je HTTP (Hypertext Transfer Protocol), což pokud NAS umí, znamená možnost přístupu k datům mimo jiné prostřednictvím internetového prohlížeče. Tady již už moc nezáleží na použité platformě, asi bychom v dnešní době velmi obtížně hledali systém, který nebude obsahovat možnost využití internetového prohlížeče, nebo alespoň ekvivalentní aplikace využívající protokol HTTP.
Zde ještě pro úplnost uvádíme menší souhrn nejčastějších zařízení, ze kterých se můžeme v současné době připojovat k datům na síťovém úložišti.
- počítač
- laptop
- chytrý telefon
- tablet
- chytrá televize
- multimediální centrum
- vzdálené lokace (pomocí VPN) - např. z práce
Jak jsme zmínili v úvodu, přístup k datům je ovšem pouze začátek. Většina NASů obsahuje systém s mnohem více možnostmi využití. Pojďme tedy k jednotlivým z nich.
