Šest SSD ve srovnávacím testu
8.6.2010, Jan Vítek, recenze
Nabídka výrobců SSD se stále rozšiřuje, a tak bude jistě stát za to si ji trošku zmapovat dnešním testem šesti SSD od stejného počtu nových výrobců. Představí se modely firem A-Data, Corsair, Kingston, OCZ, Patriot a Western Digital.
Kapitoly článku:
Situace na trhu se zařízeními Solid State Drive (SSD) je velmi odlišná od té, která zde panovala před pouhým rokem. Některé již mají v nabídce mnoho diverzifikovaných řad a přibývají i další výrobci, o jejichž aktivitách se můžete sami přesvědčit v naší rubrice o SSD.
Tradiční pevné disky dnes vyrábí v porovnání s SSD jen hrstka firem, což je dáno jednak tím, že pevné disky jsou bezpochyby náročnějším oborem, zatímco u SSD si stačí na plošný spoj umístit řadič, vyrovnávací paměť a paměti NAND Flash (pokud to tedy patřičně zjednodušíme) a máme SSD. Popřípadě některé firmy využívají nabídky OEM výrobců, na jejichž hotové produkty jednoduše jen nalepí vlastní štítek. Mezi ty se dají ale zařadit také OEM výrobci SSD řadičů, na nichž velmi záleží výsledný výkon a jedním z takových je například firma Sandforce.
Nezanedbatelný je také přínos firem jako Fusion-io, které vyrábí SSD v podobě karet do slotů PCI Express, na což se také zaměřuje OCZ, která viditelněji prosazuje své Z-Drive. Zmínit můžeme i integrované SSD v netboocích či SSD v podobě karet ExpressCard, ale tématem dnešního testu jsou klasická SSD v podobě 2,5palcových disků.
Hlavním formátem pro spotřebitelská SSD se totiž stal formát mobilních pevných disků, což vychází z malých nároků na prostor. Není důvod, proč je vyrábět jako 3,5" zařízení a na to již delší dobu reagují také výrobci počítačových skříní, kteří nabízejí buď přímo pozice pro 2,5" SSD/HDD nebo také redukce, které typicky dokáží v jedné 3,5" pozici upevnit dvě 2,5" zařízení. Někteří výrobci, jako třeba Kingston, také nabízejí vlastní redukce přibalené přímo k jejich SSD.
Nyní se ale již podívejme na naše testovací pole:
Sešlo se nám pro test tedy šest 2,5" SSD s rozhraním Serial ATA 3 Gbps a převážně s kapacitou 128 GB. Pouze OCZ Vertex 2 má 100 GB a pak Western Digital SiliconEdge Blue přišel v 256GB provedení, které by dle ujištění výrobce mělo být stejně výkonné jako 128GB verze. Nyní se na ně podívejme podrobněji v doprovodu základních specifikací (pokud je tedy výrobce uvádí).
Musím poukázat i na to, že se nám nepodařilo sehnat vše, co jsme do testu chtěli, protože některá SSD jednoduše nebyla k dispozici.
Specifikace, které jsme si uvedli, hovoří v prvé řadě o typu buněk v pamětech NAND Flash. Není divu, že v této cenové kategorii se využívají levnější MLC (Multi-Level Cell), které jsou ale i obecně pomalejší než SLC (Single-Level Cell), jež nalezneme především v třídě Enterprise, tedy podnikových SSD, kde mají SLC ještě podstatnou výhodu ve vetším počtu možných zápisů na buňku (asi o řád vyšší). Avšak co ztratíme zde, to dokáží nahradit stále výkonnější řadiče SSD, které začínají být u některých firem hlavním měřítkem pro rozdělení jejich produktů do skupin. Např. u Corsairu je to řada Performance využívající řídicí čip Samsungu, řada Force jej má od SandForce, Reactor a Legacy od JMicron a nakonec Nova s Extreme skrývá čipy Indilinx.
Dále se disky liší udávanými maximálními hodnotami čtení a zápisu, avšak zde jde o skutečně maximální hodnoty, kterých dosáhneme spíše jen při kopírování velkých souborů. To není zrovna ukazatel vhodný pro oznámkování SSD, neboť ty by měly v nejlepším případě sloužit jako systémový disk a ne jako pouhé odkladiště dat. A systémový disk jako takový by měl spíše dosahovat co nejvyšší hodnoty IOPS, tedy vstupních a výstupních operací za sekundu, což typicky značí schopnost náhodně číst či zapisovat 4kB bloky dat. Bohužel, řada výrobců tento údaj neuvádí a mnoho z nich jistě také ví proč.
U SSD také není k zahození údaj MTBF (Mean Time Before Failure) tedy takový hrubý ukazatel toho, jak dlouho zařízení vydrží v provozu. Počet zapisovacích cyklů u buněk NAND Flash je totiž omezený, a tak se používají techniky shrnuté pod označení Wear-Levelling, které slouží k rovnoměrnému zatěžování buněk, aby se brzy nestalo, že část jich už bude častým zapisováním zničena a část téměř nedotčena. Čím vyšší je tedy čas u hodnoty MTBF, tím vyšší můžeme očekávat výdrž disku. Někteří výrobci také k přesvědčení zákazníků využívají nabídky dlouhých záručních lhůt, i když se spíše setkáme se standardními 2 roky. Třeba Western Digital u svého SiliconEdge Blue+ udává, že by pro zajištění udávané životnosti neměla míra zápisu překročit 35 GB na den.
Nová SSD vesměs udávají ve svých specifikacích podporu funkce TRIM, jíž najdeme u OS Linux a také nových Windows 7 (ovšem pokud jsou disky v poli RAID, jsou příkazy TRIM blokovány). Jedná se o to, že operační systém mazající data většinou pouze smaže informace o nich a data samotná fyzicky na disku zůstanou.
Avšak kontrolery SSD pro zajištění optimálního výkonu potřebují, aby věděly o volných buňkách, kterých společně se zaplňováním paměti ubývá. To má pochopitelně za následek snížení výkonu, ale až po nějaké době zaplňování disku, takže na test našich kousků by to nemělo mít vliv. V našem testu budou nakonec hrát největší roli výsledky z h2benchw, jenž nevyužívá žádný souborový systém a tento test po problémech s Vistami pod OS Windows 7 naštěst už pracuje.
TRIM se tedy zaslouží o odstranění výše zmíněného problému, který by tedy v našem testu neměl nastat, protože veškerá testovaná SSD by jej už měla podporovat. Uvidíme, zda se neobjeví nějaké podezřelé výsledky, každopádně se na podporu funkce TRIM u testovaných SSD také zaměříme.
Abychom nic neponechali náhodě, vybrali jsme pro testy moderní platformu založenou na čipové sadě Intel X58 a procesoru Core i7 "Bloomfield". Celková sestava je následující:
Tradiční pevné disky dnes vyrábí v porovnání s SSD jen hrstka firem, což je dáno jednak tím, že pevné disky jsou bezpochyby náročnějším oborem, zatímco u SSD si stačí na plošný spoj umístit řadič, vyrovnávací paměť a paměti NAND Flash (pokud to tedy patřičně zjednodušíme) a máme SSD. Popřípadě některé firmy využívají nabídky OEM výrobců, na jejichž hotové produkty jednoduše jen nalepí vlastní štítek. Mezi ty se dají ale zařadit také OEM výrobci SSD řadičů, na nichž velmi záleží výsledný výkon a jedním z takových je například firma Sandforce.
Nezanedbatelný je také přínos firem jako Fusion-io, které vyrábí SSD v podobě karet do slotů PCI Express, na což se také zaměřuje OCZ, která viditelněji prosazuje své Z-Drive. Zmínit můžeme i integrované SSD v netboocích či SSD v podobě karet ExpressCard, ale tématem dnešního testu jsou klasická SSD v podobě 2,5palcových disků.
Hlavním formátem pro spotřebitelská SSD se totiž stal formát mobilních pevných disků, což vychází z malých nároků na prostor. Není důvod, proč je vyrábět jako 3,5" zařízení a na to již delší dobu reagují také výrobci počítačových skříní, kteří nabízejí buď přímo pozice pro 2,5" SSD/HDD nebo také redukce, které typicky dokáží v jedné 3,5" pozici upevnit dvě 2,5" zařízení. Někteří výrobci, jako třeba Kingston, také nabízejí vlastní redukce přibalené přímo k jejich SSD.
Nyní se ale již podívejme na naše testovací pole:
- A-Data S592 (128 GB)
- Corsair Nova Series V128 (128 GB)
- Kingston SSDNow V+ (128 GB)
- OCZ Vertex 2 (100 GB)
- Patriot Torqx M28 (128 GB)
- Western Digital SiliconEdge Blue (256 GB)
Sešlo se nám pro test tedy šest 2,5" SSD s rozhraním Serial ATA 3 Gbps a převážně s kapacitou 128 GB. Pouze OCZ Vertex 2 má 100 GB a pak Western Digital SiliconEdge Blue přišel v 256GB provedení, které by dle ujištění výrobce mělo být stejně výkonné jako 128GB verze. Nyní se na ně podívejme podrobněji v doprovodu základních specifikací (pokud je tedy výrobce uvádí).
Musím poukázat i na to, že se nám nepodařilo sehnat vše, co jsme do testu chtěli, protože některá SSD jednoduše nebyla k dispozici.
Model | Kapacita | Paměti NAND Flash | Čtení (MB/s) | Zápis (MB/s) | IOPS * | MTBF | Orientační cena vč. DPH |
A-Data S592 | 128 GB | MLC | 250 | 190 | 6740 / 2851 | - | 9 000 Kč |
Corsair Nova Series V128 | 128 GB | MLC | 270 | 195 | - | 1 milion hodin | 9 000 Kč |
Kingston SSDNow V+ | 128 GB | MLC | 230 | 180 | - | 1 milion hodin | 7 900 Kč |
OCZ Vertex 2 | 100 GB | - | 285 | 275 | 50000 (zápis) | 2 miliony hodin | 10 600 Kč |
Patriot Torqx M28 | 128 GB | - | 220 | 200 | - | 1 milion hodin | 8 700 Kč |
WD SiliconEdge Blue | 256 GB | MLC | 250 | 170 | - | 1,4 milionu hodin | 21 000 Kč |
* čtení/zápis, nebo podle určení
Specifikace, které jsme si uvedli, hovoří v prvé řadě o typu buněk v pamětech NAND Flash. Není divu, že v této cenové kategorii se využívají levnější MLC (Multi-Level Cell), které jsou ale i obecně pomalejší než SLC (Single-Level Cell), jež nalezneme především v třídě Enterprise, tedy podnikových SSD, kde mají SLC ještě podstatnou výhodu ve vetším počtu možných zápisů na buňku (asi o řád vyšší). Avšak co ztratíme zde, to dokáží nahradit stále výkonnější řadiče SSD, které začínají být u některých firem hlavním měřítkem pro rozdělení jejich produktů do skupin. Např. u Corsairu je to řada Performance využívající řídicí čip Samsungu, řada Force jej má od SandForce, Reactor a Legacy od JMicron a nakonec Nova s Extreme skrývá čipy Indilinx.
Dále se disky liší udávanými maximálními hodnotami čtení a zápisu, avšak zde jde o skutečně maximální hodnoty, kterých dosáhneme spíše jen při kopírování velkých souborů. To není zrovna ukazatel vhodný pro oznámkování SSD, neboť ty by měly v nejlepším případě sloužit jako systémový disk a ne jako pouhé odkladiště dat. A systémový disk jako takový by měl spíše dosahovat co nejvyšší hodnoty IOPS, tedy vstupních a výstupních operací za sekundu, což typicky značí schopnost náhodně číst či zapisovat 4kB bloky dat. Bohužel, řada výrobců tento údaj neuvádí a mnoho z nich jistě také ví proč.
U SSD také není k zahození údaj MTBF (Mean Time Before Failure) tedy takový hrubý ukazatel toho, jak dlouho zařízení vydrží v provozu. Počet zapisovacích cyklů u buněk NAND Flash je totiž omezený, a tak se používají techniky shrnuté pod označení Wear-Levelling, které slouží k rovnoměrnému zatěžování buněk, aby se brzy nestalo, že část jich už bude častým zapisováním zničena a část téměř nedotčena. Čím vyšší je tedy čas u hodnoty MTBF, tím vyšší můžeme očekávat výdrž disku. Někteří výrobci také k přesvědčení zákazníků využívají nabídky dlouhých záručních lhůt, i když se spíše setkáme se standardními 2 roky. Třeba Western Digital u svého SiliconEdge Blue+ udává, že by pro zajištění udávané životnosti neměla míra zápisu překročit 35 GB na den.
Funkce TRIM - užitečná, ale pro test ne zásadní
Nová SSD vesměs udávají ve svých specifikacích podporu funkce TRIM, jíž najdeme u OS Linux a také nových Windows 7 (ovšem pokud jsou disky v poli RAID, jsou příkazy TRIM blokovány). Jedná se o to, že operační systém mazající data většinou pouze smaže informace o nich a data samotná fyzicky na disku zůstanou.
Avšak kontrolery SSD pro zajištění optimálního výkonu potřebují, aby věděly o volných buňkách, kterých společně se zaplňováním paměti ubývá. To má pochopitelně za následek snížení výkonu, ale až po nějaké době zaplňování disku, takže na test našich kousků by to nemělo mít vliv. V našem testu budou nakonec hrát největší roli výsledky z h2benchw, jenž nevyužívá žádný souborový systém a tento test po problémech s Vistami pod OS Windows 7 naštěst už pracuje.
TRIM se tedy zaslouží o odstranění výše zmíněného problému, který by tedy v našem testu neměl nastat, protože veškerá testovaná SSD by jej už měla podporovat. Uvidíme, zda se neobjeví nějaké podezřelé výsledky, každopádně se na podporu funkce TRIM u testovaných SSD také zaměříme.
Testovací konfigurace
Abychom nic neponechali náhodě, vybrali jsme pro testy moderní platformu založenou na čipové sadě Intel X58 a procesoru Core i7 "Bloomfield". Celková sestava je následující:
- Základní deska LGA1366: Gigabyte GA-X58A-UD5 rev. 1.0 - BIOS v. F5
- Procesor: Intel Core i7-960
- Paměti DDR3: Corsair XMS3 6GB (3x2GB) DDR3 1600 (TR3X6G1600C9)
- Operační systém: Windows 7 (64bitová verze)
