Průvodce vypalováním - metody zápisu a čtení

Úvodem

Ještě než se podíváme na samotné způsoby a metody zápisu a čtení, řekneme si pár informací o souborových systémech používaných při vypalování médií. Demonstračním programem bude, jak je všem zřejmé, Nero Burning ROM.

FAT 32

Prvním ze souborových systémů používaných u DVD je FAT32, ten se používá převážně u pevných disků (HDD), ovšem u DVD-RAM lze tento formát použít také a médium následně jako pevný disk používat se všemi výhodami tohoto systému. Následující obrázek ukazuje výběr systému souborů u disku DVD-RAM:



Protože je u disků DVD-RAM velmi výhodné používat tento formát, ukážeme si, jak disk rychle naformátovat a používat. Stačí zvolit z levého menu položku "Formátovat disk", v hlavním okně ho pojmenovat a ve spodní části vybrat systém souborů FAT32. Následně nato stačí chvilku počkat a je hotovo.


Když se potom podíváte, jak se jeví disk v průzkumníku, ukážou karty vlastností následující:




Nakonec si ukážeme, jak je snadné kopírovat. Stačí soubor přetáhnout pouze do okna, spustí se kopírování a podle velikosti souboru si počkáte na výsledek. Je samozřejmé, že i když jste disk naformátovali jako HDD systémem souborů FAT 32, nebude přenos jako u pevného disku. Optický disk je stále disk a například DVD-RAM 5x bude mít reálnou přenosovou rychlost přibližně 4 MB/s, což je oproti HDD, kde může být například 30 MB/s, podstatný rozdíl.



Všimněte si podrobností v levé dolní části rámečku. Ukazují volné místo podobně jako u pevného disku.

ISO 9660

Dalším souborovým systémem je ISO 9660. Je nejstarší a používá mnoho rozšíření. Z jeho stáří plynou také jeho nevýhody a omezení. Tento souborový systém používá v základu dvě rozšíření:

• Level 1 - je zcela kompatibilní se systémem MS-DOS. Soubory jsou omezeny počtem znaků typu 8.3. Znamená to, že soubor může mít v názvu 8 znaků, jeden znak je vyhrazený pro tečku a další tři pro příponu. Pokud by byl název delší, jsou znaky nahrazeny "tildou". Druhým parametrem tohoto systému je hloubka zanoření adresářů, která má pouze 8 úrovní. V tomto systému také nelze používat abecedu s diakritikou, malá písmena a speciální znaky.

• Level 2 - je drobným vylepšením Levelu 1. Rozšíření doznal počet znaků pro název souboru, nově 27.3. Ostatní parametry zůstaly zachovány.

Následující obrázek ukazuje výběr v programu Nero Burning ROM, kde si jeden z těchto souborových systémů můžete vybrat. V současnosti se ale používají jen minimálně, z důvodů jejich omezení.

ISO 9660

:1988

Protože klasický souborový systém ISO 9660 začal časem, zejména v systémech Windows, nedostačovat, vzniklo v roce 1988 další rozšíření. Pro toto rozšíření se vžilo označení Joliet, a to díky Microsoftu, který ho prosazoval.


Oproti předcházejícím rozšíření je v tomto délka názvů až 128 znaků, pokud ale použijete sytém Unicode, je to pouze 64 znaků. V systému Unicode jsou pro každý znak použity 2 bajty. Hloubka zanořených adresářů už není omezena pouze na 8, ale omezen je počet znaků na této cestě, který může mít maximální délku 240. Joliet navíc umožňuje vypalovat disky multisession, což předchozí rozšíření neumožňují.

A aby to nebylo tak jednoduché, je například v programu Nero možné i tato omezení obejít. Jak ukazuje předchozí obrázek, lze například obejít více než 255 znaků v cestě.

ISO 9660:1999

Posledním počinem, který se objevil až v roce 2005 integrovaný v Neru, byl souborový systém ISO 9660:1999. A jak ukazuje následující obrázek, můžete pro název souboru použít až 207 znaků. Položka hloubka 8 adresářů byla úplně odstraněna. Protože tečka měla v názvu speciální význam, bylo i toto odstraněno a tečka je tedy v tomto systému jako jakýkoli jiný znak.

UDF (Universal Disc Format)

Posledním souborovým systémem, na který se podíváme, je UDF (Universal Disc Format). první verze spatřila světlo světa v roce 1996.

Výhody:

• Hlavní výhodou souborového systému UDF je výborná kompatibilita na všech platformách (např. AIX, FreeBSD, MAC, Linux, Novell NetWare, Solaris, Windows).
• Jistě jste si všimli, že pokud vypalujete v Neru soubory větší než 2 GB, pak vás program vyzve, abyste použili systém UDF.
• Zápis používá tzv. Packet Writing. To se s výhodou používá u přepisovatelných médií. Můžete totiž na nich libovolně přidávat i mazat data.

Nevýhody:

• Asi jedinou nevýhodou je potřeba použití ovladače pro různé verze UDF a operačního systému.

Historie a verze

• verze 1.02 - 30.8.1996, tato verze se používá převážně u disků DVD-Video a DVD-ROM
• verze 1.50 - 4.2.1997, s touto verzí přibyla podpora pro tabulku defekt managementu u přepisovatelných médií CD-RW, DVD-RW a DVD+RW a byla představena struktura inkrementálního zápisu
• verze 2.00 - 3.4.1998, přidána podpora pro streamované soubory a pro real-time nahrávání, byl zjednodušen management adresářů a také rozšířena podpora inkrementálního zápisu. Tato verze se používá převážně s přepisovatelnými disky DVD
• verze 2.01 - 15.3.2000, tato verze je jakási opravná verze k předcházející, je v ní opraveno spoustu chyb a mnoho nejasných standardů UDF je jednoznačně vyloženo
• verze 2.50 - 30.4.2003, přidáno nové rozdělení, umožnující seskupování metadat a také doplňková duplikace informací o souborovém systému
• verze 2.60 - 1.3.2005, přidána metoda Pseudo OverWrite pro vypalovačky, které jí podporují na médiích umožnujících sekvenční zápis

Více o formátu UDF se můžete dočíst na stránkách zaštiťující organizace OSTA.

V této kapitole jsme si ukázali nastavení souborového systému disku, které můžete ovlivnit a vybrat si pro disk souborový systém, který zrovna potřebujete. V dalších dvou kapitolách to už bude pouze o představení metod a způsobů zápisu a čtení médií, které ovlivnit nemůžete a které má v sobě implementovány vypalovačka.