Seznam kapitol
V dnešním díle našeho pravidelného seriálu zabývajícího se optimálním nastavením BIOSu se podíváme na konfiguraci obrazovky Integrated Peripherals. Ta slouží k řízení a ovládání integrovaných součástí základních desek.
Dnes zmiňovaná obrazovka systému BIOS je poměrně důležitá a vědět o ní by tak měl snad úplně každý. Vždyť kdo by dnes nechtěl využívat integrovaných součástí základních desek, jakými jsou např. USB porty?
Integrated Peripherals - integrovat nebo ne?
I zde platí, že se experimentů obávat nemusíte, přesto se vyplatí mít se na pozoru. Pokud by se stalo něco, co jste zrovna nechtěli, vždy se nabízí možnost obnovy továrních nastavení pomocí resetu paměti CMOS - jak na to jste si mohli přečíst v
našeho seriálu. Pak budete mít určitou naději, že se počítač opět chytne (pokud se jednalo opravdu jen o chybu způsobenou nesprávným nastavením BIOSu). Kdyby se tak nestalo, znamenalo by to, že pravděpodobně odešla nějaká hardwarová komponenta. To ale v případě právě probírané sekce nehrozí.
OnBoard Device Configuration nalezneme v případě tzv. svislých typů BIOSů
Menu může být buď rozdělené do několika oblastí, přičemž každá se týká jiných typů komponent:
OnChip IDE Device (IDE Function Setup)
Zde BIOS dovolí konfigurovat několik parametrů pevných disků, respektive spíše onoho malého čipu, který je přítomen na základní desce, a který zajišťuje optimální komunikaci s instalovanými HDD. To je také veliký rozdíl těchto voleb, oproti těm přítomným v části Standard CMOS Setup, kde jsme již nastavovali vlastnosti těchto disků. Některé z voleb můžeme nalézt i v jiných obrazovkách Setupu.
První ze zajímavých možností konfigurace může být např.
IDE HDD Block Mode
, jež dokáže zajistit provedení rychlejšího přenosu dat, a to tím způsobem, že se přenese několik bloků dat současně. Ač to mohl být v minulosti někdy problém, dnes tuto techniku zvládají snad úplně všechny řadiče, a proto by bylo hříchem poměrně citelného zrychlení nevyužít. Možné často bývá i přímé určení počtu bloků, které se mají během jednoho cyklu přenést.
Pozn.:
Někdy se stává, že systém při výskytu mnoha chyb během přenosů dat po blocích toto zrychlení vypne, a je to znát. Řešení je naštěstí jednoduché a spočívá v opětovném zapnutí výše zmíněného řádku. Pokud by k podobnému vypnutí došlo zanedlouho znovu, bylo by vhodné začít hledat problém, který může spočívat např. ve vadném datovém
kabelu spojujícím pevný disk s jeho řadičem.
Podmenu IDE Function Setup může vypadat například takto
Položku
IDE DMA Transfer Access
zmíníme jen z historických důvodů. Vždyť jaký výrobce by dnes uvedl pevný disk bez podpory režimu přenosu dat
(Direct Memory Access)? Disk by v takovém případě pracoval pouze s režimem PIO (Programmed Input/Output), jenž se vyznačuje tím, že veškerý provoz je kontrolován procesorem. Tato koncepce má obrovskou nevýhodu a s ní spojenou také poměrně mizernou přenosovou rychlost. Jakýkoliv (i malý) požadavek na čtení dat nebo jejich zápis musí obsloužit procesor, který je tak zbytečně vytrhován z jiné práce (třeba i důležitější), což poměrně hodně zdržuje.
DMA je mnohem perspektivnější, protože dovoluje použití tzv. busmasteringu, kdy se řadič o vše potřebné - spojené s přenosem dat - postará sám, procesor není výrazněji vyrušován. Přímý přístup do paměti by tak měl být vždy zapnut.
Přenosový režim | Maximální rychlost | Standard |
| PIO 0 | 3,3 MB/s | ATA (IDE) |
| PIO 1 | 5,2 MB/s | ATA (IDE) |
| PIO 2 | 8,3 MB/s | ATA (IDE) |
| PIO 3 | 11,1 MB/s | ATA2 (EIDE) |
| PIO 4 | 16,7 MB/s | ATA2 (EIDE) |
| PIO 5 | 20 MB/s | CompactFlash 2.0 |
| PIO 6 | 25 MB/s | CompactFlash 2.0 |
| UltraDMA 33 | 33 MB/s | ATAPI-4 (UltraATA-33) |
| UltraDMA 66 | 66 MB/s | ATAPI-5 (UltraATA-66) |
| UltraDMA 100 | 100 MB/s | ATAPI-6 (UltraATA-100) |
| UltraDMA 133 | 133 MB/s | ATAPI-7 (UltraATA-133) |
Přehled PIO a UltraDMA režimů
Pozn.:
Revize PIO s pořadovou číslovkou 5 nebyla nikdy nasazena do ostrého provozu a integrována do firmwaru pevných disků. Důvod byl jednoduchý - v době jejího vzniku už totiž existovalo UltraDMA. PIO 5 však nezaniklo zcela a ještě dlouho jej využívaly například CompactFlash paměťové karty při použití s adaptéry IDE - proto byl tento standard do BIOSu také začleněn. To samé platí i pro PIO 6. V předešlé větě zmíněné adaptéry IDE pro CompactFlash již dnes umožňují i využití DMA.
Pozn.:
Dříve bylo zrušení UltraDMA, a tím tedy i povolení PIO, jednou z možností, jak donutit připojené IDE zařízení pracovat na přetaktované PCI sběrnici.
Přímo zde se také dá často nastavit konkrétní přenosový mód PIO, a to v řádku
IDE Primary/Secondary Master/Slave PIO
. Stejně tak je to v případě Ultra DMA, to se nastavuje v
IDE Primary/Secondary Master/Slave UDMA
.
Důležitá je též konfigurační položka
IDE Prefetch Mode
, při jejímž zapnutí bude BIOS kontrolovat přenášená data a pokusí se "předvídat", jaká data by mohla být požadována záhy, což zvyšuje výkon především v případě sekvenčního přístupu k disku. Integrovaný řadič pevných disků se dá samozřejmě i celý vypnout (pokud jej nechceme využívat), a to pomocí
OnChip Primary/Secondary PCI IDE
.
To vše platilo v případě staršího paralelního
. Pokud ale vaše deska podporuje také
(Serial ATA), najdete zde několik dalších voleb. Tak např. jsou zde položky
Onboard IDE Operation Mode
nebo
IDE Port Settings
. V prvním případě je nutno určit, zda budeme pracovat v kompatibilním (Compatible) či nativním (Enhanced) režimu. Určení konkrétních disků, které budou s novým operačním systémem spolupracovat, nakonec případně nastavíme v řádku
Enhaced Mode Support On
.
Konfigurace SATA disků
V případě IDE Port Settings je zase třeba určit, která zařízení budou využívat jaké datové kanály. To je důležité, aby systém věděl, na kterém z kanálů má hledat PATA a na kterém SATA rozhraní. Také zde bývá možnost jednotlivé kanály rovnou vypnout, a to např. pomocí volby PATA Only.
Pozn.:
Celé nastavení můžeme někdy v menu najít až pod nadřazenými položkami
OnChip Serial ATA
či
Serial ATA x
, kde číslo x představuje číslo konkrétně nastavovaného zařízení.
Chytrá LANka
U některých základních desek v tomto menu nalezneme i pěknou vychytávku, která pomáhá při diagnostice problémů s lokální sítí. Nese označení Smart LAN a dokáže říci, zda někde na
kabelu došlo ke zkratu (Short) a zda vše funguje, jak má. Zastupuje tak funkci standardních LAN testerů. Kromě toho často dokáže i říci, jak je připojený kabel dlouhý.
Smart LAN - Chytrý nástroj pro síťové experty
Klasický tester síťových kabelů může být i takto "funkčně nabitý"
