Ano, je to tak, v BIOSu můžete ovlivnit i takovéto praktické věci, jako je měsíční vyúčtování za elektrickou energii spotřebovanou vaším počítačem. Jistě nepůjde o žádné horentní sumy, ale v celkovém ročním zúčtování to už určitě poznat bude. Tohle ale není jediné, co Power Management v BIOSu zvládá. Můžete například stanovit, po jak dlouhé době nečinnosti se má váš počítač automaticky přepnout do nějakého úsporného režimu, nebo dokonce i specifikovat přesný čas jeho probuzení. Nepředbíhejme ale, protože praktickým nastavením BIOSu se bude zabývat až následující díl seriálu.
Power Management Setup - v jednoduchosti je krása
Při úpravách jednotlivých konfiguračních voleb se nemusíte ani příliš obávat experimentovat - není zde téměř nic co zkazit, i když je nutno ještě přiznat, že v některých případech opět nemusí počítač po úpravě nastavení nastartovat. Tak například pokud změníte stav funkce ACPI (viz dále), a to navíc bez jakékoliv reinstalace operačního systému, může se stát, že Windows "neunesou" toto nastavení, odmítnou se spustit a na obrazovce vám bude odměnou pouze černočerná a děsivá tma.
Proto pro jistotu ještě dodám, že v případě vzniku jakýchkoliv potíží se nabízí řešení uvést počítač do základního nastavení vymazáním paměti CMOS - o tom jste si mohli přečíst již v prvním díle našeho seriálu. Po tomto úkonu budete mít určitou naději, že se počítač opět chytne, tedy pokud se jednalo opravdu jen o chybu zapříčiněnou nesprávným nastavením systému BIOS. Kdyby se tomu tak nestalo, znamenalo by to, že s největší pravděpodobností odešla nějaká komponenta ve vnitřnostech vašeho "plecháčka". To ale v případě právě probírané sekce zase tolik nehrozí, respektive vůbec.
Horší problém ale dříve představovala možná hardwarová nekompatibilita zařízení se standardem ACPI (viz. dále) a ač se tento problém navenek při obvyklém pracovním vytížení třeba ani nemusel projevovat, pocítili jste ho například po návratu z obědové pauzy, když váš počítač odmítal naběhnout a jediným možným řešením byl reset celého stroje, a tím i ztráta neuložené práce. Klidně jste tak mohli přijít třeba i o celodenní práci, a i když dnes ve valné většině případů budete jakékoliv nekompatibility komponent ušetřeni, přiznejme si, stojí těch několik Wattů propálené elektřiny za to?
Platforma Centrino společnosti Intel je svou úsporností a výdrží velmi známá, a díky tomu také oblíbená
Pozn.: Jako příklad lze zmínit právě technologii Intel Centrino, která již před několika lety přišla s funkcí pojmenovanou jako Auto Connect Battery Saver, zajišťující lepší práci s integrovanou síťovou kartou. Ta, pokud nebyla využívána (nebyl k ní připojen žádný síťový kabel), byla odpojena spolu s celou síťovou vrstvou. Stejného efektu bylo dosaženo i v případě, že sice kabel připojen byl, avšak druhá strana třeba z důvodu jejího vypnutí nekomunikovala. Výsledkem je ušetření zhruba 100 mW, přičemž cca 7 mW je využíváno detekcí nových připojení. Ta se stará o zajištění opětovného zapnutí vypnuté fyzické vrstvy.
Abych vás ale uklidnil, dnes již toto téměř nehrozí - malé riziko však stále existuje, a proto je určitě vhodné si před jakýmkoliv použitím různých šetřících stavů (zvláště pokud pracujete s nějakým starším počítačem či postaršími komponentami) si tyto nejprve nanečisto vyzkoušet. Nutno ovšem podotknout, že v některých případech nelze pády systému po probuzení z šetřících režimů předvídat. Ty se mohou jednou za čas totiž vyskytnout i na strojích, kde jinak v pořádku běží.
Pro příklad mohu zmínit, že i můj notebook Dell Latitude D600, na kterém je přechod do režimu S3 (přehled jednotlivých stavů bude probrán dále v článku) bezchybně provozován dennodenně, má někdy své dny. A to nemusíme ani chodit daleko - po rozpracování tohoto článku a zhruba dvouhodinovém odběhnutí jsem přišel k počítači, který se po probuzení zasekl. Naštěstí jsem měl všechnu práci zálohovánu, takže tento článek nakonec vyšel. Nicméně je zde pěkně vidět, že ne vždy se bezhlavá důvěra ve vašeho plechového miláčka musí vyplatit. Proto zde více než kde jinde platí velmi důrazné: Důvěřuj, ale prověřuj!
Jak bývá zvykem, i v tomto případě můžete potřebná konfigurační nastavení nalézt v různě pojmenovaných částech systému BIOS. Nejprve hledejte obrazovku s popisem, který jsme zde už zmínili, a sice Power Management Setup. Toto pojmenování bývá totiž na základních deskách nejčastěji dostupné, avšak s tím, jak se neustále rozmáhá svislá podoba prostředí Setupu, roste také použití zkrácené verze pojmenování Power. Jednotlivé konfigurační doložky mohou být též přítomny někde v konfiguračním menu Advanced.
Jedna z možných podob menu postavená na tzv. svislém typu BIOSu
Power Management Setup - v jednoduchosti je krása
Při úpravách jednotlivých konfiguračních voleb se nemusíte ani příliš obávat experimentovat - není zde téměř nic co zkazit, i když je nutno ještě přiznat, že v některých případech opět nemusí počítač po úpravě nastavení nastartovat. Tak například pokud změníte stav funkce ACPI (viz dále), a to navíc bez jakékoliv reinstalace operačního systému, může se stát, že Windows "neunesou" toto nastavení, odmítnou se spustit a na obrazovce vám bude odměnou pouze černočerná a děsivá tma.
Proto pro jistotu ještě dodám, že v případě vzniku jakýchkoliv potíží se nabízí řešení uvést počítač do základního nastavení vymazáním paměti CMOS - o tom jste si mohli přečíst již v prvním díle našeho seriálu. Po tomto úkonu budete mít určitou naději, že se počítač opět chytne, tedy pokud se jednalo opravdu jen o chybu zapříčiněnou nesprávným nastavením systému BIOS. Kdyby se tomu tak nestalo, znamenalo by to, že s největší pravděpodobností odešla nějaká komponenta ve vnitřnostech vašeho "plecháčka". To ale v případě právě probírané sekce zase tolik nehrozí, respektive vůbec.
Horší problém ale dříve představovala možná hardwarová nekompatibilita zařízení se standardem ACPI (viz. dále) a ač se tento problém navenek při obvyklém pracovním vytížení třeba ani nemusel projevovat, pocítili jste ho například po návratu z obědové pauzy, když váš počítač odmítal naběhnout a jediným možným řešením byl reset celého stroje, a tím i ztráta neuložené práce. Klidně jste tak mohli přijít třeba i o celodenní práci, a i když dnes ve valné většině případů budete jakékoliv nekompatibility komponent ušetřeni, přiznejme si, stojí těch několik Wattů propálené elektřiny za to?
Platforma Centrino společnosti Intel je svou úsporností a výdrží velmi známá, a díky tomu také oblíbená
Pozn.: Jako příklad lze zmínit právě technologii Intel Centrino, která již před několika lety přišla s funkcí pojmenovanou jako Auto Connect Battery Saver, zajišťující lepší práci s integrovanou síťovou kartou. Ta, pokud nebyla využívána (nebyl k ní připojen žádný síťový kabel), byla odpojena spolu s celou síťovou vrstvou. Stejného efektu bylo dosaženo i v případě, že sice kabel připojen byl, avšak druhá strana třeba z důvodu jejího vypnutí nekomunikovala. Výsledkem je ušetření zhruba 100 mW, přičemž cca 7 mW je využíváno detekcí nových připojení. Ta se stará o zajištění opětovného zapnutí vypnuté fyzické vrstvy.
Abych vás ale uklidnil, dnes již toto téměř nehrozí - malé riziko však stále existuje, a proto je určitě vhodné si před jakýmkoliv použitím různých šetřících stavů (zvláště pokud pracujete s nějakým starším počítačem či postaršími komponentami) si tyto nejprve nanečisto vyzkoušet. Nutno ovšem podotknout, že v některých případech nelze pády systému po probuzení z šetřících režimů předvídat. Ty se mohou jednou za čas totiž vyskytnout i na strojích, kde jinak v pořádku běží.
Pro příklad mohu zmínit, že i můj notebook Dell Latitude D600, na kterém je přechod do režimu S3 (přehled jednotlivých stavů bude probrán dále v článku) bezchybně provozován dennodenně, má někdy své dny. A to nemusíme ani chodit daleko - po rozpracování tohoto článku a zhruba dvouhodinovém odběhnutí jsem přišel k počítači, který se po probuzení zasekl. Naštěstí jsem měl všechnu práci zálohovánu, takže tento článek nakonec vyšel. Nicméně je zde pěkně vidět, že ne vždy se bezhlavá důvěra ve vašeho plechového miláčka musí vyplatit. Proto zde více než kde jinde platí velmi důrazné: Důvěřuj, ale prověřuj!
Jak bývá zvykem, i v tomto případě můžete potřebná konfigurační nastavení nalézt v různě pojmenovaných částech systému BIOS. Nejprve hledejte obrazovku s popisem, který jsme zde už zmínili, a sice Power Management Setup. Toto pojmenování bývá totiž na základních deskách nejčastěji dostupné, avšak s tím, jak se neustále rozmáhá svislá podoba prostředí Setupu, roste také použití zkrácené verze pojmenování Power. Jednotlivé konfigurační doložky mohou být též přítomny někde v konfiguračním menu Advanced.
Jedna z možných podob menu postavená na tzv. svislém typu BIOSu
Re: reálna spotřeba
Re: reálna spotřeba
23%
myši, které nemaj…