Thermaltake WingRS: levná koupě

Nové skříně Thermaltake WingRS 100 a 101 byly představeny teprve nedávno společně se skříní SopranoRS 101, která vypadá jako vyspělejší, ale o tu nakonec dnes nejde. WingRS přišly zabaleny do obyčejných lepenkových krabic s jednoduchým černým potiskem. V nich jsou chráněny polystyrénovými bloky a samozřejmě i vaky. Rozdílem mezi skříněmi bylo, že WingRS 100 byla zabalena v jakési bílé tkanině, zatímco WingRS 101 výrobce zabalil do klasického igelitu.
Tato recenze se sice bude zabývat dvěma skříněmi, ale ty se liší pouze v designu předního panelu, jinak jsou naprosto identické, takže si na této stránce uvedeme pouze rozdíly mezi nimi z této stránky a pak se budeme zabývat už jen skříní WingRS 100.

WingRS 100 má přední panel vyveden z lesklého černého plastu, jenž nabízí celkem klasické rozložení komponent. Tento plast sice na pohled může být pěkný, ale zcela jistě je nepraktický, protože velmi zvýrazňuje veškeré otisky prstů, což pro tuto často ohmatávanou část skříně není zrovna vhodné.

Oproti tomu WingRS 101 má přední panel z kombinace dvou plastů a černého perforovaného plechu. Co se týče oněch plastů, jde o matný stříbrný především na okrajích a pak ve středu zrcardlově lesklý černý plast. Ten je však kolem předních I/O portů, takže po chvíli používání bude také ohmataný a na pohled nevábný. Snad tato momentální móda s lesklými materiály používanými na místech, kde nemají co dělat, brzy skončí.
WingRS 101 používá perforovaný plech na místě 5,25“ záslepek a také dole u průduchů předního nasávacího ventilátoru. Obě skříně pak mají ve spodním okraji vykrojen otvor s dalším přístupem vzduchu a WingRS 100 ještě po stranách a také pod bílým nápisem WingRS. Dá se tedy říci, že přední ventilátor bude mít u obou skříní přístup k čerstvému vzduchu srovnatelný.
Skříně se trochu liší také uspořádáním předních prvků, kde WingRS 100 je má posunuty víc dolů. U této skříně také nevidíme přední I/O porty. Ty jsou totiž schovány za výklopnými dvířky, co se tváří jako jedna z externích 3,5“ pozic. Za nimi najdeme konektory pro sluchátka, mikrofon, dva USB 2.0 porty, co jsou nepříjemně blízko a nakonec nevyužitou záslepku pro IEEE1394 FireWire. Vespod pak najdeme stříbrně zbarvené tlačítko Power s okolním průhledným plastem pro LED, pod ním drobný Reset a nakonec LED indikující práci disku.
WingRS 101 má oproti tomu přední I/O konektory vždy přístupné a také jejich rozložení je lepší, protože USB 2.0 konektory se tolik neovlivňují a větší USB disk zasunutý do jednoho z nic nezablokuje druhý. Ostatní tlačítka jsou stejná.

Jinak jsou tyto skříně již totožné, takže příští fotografie budou popisovat WingRS 100, ale to samé platí i pro verzi 101. Přece se ale ještě jeden rozdíl najde. Jistě jste si všimli na fotografii skříní zepředu, že WingRS 100 je poněkud vyšší. To není způsobenou celkově větší výškou skříně, ale tím, že je její přední panel nahoře nastaven o jednoduchý držák CD. Ten se táhne po celé šířce a vejde se do něj 17 CD.
Skříně nám z boku nabízí velmi dobře známé prvky – nahoře kulatý průduch s přimontovaným větrným tunelem a dole obdélníkovou oblast s vyraženými šestihrannými otvory, skrz niž bude proudit čerstvý vzduch ke grafické kartě, tedy především k ní. Bočnice je pak profilovaná, což můžete na fotografii dobře vidět díky hře světla a stínů. Co se týče její instalace, pak ji na místě drží dva Thumb Screw – tento způsob se tak dnes již stal standardem.
Z druhé strany uvidíme stejně profilovanou pravou bočnici, ale v té již pochopitelně nejsou žádné otvory a také ji již na místě přidržují normální šroubky pro křížový šroubovák. Co se týče zbarvení bočnic, pak můžete vidět, že nemají tolik sytou černou barvu jako přední panel, ale jsou spíše tmavě šedé.
Zadní panel skříně již plně navozuje dojem low-endu. Najdeme na něm vylomitelné záslepky pro karty a stejně tak vylomitelný zadní I/O štítek základní desky. Celý panel je také v rovině, takže konektory základní desky nebudou do něj zapuštěny, stejně tak jako karty a tomu se také muselo uzpůsobit jejich upevnění. Je realizováno pomocí snadno odšroubovatelného panýlku, jenž je přitlačí na místo. Thermaltake se také viditelně snažil lehkým profilováním panelu o jeho zpevnění, ale ten se stejně na některých místech snadno prohýbá. To si ostatně podrobněji popíšeme na druhé stránce.
Rošt zadního ventilátoru je ucházející, ale o žádný zázrak také nejde. Jednoduše odpovdídá standardu této skříně. Thermaltake na tuto pozici montuje jeden ze svých 120mm modelů, ale jestli chcete, můžete si jej nahradit i 80mm ventilátorem. Ale upřímně nechápu, proč by to někdo dobrovolně dělal. Pozice zdroje je také standardní a posunutá k levému okraji desky (tedy při pohledu zezadu). A zcela nakonec vzadu najdeme jakousi jednoduchou petlici pro zamknutí bočnice. Vzhledem k použitému materiálu by ji však snad každý dokázal během několika sekund ukroutit.