Vše o Google Apps - 1. díl: Úvod

Doba jde stále dopředu a s ní se také mění pohled na způsob využívání internetu, zejména s ohledem na běžné denní úkony. Těmi jsou například práce s emailem, updatování internetových stránek, plánování pracovních i soukromých aktivit, komunikace s okolím, výměna a sdílení dokumentů, obrázků, fotek a podobně. Čím více času trávíme těmito činnostmi, tím více nás může zajímat, jestli je možné některé činnosti zjednodušit, zrychlit, případně omezit na minimum.

Další otázkou je správné umístění dat. Kolik z nás má to štěstí, že pracuje pouze s jedním počítačem? Pokud běžně využíváme více než jeden počítač (třeba jen v práci a jeden doma), určitě už se většině z nás stalo, že byla zrovna potřeba data, která jsou uložena na druhém počítači (a naopak). Častým řešením tohoto problému byla různá přenosná úložiště dat, jako například externí HDD, flash disky, apod. - u větších objemů dat mají stále své místo (video, fotky bez komprese ve vysokém rozlišení, apod.), dokumenty a data menšího objemu je na druhou stranu možné jednoduše přenášet pomocí internetu.Všechny tyto obtíže vedly k tomu, že je čím dál více služeb řešeno pomocí tzv. Cloud Computingu. Jednou z charakteristik je právě centrální úložiště dat, ke kterému je možné přistupovat odkudkoli, vetšinou také bez závislosti na použité platformě (tzv. platform independent). Není potřeba mít u sebe žádná přenosná média, stačí počítač s připojením k internetu distatečně rychlým pro plynulou práci.

Jedním z takovýchto řešení, a to nejen pro firmy, ale i běžné úživatele internetu, jsou právě Google Apps. Nejprve si ale něco málo povíme o tom, co to Cloud Computing je a jak vznikal.

Od historie po současnost

Ačkoli zažívá Cloud Computing největší rozmach teprve v posledním roce, počátek úvah na toto téma je možné spatřit již v 60. Letech. John McCarthy tehdy vyslovil domněnku, která předvídá možnost využívání počítačových systému (ve smyslu jejich výpočtového potenciálu a výkonu) širokou veřejností formou běžně dostupné služby (jako je např. elektřina, voda, telefon, apod.). V následujících letech byly tyto potenciální služby dokonce přirovnávány k elektřině a již tehdy byly specifikovány všechny vlastnosti a výhody, které má také Cloud Computing v podobě, v jaké jej vnímáme dnes.

Samotný termín „Cloud“ byl převzat od telekomunikačních společností, které po roce 1990 začaly namísto vyhrazených datových okruhů poskytovat virtuální privátní sítě (VPN), které nabízely srovnatelné služby, ovšem za podstatně nižší ceny. Ty plynuly (a dodnes plynou) všeobecně z možnosti rozdělení určitého výkonu nebo kapacity mezi více subjektů a jejich přiřazování dle aktuální potřeby. Pro zajímavost můžeme uvést, že symbol mraku byl použit k oddělení toho, co je odpovědností poskytovatele, a toho, co je již v režii koncového zákazníka, tedy uživatele služby.
Klíčovou roli sehrála v rozvoji Cloud Computingu společnost Amazon. Její datová centra a síťová insfrastruktura byla v té době (jako většína tehdejších sítí) využívána přibližně z 10 %, aby byly pokryty špičky, které sice nastávaly, ale spíše vyjímečně. Vedení si rychle uvědomilo, že přechodem na novou Cloud architekturu se využití jejich interní sítě stane mnohem efektivnější. To byl také jeden z hlavních důvodu, který vyústil ve vývoj a následné uvedení nové služby s názvem „Amazon Web Services“ (AWS).
V roce 2007 se k vývoji služeb na bázi Cloud Computingu přidala např. společnost IBM, Google a několik univerzit. Počátkem roku 2008 vznikla první open source platforma (API) s názvem Eucalyptus, která umožňovala běh samotných Cloudů. Ve stejném roce si nejedna společnost uvědomila potenciál právě vznikajícího technologického řešení a také skutečnost, že stále častěji dávají firmy přednost těmto službám před budováním vlastní firemní infrastruktury. V březnu letošního roku dokonce došlo k tomu, že Steve Ballmer označil Cloud computing jako jednu z klíčových oblastí budoucího směru vývoje v Microsoftu.

Základní teorie

Jak jsme již naznačili na začátku, Cloud Computing je možné chápat jako model vývoje, který je založen na internetu, jehož prostřednictvím jsou k dispozici určité služby. Zákazníci, tedy uživatelé těchto služeb, je mohou využívat v případě, že mají připojení k internetu k dispozici. K samotným službám je pak možné se připojit obvykle pomocí internetového prohlížeče, případně speciální aplikace. V obou případech je počítačová stanice vnímána spíše jako konzole - všechny součásti potřebné pro běh a správu aplikace včetně samotných dat jsou uloženy u poskytovatele služby.

Smyslem a zejména cílem je nabídnout lidem možnost objednat si pouze to, co opravdu využívají. Pokud si tedy koupíme službu, platíme pouze to, co využíváme (nikoli za software ani technologické řešení potřebné pro běh dané služby, jako je datové úložiště, servery, síťová infrastruktura, aj.).

S výše uvedeným souvisí také distribuční model, který označuje to, co je nabízeno v rámci dané služby. Může se jednat jak o software, hardware, tak kombinaci obou možností. Rozlišujeme následující 3 základní distribuční modely:

• SaaS (Software as a Service) - software jako služba. Poskytovatel v tomto případě dává k dispozici aplikaci, která bývá licencována jako služba. Typickým příkladem mohou být právě Google Apps.

• PaaS (Platform as a Service) - platforma jako služba. Tento model výrazně zjednodušuje vývoj a následné uvedení aplikací, protože není potřeba financovat ani budovat potřebné hardwarove a softwarové řešení. To je nabízeno právě v rámci PaaS, pochopitelně vše k dispozici prostřednictvím internetu.

• IaaS (Infrastructure as a Service) - infrastruktura jako služba. Zde je nabízena celá infrastruktura formou služby. Typickým příkladem je virtualizace.

Nyní přejdeme zpět do praxe a k tomu, jak vypadá cloud computing z pohledu běžného uživatele internetu.