Cooler Master: dvakrát Hyper v testu

Přímé předchůdce obou těchto nových chladičů jsme již testovali. Jednak to byl model Hyper 212 Plus, který se v našem testu postavil chladiči Thermaltake SpinQ VT a pak model Hyper TX3, jenž měl proti sobě Arctic Freezer 13 a Scythe Samurai ZZ. V tomto případě využijeme nedávný test čtyř věžovitých modelů, a sice Arctic Freezer 13 Pro Continuous Operation, Cooler Master Hyper 612S, Scythe Mugen 3 a Xilence M606.
Je proto vhodné, že oba nové chladiče Hyper 212 EVO a TX3 EVO jsou také věžovité modely, ovšem ten první využívá 120mm ventilátor, takže se bude moci rovnat dříve testovaným chladičům, ale ten druhý má pouze 92mm ventilátor. Jejich srovnání bude tedy o něco složitější, ovšem my to provedeme obvyklým způsobem - 92mm ventilátor bude běžet na vyšších otáčkách než 120mm.

Cooler Master Hyper 212 EVO

Jeden by řekl, že nové chladiče Cooler Master s přízviskem EVO nejsou nic jiného, než oprášené staré verze, u nichž výrobce pouze doplnil do specifikací kompatibilitu s nejnovějšími sockety. To by však nebylo vůbec nic podstatného, neboť chladiče určené pro socket AMD AM2(+) se stejně tak dobře mohou umístit i na AM3(+) i FM1 a v případě Intelu jde o to samé u socketu LGA 1156 a nejnovějšího LGA 1155.
Vedle toho se dočkáme také jiného ventilátoru s trochu odlišným zpracováním a také nižšími maximálními otáčkami o 400 RPM a především CDC - Continuous Direct Contact. V případě starší verze chladiče Hyper 212 měly heatpipe, které se přímo dotýkaly heatspreaderu procesoru, mezi sebou široké mezery vyplněné pouze hliníkem základny, jejímž hlavním úkolem bylo udržet tyto heatpipe pohromadě. Ovšem v případě verze EVO jsou tyto heatpipe již vytvarovány tak, aby mezi nimi nebyly žádné mezery, což tu mělo být již dávno a otázkou je, zda to výrobce prostě nenapadlo, nebo to bylo obtížné takto vyrobit.

Cooler Master si nechal CDC dokonce i patentovat, i když jsem toho názoru, že nebude trvat dlouho a ostatní výrobci chladičů přijdou se svými zaručeně originálními a revolučními "technologiemi", které budou o tom samém. A mimochodem budou slibovat o XX procent lepší chlazení, apod.


Cooler Master Hyper 212 EVO je věžovitý chladič, který bychom mohli zařadit mezi střední váhu. Jeho necelý půl kilogram (bez ventilátoru) nebude základní desku příliš zatěžovat. K tomu jistě přispěla i odlehčená základna, i když zrovna u ní to není tak důležité, když je ze všech částí k socketu nejblíže.
Pasiv má velmi jednoduché zpracování bez zbytečných cinkrlátek, takže tu jsou pouze heatpipe, spodní hliníková základna, která je drží pohromadě a poslouží k upevnění chladiče a množství hliníkových žeber. To pochopitelně kromě ventilátoru, jenž má oproti předchozí verzi průsvitné lopatky a především uchycení pomocí plastové konstrukce s packami, které se zaklesnou za žebroví. Lopatky mají ale stejný tvar, jež má dle výrobce zajistit vyšší průtok vzduchu a sníženou hlučnost a napájení zajistí 4pinový konektor do základní desky, takže je jasné, že ventilátor podporuje regulaci pomocí PWM.
A nyní nějaká čísla. Rozměry chladiče jsou uvedeny v tabulce, ale v ní se nedočteme, že Hyper 212 EVO má heatpipe s klasickým průměrem 6 mm, dále hliníková žebra tlustá 0,4 mm a mezi nimi cca 1,2mm rozestupy. Heatpipe jsou pak "rozházené" podobně jako u starého dobrého chladiče Noctua NH-U12, tedy napřeskáčku.
Co se týče základny, pak ta vypadá skutečně dobře. Heatpipe jsou zploštěné a vybroušené tak, že dohromady tvoří téměř jednolitou plochu s jen miniaturními spárami, jež by v ideálním případě měla zaplnit teplovodivá pasta. Zcela jistě je takovéto zpracování daleko lepší, než kdybychom mezi trubicemi měli prostor vyplněný pouze hliníkem, jako je tomu u jiných chladičů. A v takových případech bývají i ony spáry výrazně větší.
Styčná plocha samotná má výrazné stopy po broušení, takže zrcadlového lesku se nedočkáme. Před instalací chladiče bude také vhodné, když ji dobře očistíte, protože ochranná fólie má na sobě silné lepidlo, jehož zbytky by na ní mohly zůstat přichyceny.

Příslušenství

Celkové příslušenství je velmi podobné tomu u předchozí verze. Máme tu tedy obrázkový manuál, jednotný kit pro montáž na kompatibilní sockety, tubu s teplovodivou pastou, dva kusy plastového rámečku pro instalaci druhého ventilátoru a to je vše.

Instalace

Pro sockety AMD i Intel jsou určeny ty samé díly, pouze jejich použití je trochu odlišné. Takže podle typu socketu si zvolíme orientaci zadního rámečku, pak si vezmeme 4 šroubky s vnitřními závity a prostrčíme je seshora montážními otvory v desce (můžeme je strhnutím ochranné fólie také přilepit, aby byla instalace snadnější, tedy aby rámeček držel na desce sám od sebe). Z druhé strany na desku přiložíme onen rámeček tak, aby příslušnými otvory pronikly šroubky. Ty jsou ale na jedné straně zkosené, takže musí mít správnou orientaci, aby otvory v rámečku prošly.
Rámeček následně zajistíme zespoda matkami, které ovšem není radno příliš utahovat, aby se nepoškodila deska. Tím máme základnu připravenou a pak již jen stačí vzít horní sponu ve tvaru X, kterou je možné nastavit rozevřením ramen i posunutím šroubků v jejich koncích. Až si šroubky se závity v desce nanečisto slícujeme, prostrčíme sponu chladičem, rozevřeme ji (aretuje se do jedné ze dvou poloh) a pak diagonálně začneme utahovat šroubky, což můžeme klidně vzít nadoraz.

Chladič pak drží celkem slušně, i když není problém jej trošku natočit kolem osy, což není pro usednutí teplovodivé pasty zrovna nejlepší. V tomto ohledu jsou na tom lépe chladiče, na jejichž základnu se spony šroubují napevno, takže nemají šanci se vrtět.