Razer Imperator: vládce ergonomie
12.2.2010, Jan Vítek, recenze
Po recenzi výborné myši SteelSeries Xai tu máme dalšího renomovaného výrobce herních periferií, a sice společnost Razer. Ta se představí se svou novou myší Imperator, jež se snaží hráčům PC her nabídnout především ergonomii, funkčnost a kvalitní senzor.
Kapitoly článku:
- Razer Imperator: vládce ergonomie
- Instalace a software
- Zkušenosti z provozu a závěr
Razer Imperator tedy dle svých specifikací nabízí vše důležité, což bychom dnes očekávali od moderní herní myši. Samozřejmě ani zde se nevyhneme honbě za vysokým rozlišením, snaze nabídnout ten nejlepší a nejúčelnější tvar a také možnosti nastavování maker pro řadu "palubních" tlačítek. U dvojice bočních tlačítek nabízí Razer menší specialitku, a sice možnost upravovat jejich polohu, ale o tom až později.
Razer již tradičně nedbá jen na agresivní vzhled svých produktů, ale snaží se také nabídnout okázalé balení. Zde je to rozevírací krabice, v jejímž zeleném okýnku je myš vystavena na odiv. A nejde pouze o to, jak uvidíme ještě na této stránce.
Specifikace Imperatoru jsou vskutku hodny jeho názvu. Rozlišení senzoru 5600 dpi, rychlost pohybu do 200 palců za sekundu a akcelerace 50 G jsou výrazně lepší v porovnání se zmíněnou SteelSeries Xai, ovšem samozřejmě zdaleka neurčují finální kvalitu myši a pocit při práci s ní. Razer má také na řadu věcí svá marketingová označení, takže laserový senzor se jmenuje Razer Precision, tlačítka Hyperesponse, teflony Ultraslick, integrovaná paměť zase Synapse, atd. A na všechno má samozřejmě svou ochrannou známku. No budiž, půjdeme dál.
Bohužel, mánie lesklých plastů zasáhla i Imperator, ale naštěstí to Razer tolik nepřehnal, protože většina vrchního povrchu byla vyrobena z černého matného plastu s protiskluzovým povrchem. Lesklé plasty najdeme především po stranách, vepředu a vespod myši, kde nebudou tak viditelné, ale zato se na ně velmi dobře chytá, ba přímo lepí prach. A je pak velmi otravné, když máme pracovat s chlupatou myší, což má i svou praktickou nevýhodu - žádné senzory totiž nesnáší prach, vlákna a chlupy, a tak není zrovna vhodné, aby tyto nečistoty myš přitahovala. Naštěstí má ale oko senzoru kolem sebe vlastní teflonový kruh, jenž by měl všechny nečistoty zadržet.
Pokud jste také zvyklí na to, že pohyb myši ovládáte pomocí palce a malíku, pak nebudete zde z hladkých a po chvilce používání kluzkých boků zrovna nadšeni.
Tvarem se Imperator hodí výhradně pro pravoruké uživatele, což platí i pro rozložení tlačítek. Jinak je to ale středně velká a spíše zakulacená myš, která svým tělem dobře vyplní menší dlaň, ale ve větší bude trošku plavat, ale to není na škodu. Pokud ji ale uchopíme tak, jak výrobce zamýšlel, spočinou naše prsty přirozeně na všech ovládacích prvcích a zápěstí bude položeno na desce stolu. Pro delší práci se tak vyplatí nějaké měkká podložka pod zápěstí (ta bude ale při hraní pochopitelně spíše překážet). A abych se nezapomněl zmínit o technickém zpracování myši, pak zde shledávám vše v pořádku - plasty jsou pevné, nevržou, neprohýbají se a dobře spolu lícují.
Nyní k tlačítkům. Dvojice hlavních tvoří jednu část s horním krytem myši a mají na svých koncích prohlubně pro bříška prstů. Jejich stisk je opravdu velmi příjemný, má akurátní odpor a ozývá se ostrým a jemným cvaknutím. Kolečko tvoří svou velikostí dominantu přední části, má na svém povrchu vroubkovanou gumovou vrstvu a tu lemují dva světlé proužky, jež budou v zapnutém stavu podsvíceny modrou barvou. Otáčení kolečka nejde příliš ztuha a je velmi tiché i při velké rychlosti. Krokování má spíše jemné a také přesné, takže každé pootočení znamená patřičnou odezvu. Zde tedy absolutně nemám žádné výhrady.
Zbylá tlačítka jsou celkem čtyři. Hned za kolečkem máme první dvojici hřbetních, jež ve výchozím stavu slouží pro nastavení rozlišení. Při hraní FPS či jiných akcí se ale příliš hodit nebudou, protože vyžadují, abyste prostředníček hodně skrčili. Další dvě máme klasicky za sebou na levé straně a zde nám Razer zcela netradičně nabízí možnost jejich posunutí dopředu či dozadu. To je velmi příhodná možnost k tomu, abyste si nastavili jejich polohu podle délky vlastních prstů. Rozmezí posunu přitom činí cca půldruhého centimetru. Všechny čtyři tlačítka kladou podobný odpor při stisku, pouze ta na straně mají vyšší zdvih a slabší zvuk mikrospínače.
Dojem exkluzivity se snaží Razer navodit pozlaceným USB konektorem, což si může v tomto případě strčit za klobouk. My se raději podíváme na spodní stranu, kde se ukazují tři větší teflony. Ty jsou velmi tlusté, ale nemají rovný povrch, nýbrž zaoblený, takže postupně s používáním myši je budete obrušovat a používat jejich větší povrch. Středový senzor, jak jsem se již zmínil, má také svůj kulatý teflon a ten dobře poslouží k zachycení nečistot, jež by mohly narušit jeho práci.
A pak zbývají poslední dva prvky - kulaté tlačítko Profile pro přepínání přednastavených profilů a naproti přes senzor posuvník pro nastavení polohy bočních tlačítek. Ten se aretuje do jedné ze čtyř možných poloh a nehrozí, že by se nějak samovolně přenastavil.
V šedé obálce nám Razer nabídne pozvánku do svého klubu, dvě samolepky a pár dalších tiskovin se siláckými řečmi, jež nese i kulatý papírový tácek pod pití, jenž nás instruuje, abychom po umístění nápoje neotáleli a nakopali pár zadků. Nakopeme, ale až po nastavení myši pomocí software a ten si stáhneme z úžasně nepřehledných stránek se softwarovou podporou. Na nich se mimochodem nachází kromě ovladačů pro Windows také verze pro Apple Mac.
Model | Razer Imperator |
Rozměry | 123 x 71 x 42 mm |
Hmotnost | 137 gramů |
Senzor | 3.5G laser sensor Razer Precision 200 palců za sekundu, 50 G |
Odezva | až 1000 Hz (1 ms) |
Rozlišení | 5600 dpi |
Tlačítka | 7 programovatelných (Hyperesponse) Třísměrné kolečko (bez naklápění) |
Rozhraní | |
Ergonomie | pro praváky |
Barva | černá, modré podsvícení |
Specifikace Imperatoru jsou vskutku hodny jeho názvu. Rozlišení senzoru 5600 dpi, rychlost pohybu do 200 palců za sekundu a akcelerace 50 G jsou výrazně lepší v porovnání se zmíněnou SteelSeries Xai, ovšem samozřejmě zdaleka neurčují finální kvalitu myši a pocit při práci s ní. Razer má také na řadu věcí svá marketingová označení, takže laserový senzor se jmenuje Razer Precision, tlačítka Hyperesponse, teflony Ultraslick, integrovaná paměť zase Synapse, atd. A na všechno má samozřejmě svou ochrannou známku. No budiž, půjdeme dál.
Zpracování myši
Bohužel, mánie lesklých plastů zasáhla i Imperator, ale naštěstí to Razer tolik nepřehnal, protože většina vrchního povrchu byla vyrobena z černého matného plastu s protiskluzovým povrchem. Lesklé plasty najdeme především po stranách, vepředu a vespod myši, kde nebudou tak viditelné, ale zato se na ně velmi dobře chytá, ba přímo lepí prach. A je pak velmi otravné, když máme pracovat s chlupatou myší, což má i svou praktickou nevýhodu - žádné senzory totiž nesnáší prach, vlákna a chlupy, a tak není zrovna vhodné, aby tyto nečistoty myš přitahovala. Naštěstí má ale oko senzoru kolem sebe vlastní teflonový kruh, jenž by měl všechny nečistoty zadržet.
Pokud jste také zvyklí na to, že pohyb myši ovládáte pomocí palce a malíku, pak nebudete zde z hladkých a po chvilce používání kluzkých boků zrovna nadšeni.
Tvarem se Imperator hodí výhradně pro pravoruké uživatele, což platí i pro rozložení tlačítek. Jinak je to ale středně velká a spíše zakulacená myš, která svým tělem dobře vyplní menší dlaň, ale ve větší bude trošku plavat, ale to není na škodu. Pokud ji ale uchopíme tak, jak výrobce zamýšlel, spočinou naše prsty přirozeně na všech ovládacích prvcích a zápěstí bude položeno na desce stolu. Pro delší práci se tak vyplatí nějaké měkká podložka pod zápěstí (ta bude ale při hraní pochopitelně spíše překážet). A abych se nezapomněl zmínit o technickém zpracování myši, pak zde shledávám vše v pořádku - plasty jsou pevné, nevržou, neprohýbají se a dobře spolu lícují.
Nyní k tlačítkům. Dvojice hlavních tvoří jednu část s horním krytem myši a mají na svých koncích prohlubně pro bříška prstů. Jejich stisk je opravdu velmi příjemný, má akurátní odpor a ozývá se ostrým a jemným cvaknutím. Kolečko tvoří svou velikostí dominantu přední části, má na svém povrchu vroubkovanou gumovou vrstvu a tu lemují dva světlé proužky, jež budou v zapnutém stavu podsvíceny modrou barvou. Otáčení kolečka nejde příliš ztuha a je velmi tiché i při velké rychlosti. Krokování má spíše jemné a také přesné, takže každé pootočení znamená patřičnou odezvu. Zde tedy absolutně nemám žádné výhrady.
Zbylá tlačítka jsou celkem čtyři. Hned za kolečkem máme první dvojici hřbetních, jež ve výchozím stavu slouží pro nastavení rozlišení. Při hraní FPS či jiných akcí se ale příliš hodit nebudou, protože vyžadují, abyste prostředníček hodně skrčili. Další dvě máme klasicky za sebou na levé straně a zde nám Razer zcela netradičně nabízí možnost jejich posunutí dopředu či dozadu. To je velmi příhodná možnost k tomu, abyste si nastavili jejich polohu podle délky vlastních prstů. Rozmezí posunu přitom činí cca půldruhého centimetru. Všechny čtyři tlačítka kladou podobný odpor při stisku, pouze ta na straně mají vyšší zdvih a slabší zvuk mikrospínače.
Dojem exkluzivity se snaží Razer navodit pozlaceným USB konektorem, což si může v tomto případě strčit za klobouk. My se raději podíváme na spodní stranu, kde se ukazují tři větší teflony. Ty jsou velmi tlusté, ale nemají rovný povrch, nýbrž zaoblený, takže postupně s používáním myši je budete obrušovat a používat jejich větší povrch. Středový senzor, jak jsem se již zmínil, má také svůj kulatý teflon a ten dobře poslouží k zachycení nečistot, jež by mohly narušit jeho práci.
A pak zbývají poslední dva prvky - kulaté tlačítko Profile pro přepínání přednastavených profilů a naproti přes senzor posuvník pro nastavení polohy bočních tlačítek. Ten se aretuje do jedné ze čtyř možných poloh a nehrozí, že by se nějak samovolně přenastavil.
Příslušenství
V šedé obálce nám Razer nabídne pozvánku do svého klubu, dvě samolepky a pár dalších tiskovin se siláckými řečmi, jež nese i kulatý papírový tácek pod pití, jenž nás instruuje, abychom po umístění nápoje neotáleli a nakopali pár zadků. Nakopeme, ale až po nastavení myši pomocí software a ten si stáhneme z úžasně nepřehledných stránek se softwarovou podporou. Na nich se mimochodem nachází kromě ovladačů pro Windows také verze pro Apple Mac.
