Je tedy nanejvýš vhodné, že se začaly objevovat nové netbooky založené na něčem jiném než platformě Intel Atom. Microsoft výrobce navíc svou cenovou politikou nutí k tomu, aby dodržovali jeho doporučené specifikace pro netbooky, což způsobuje malou diverzitu v této oblasti. Výrobci pochopitelně inklinují spíše k tomu, aby využili limitní specifikace, což je třeba maximálně 10,1" obrazovka a 1 GB operační paměti.
Lenovo IdeaPad S12 se však jako celá řada od tohoto odklání již jen svým displejem, který navíc na své 12palcové úhlopříčce nabízí rozlišení 1280 x 800, s nímž se setkáme i u nejednoho 15,4" notebooku. Pracovní plocha tedy bude v podstatě plnohodnotná a ani klávesnice by nemusela mít špatnou použitelnost. Pak už záleží na hardware a jeho výkonu, a to bude samozřejmě také předmětem zkoumání.
IdeaPad S12 došel v normální notebookovém balení - úzké krabici, kde byl chráněn pomocí dvou pěnových bloků a příslušenství bylo umístěno vedle v malé bílé krabičce. Dorazil ale evidentně již několikrát vybalovaný netbook, takže není jisté, co vše v balení má být a není, ovšem osobně bych řekl, že dorazila kompletní nabídka.

Nyní se podívejme zběžně na specifikace tohoto netbooku:

Najít podrobné informace o hardwarové výbavě není úplně nejsnadnější, protože diagnostický software obvykle odmítá použitý hardware identifikovat a samotné Lenovo nemá IdeaPad S12 s procesory Nano ještě na stránkách. Notebook je ale již u nás v prodeji a naskladněn, takže jeho objednání nebude problém.


Použitý procesor VIA Nano ULV 2250 má svou pracovní frekvenci udávanou jako 1,3+ GHz. To znamená, že procesor má být v případě potřeby schopen pracovat na vyšší frekvenci, tj. až 1,6 GHz. Jak toto funguje, na to se zaměříme později. Dále je tu čipová sada VIA VX800 označována jako MSP, tedy Media System Processor. Nejzajímavějším na něm je VIA Chrome9 HC3 IGP podporující API DirectX 9.0.

Tělo notebooku by teoreticky mohlo nést také optickou mechaniku, ale není tomu tak. Díky tomu zbylo více místa na porty a rozhraní, ovšem nečekejme, že by v tomto případě byla nabídka nějak výjimečná. Dočkáme se třech portů USB 2.0, čtečky karet 4 v 1, úzkého slotu pro karty Express Card, výstupu na audio, prostě normální výbavy. Jako výstup na monitor zde slouží pouze analogový D-Sub, takže HDMI se nedočkáme, stejně jako se nedočkáme rozhraní eSATA či FireWire. Rozhraní Ethernet a Wi-Fi jsou také starších typů, takže se dočkáme přenosových rychlostí 10/100 Mbps, respektive 54 Mbps.

Rozměry i hmotnost jinak hovoří o kompaktnosti tohoto netbooku i dobré přenosnosti, stejně tak jako výdrž šestičlánkové baterie, která má IdeaPad S12 udržet naživu až 6 hodin. A nakonec tu máme jako operační systém klasické Windows XP SP3.


Příslušenství

V došlém balení jsme se setkali jen s tím absolutně základním a nezbytným příslušenstvím. To je baterie s napájecím adaptérem a tištěné materiály, mezi nimiž nechybí podrobný manuál lokalizovaný do českého jazyka.

Napájení

Napájecí adaptér nám poskytne výkon celkem 40 Wattů (20 V a 2 A), což skutečně není moc a vypovídá to o potenciálně nízké spotřebě. Výrobcem je společnost Li Shin International a rozměry jsou příjemně malé. Osobně mi ale připadlo, že se adaptér až příliš zahřívá.
Dodávaná baterie s označením L08S6C21 byla vyrobena v Japonsku (samotné články) a dokončena v Číně. Nabízí celkem šest článků, což je nadstandard a kvůli tomu očekávejme větší a těžší tělo. Specifikace hovoří o napájecím napětí 11,1 V a kapacitě 52 Wh.


Operační systém a software


Jako operační software tedy využijeme Windows XP SP3, takže jde o klasický výběr pro netbooky. Na další software narazíme ihned při přihlašování, kde na nás koukne okno Veriface III s obrazem webkamery a díky tomu se můžeme snadno přihlásit pomocí našeho velectěného obličeje.

Dále je nabídnuta 60denní verze MS Office 2007, pro ochranu software Norton Internet Security a pak také Energy Management pro nastavení výkonu ve 4 stupních, které si můžeme sami snadno upravit, pak One Key Recovery od Cyberlink pro zálohu i obnovu systému, dále Lenovo EasyCamera, Quick Start a pro nastavení grafiky slouží S3 ScreenToys.

Vnější zpracování

Lenovo již má své zkušenosti s netbooky, i když jejich originálním výrobcem není. Tento má podobné zpracování jako dřívější model IdeaPad S10e, i když jinak si tak už podobné nejsou, tedy co se týče hardwarové výbavy a velikosti. IdeaPad S12 také disponuje modernějším designem a nabízí kromě lesklého povrchu také texturu na víku displeje a kombinuje ostré hrany se zakulacenými. Hlavním stavebním "kamenem" je plast, takže zde žádné překvapení.
Víko notebooku má tedy lesklou povrchovou úpravu zdobenou polem koleček a třpytící se barvou. V rohu si pak našlo místo logo Lenovo. U hran je víko displeje zakulacené a stejně tak rohy notebooku jsou kulaté, zatímco samotné víko je celé ploché a co se týče jeho pevnosti, ta je průměrná, tedy ani špatná, ani úžasná.
Spodek netbooku byl vyroben černého plastu se zdrsnělým povrchem, takže zde se o otisky prstů zajímat nemusíme, i když vzhledem k tomu, že na základnu nebudeme zespoda koukat téměř vůbec, tak je to stejně jedno. Z obrázku je zřejmé, že byla použita větší baterie, která notebooku prodlužuje hloubku i výšku a bylo nutné na ni umístit gumové podstavce, aby přístroj neklouzal po stole. Další jsou v tomto případě celkem zbytečné opodál a pak je tu dvojice i vepředu. A pak tu jsou také dva obdélníkové panely, jejichž rozměry a poloha ale neukazují na to, že bychom si mohli snadno vyměnit takový pevný disk.
Nyní se podívejme na hrany IdeaPadu, kde jsou především patrné velké kulaté klouby opatřené lesklými kroužky a mléčně zbarvenými středy. U nich jsem očekával, že budou asi nějak podsvíceny, ale není tomu tak, což škoda rozhodně není. Pravá hrana začíná vepředu s úzkým slotem Express Card /34, dále tu jsou barevně označené audio porty pro sluchátka a mikrofon (tene tu však také integrovaný), pak je to jeden ze tří portů USB 2.0, analogové obrazové rozhraní D-Sub, konektor RJ-45 Fast Ethernetu a nakonec otvor pro zámky Kensington.
Levá hrana netbooku začíná také slotem, ale tentokrát pro karty SD/MMC/MS/MS Pro, pak dva zbývající porty USB 2.0, mezi nimiž byl příhodně ponechán dostatečný prostor, přepínač pro vypnutí bezdrátových rozhraní Wi-Fi 802.11g a Bluetooth, následuje snad až příliš jemně dírkovaný výdech chlazení a jako poslední to je kulatý napájecí konektor.
Zadní strana v sobě nenese vůbec nic, protože je v podstatě tvořena pouze baterií umístěnou mezi dva mohutné klouby. Ty mají dostatečný potenciál na to, aby odváděly dobrou práci po dlouhou dobu.
Přední hrana je také téměř holá, a tak na ní můžeme vypozorovat pouze vespod umístěné děrování pro reproduktory a pak to je u levé strany trojice bílých LED kontrolek signalizujících stav počítače, baterie a bezdrátových rozhraní.


Otevřený netbook

Lenovo IdeaPad S12 se otevírá na dnešní dobu zcela normálně prostým zvednutím displeje, přičemž jeho maximální úhel otevření není větší než 130 stupňů. To by mohlo být o něco lepší, aby se dal netbook pohodlně používat i na klíně. Na první pohled to vypadá, že se víko zarazí o baterii, ale to jednak není pravda a potom by to nebylo vůbec vhodné, protože by se tak klouby páčily.
Displej samotný má lesklou povrchovou úpravu a stejně tak rám je leskle černý, což působí kompaktně a celek již jen dokreslují rovněž lesklé a měkké podložky pro bezpečné dosednutí displeje na základnu. Zcela ve středu horního rámu je stříbrně zvýrazněné oko 1,3Mpix webkamery, jemuž ale dle prvního pohledu schází kontrolka. Pak nesmí chybět další logo Lenovo a dole i označení modelu S12.
Vršek základny je částečně tvořen samotnou baterií, ale zbylo zde místo i pro tlačítka a kontrolky. Ty všechny tvoří jeden dlouhý úzký pruh, jenž na levé straně začíná podlouhlým tlačítkem Power, pak menším zapínajícím počítač v režimu obnovy systému (OneKey Rescue System 6.0), následují tři další bílé LED kontrolky signalizující práci pevného disku a zapnuté funkce Caps Lock a Num Lock.
V pravé polovině pokračujeme integrovaným mikrofonem a pak funkčními tlačítky pro ovládání zvuku (hlasitost plus/minus a ztišit) a jako poslední tu je QS jako Quick Start. To je další a již třetí způsob zapnutí tohoto počítače a jde o obdobu systému Asus Express Gate, která nám umožní rychlý přístup k internetu, hudbě, filmům, fotografiím, aplikaci Skype a Instant Messagingu s jednoduchým názvem chat a pak je tu volba Share Your Ideas odkazující na server lenovosocial.com. Podrobněji se na toto vše podíváme v další kapitole.
Pokračujeme klávesnicí, která se rozkládá téměř po celé šířce netbooku a dosahuje bezmála plné notebookové velikosti. Díky tomu působí dojmem, že na ní budeme moci celkem pohodlně pracovat, s čímž mají menší netbooky obyčeně velké problémy. Klávesnice samotná odpovídá standardům Lenova, takže se dočkáme klávesy Fn až v samotném dolním levém rohu a vysunutých směrových šipek. Její zpracování je celkem akceptovatelné a mírné prohýbání zaznamenáme pouze na pravé straně, kde to nebude tak vadit. Více v kapitole o ergonomii.

V dolní části základny je krom zmíněných třech LED kontrolek už jen touchpad se dvěma tlačítky, jenž je od okolního prostoru oddělen drážkou, aby byl hmatově oddělený, ale jinak není nijak zapadlý, což mi vyhovovalo. Také zvýrazněný prostor pro rolování můžete bříškem prstu snadno nahmatat, stejně jako dvě malá podlouhlá tlačítka. Pokračujeme popisem hardware a software.
A ještě vám dlužím pohled na notebook s odmontovanými dvířky. Pod většími objevíme jednu prázdnou pozici pro moduly SO-DIMM, která přímo volá po tom, abychom ji obsadili ještě jedním modulem, protože základní 1 GB RAM, z nějž si navíc ukousne svůj podíl také grafický čip, není zrovna příliš. A pak je tu také jeden Mini PCIe slot obsazený Wi-Fi modulem.

Pod druhým panýlkem je pouze prázdné místo s vývody pro další slot Mini PCIe, avšak ten tu není, takže další kartu použít nemůžeme. Celkem snadno jde také vyměnit pevný disk, ale k tomu je zapotřebí nejdříve sundat klávesnici, pod níž je jeho pozice. Pak jsem se však již o moc dále nedostal a nebylo to ani nutné.

Hardware

Začneme jako již tradičně procesorem. V našem případě padla volba na VIA Nano U2250, jehož frekvence je označována jako 1,3+ GHz. V nejvyšší výkonnostním režimu ale tento model pracuje na 1,6 GHZ a svým výkonem by měl dle výrobce v integer i floating point testech podstatně předčit předchozí modely VIA C7 a v poměru výkonu na watt energie asi dvojnásobně také stejně taktovaný Intel Celeron-M 520. Ten má téměř dvojnásobné TDP (31 W oproti 17 W), což znamená, že při srovnání výkonu na tom budou v podstatě shodně.
Software S3 ScreenToys procesor zařadil do rodiny 6, model 15, stepping 3, k dispozici je jedno jádro, 64 kB L1 datové cache a stejně tak instrukční a 1 MB L2 cache. L3 cache Nano pochopitelně nemá, ale nechybí mu sadt MMX, SSE, SSE2, Ext. MMX, SSE3 a SSE4. Procesor je dle firemních údajů vyráběn 65nm technologií a pokud má maximální spotřebu 17 W, pak v klidovém režimu to je pouze 200 mW. Uvidíme, zda se toto odrazí na naměřených hodnotách.

Procesor spolupracuje s čipovou sadou VIA VX800 s příslušným southbridge, jehož přesný typ se mi nepodařilo zjistit, ale mezi třemi možnými nejsou žádné podstatné rozdíly. Media System Processor VX800 podporuje procesory VIA C7 i naše VIA Nano, 800MHz FSB a až 4 GB paměti DDR2 667 MHz. Dostupné southbridge (VIA VT8237R Plus, VIA VT8237A, nebo VIA VT8251) se připojují přes Ultra V-Link (1066 MB/s), integrují v sobě šestikanálové audio VIA Vinyl, pouze Fast Ethernet, což se v tomto netbooku odráží, SATA 150, nebo v případě VT8251 SATA 300, až osm portů USB 2.0 a správu napájení s ACPI/APM/PCI/PM.
Především tu je ale integrované grafické jádro v northbridge s označením VIA Chrome9 HC3 DX9 IGP. Již označení napovídá, že tu jde o podporu API DirectX 9, takže se nedočkáme novějších 10, 10.1, natož pak DirectX 11, ale to je vzhledem k výkonu stejně jedno. Dočkáme se ale engine Chromotion pro akceleraci formátů MPEG-2, MPEG-4, WMV9, VC1 a DiVX. Grafické jádro si z hlavní paměti dokáže uzmout až 256 MB paměti, což také v našem případě činí, čímž se ale hlavní paměť zmenší na 768 MB. Není však nic jednoduššího, než si ji za "pár korun" pomocí dostupného slotu navýšit.


Paměti DDR2-667 MHz je tu tedy pouze 1 GB, jenž ještě sdílí celou svou čtvrtinu kapacity s grafikou. Moc jsme se toho o ní ale nedozvěděli, protože její SPD bylo pro diagnostické aplikace nečitelné.


Jako pevný disk se zde využil Fujitsu MHZ2160BH-G2, což je 160GB model s otáčkami 5400 RPM, 8MB Cache a rozhraním SATA 3 Gb/s. Není to zrovna ten nejvýkonnější model a také kapacita neoslní, ale v netboocích jde dnes v podstatě o standard.


Software

Jako operační systém je tu instalován Windows XP SP3 a dále nabídka zahrnuje standard v podobě omezené 60denní verze balíku MS Office 2007 a jako antivir a vůbec bezpečnostní software byl vybrán Norton Internet Security.

Dále nám Lenovo nabízí aplikaci Energy Management, která dává na výběr mezi čtyřmi výkonnostními režimy (Performance, Balance, Low Power a Super Energy Saver). Každý z nich si můžeme podrobně nastavit a zvolit si úroveň podsvícení a čas do jeho vypnutí či vypnutí celého LCD v závislosti na způsobu napájení (baterie či síť) a stejně tak dobu do vypnutí pevného disku, přechodu do stand by a hibernace. Sem patří i nastavení frekvence procesoru ve třech stupních. Ty však nejsou exaktně popsány, pouze jako nejvyšší frekvence, automatické ovládání frekvence a nejnižší frekvence.

Dále S3 Graphics ScreenToys nám umožní pár voleb ohledně grafického čipu, kam patří úprava barev a také nastavení pro API DirectX a OpenGL, kde si ale příliš vybírat nemůžeme. Lenovo VeriFace III umožní formou průvodce registraci obličeje pro pozdější přihlašování do systému pomocí integrované webkamery, což funguje rychle a spolehlivě, pokud se tedy do kamery nebudete pitvořit. OneKey Recovery 6.0 má na svědomí společnost CyberLink a určen je k zálohování systémového oddílu do souboru či k vytvoření systémového disku, jenž je také určen k obnovení systému.


Lenovo Quick Start

Samostatnou kapitolu si zaslouží nabízený systém založený na Splashtopu, jejž Lenovo nazývá Quick Start. Jedná se o odbdobu Asus Express Gate, takže nečekejme nějaké výrazné změny. Quick Start spustíme jednoduše pomocí tlačítka QS nad klávesou Insert a do základní nabídky se dostaneme za asi osm sekund a vybrat si můžeme z následujících voleb: Web, Hudba, Hry online, Fotografie, Konverzace, Skype a Share your ideas. Popřípadě můžeme spustit bootování hlavního systému, nebo počítač hned vypnout.
Uživatelské prostředí je celé počeštěné a jeho vzhled je moderní, příjemný a především snadný na ovládání. Otázkou ale je, zda tento systém někdo bude chtít využívat, protože přeci jenom jiné aplikace nabízí větší funkčnost, takže výhodou je zde pouze to, že se do Quick Start dostaneme o chvíli dříve. Pokud jde ale o nezkušené uživatele, ti budou jistě nadšeni minimem voleb a z toho plynoucím snadným používáním.

LCD

Lenovo do svého IdeaPad S12 montuje (či spíše nechává montovat) dvanáctipalcové displeje s rozlišením 1280 x 800 pixelů. To už může být pro někoho příliš velké rozlišení, ale text se číst ještě rozhodně dá a případně není problém si fonty zvětšit. Dočkáme se také podsvícení pomocí LED, což se v dnešní době již pomalu stává standardem.
Barvy jsou díky LED diodám živé, bílá vypadá jasně a čistě, ovšem to je jen jedna stránka kvality displeje. Pak to jsou pozorovací úhly a deformace barev, pokud sledujeme displej z jiného než ideálního pohledu, přičemž nejvíce problematický bývá právě pohled zespodu, ale ani jinak nebudeme ušetřeni.
Boční pohled přinese rapidní snížení kontrastu a také se trošku deformuje fialovo-červený přechod, ovšem jinak je zde vše v pořádku. Pohled seshora již přinese ještě výraznější pokles kontrastu a také přechody barev se poněkud ztrácí.
A pokud se na displej podíváme zespodu, pak se sice dočkáme nejnižšího poklesu kontrastu, ale tmavší odstíny se téměř ihned invertují a přechody barev se téměř ztratí. To ale předvadí dnes i ostatní podobné displeje a nedá se říci, že by se tento od průměru nějak odlišoval.


Webkamera

Instalovaná webkamera disponuje rozlišením 1,3 megapixelu. Její obraz je na slušné úrovni, barvy mají jemné přechody a odpovídají skutečnosti včetně vyvážení bílé, ale to vše na úkor obnovovací frekvenci a také je tu pozorovatelný menší lag. Jinými slovy - průměr.


Zvukový systém

K dispozici máme dva standardní reproduktory umístěné vepředu v základně. Od nich nemůžeme očekávat plný zvuk, ale pro takové přehrávání filmu v nouzi naprosto postačí. Uslyšíme zde tak především výšky a středy, ale samozřejmě ani náznak basů. Na druhou stranu šasi nijak nerezonuje ani při nejvyšší hlasitosti, takže zde neshledávám žádný problém.


Ergonomie

Netbooky mají obecně ergonomii spíše špatnou kvůli malým rozměrům, ale do těla disponujícího 12" displejem se již vejde i pohodlná klávesnice a také je na výběr dostatek prostoru pro umístění portů. Výrobce se snažil umístit dopředu spíše ty porty a konektory, které tak často asi využívat nebudeme, nebo z nich alespoň nebude nic příliš trčet. Jsou to tak především sloty pro paměťové karty a Express Card, pak audio porty, následují USB 2.0 a až vzadu je napájecí konektor, D-Sub, RJ-45 pro Ethernet a otvor pro zámky Kensington.

Uvítal bych zde větší možný úhel otevření displeje, aby umožnil lepší flexibilitu používání. Klávesnice svým tělem zabírá téměř celou šířku netbooku a mohla by i kousek více, aby dosáhla plné velikosti. Ale i tak nebudeme jejími rozměry zrovna omezováni a osobně mohu potvrdit, že psaní na IdeaPadu S12 není vůbec utrpením. Přesto bych ale uvítal znatelnější hmatové oddělení kláves, ovšem jiné výhrady k tomuto nemám.

Rozložení kláves je klasické, které Lenovo nabízí i u ostatních notebooků a netbooků. Dočkáme se tedy velkého Enteru, dlouhého Backspace, ale také klávesy Fn až v samotném rohu, na což se človeku zvyká docela těžko. Zajímavé také bylo, že na levé straně se klávesnice vůbec neprohýbá, zatímco na pravé straně trošku ano. Důvod zjistíme poté, co ji demontujeme, což jde snadno, protože drží pouze za jeden šroubek a pak je nutné odloupnout plastovou lištu nad ní. Napravo je totiž umístěn pevný disk, jenž je trošku propadlý, zatímco nalevo máme pevný kovový kryt základní desky.

Touchpad je zpracován kvalitně a využívá v podstatě veškerý dostupný prostor. Jeho povrch je příjemný a stejně tak stisk tlačítek jemný a přesto jistý. Zde tedy nemám výhrady.

Testy systému - výkon, teploty, výdrž na baterie, hlučnost a spotřeba

Nyní se podíváme na to, jak se 1,6GHz procesor VIA Nano projeví se svou sadou VX800 ve výkonnostních testech a následně si ty nejdůležitější výsledky také porovnáme v grafech s netbooky, které byly v testech již dříve, abychom pokryli především procesory Intel Atom s čipovou sadou Intel 945 i US15W Poulsbo. Uvidíme tak, co nám tyto tři platformy po výkonnostní stránce dokáží nabídnout.

Procesory VIA Nano mají mít výhodu ve vysokém výkonu na watt energie v porovnání s modely Intel Celeron-M, ovšem my je budeme srovnávat s netbookovými procesory, kde tomu může být jinak. Atomy zde mají oproti Nano jistou výhodu v Hyperthreadingu, díky němuž se jeví jako dvoujádrové a i v praxi toho dokáží využít. VIA Nano jsou ale čistě jednojádrové procesory, a tak se nedočkáme výsledku testu Cinebench pro rendering s využitím více jader a také Sciencemark a jeho Molecular Dynamics si více threadů neužije.

Následně bude zajímavé zjistit, jak si čipová sada VIA VX800 poradí s paměťovou propustností a také jak výkonné je její grafické jádro VIA Chrome9 HC3 IGP. Poslední testy se pak budou zabývat 160GB pevným diskem Fujitsu MHZ2160BH G2

Pro lepší porovnání tedy uvedeme ještě také nějaké grafy.

Model	Procesor	Paměti	GPU	Pevný disk
Lenovo IdeaPad S12	VIA Nano ULV 2250 1,6 GHz	1 GB DDR2-667 MHz	VIA Chrome9 HC3 IGP	160GB Fujitsu MHZ2160BH G2
Asus Eee PC 1000HE	Intel Atom N280 1,66 GHz	1 GB DDR2-667 MHz	Intel GMA 950	160GB Seagate Momentus 5400.5
Lenovo IdeaPad S10e	Intel Atom N270 1,6 GHz	1 GB DDR2-667 MHz	Intel GMA 950	160GB Western Digital WD1600BEVS
MSI Wind U115 Hybrid	Intel Atom Z530 1,6 GHz	1 GB DDR2-533 MHz	Intel GMA 500	160GB Western Digital WD1600BEVT

Sešly se nám tu tedy celkem vyrovnané sestavy, což je ostatně vzhledem k tomu, že jde o netbooky, pochopitelné. Uvidíme tedy, jak se ukáže jednojádrový procesor VIA Nano ULV 2250 oproti podobně taktovaným Atomům, které jsou sice také jednojádrové, ale podporují Hyperthreading. VIA Nano však má být pokročilejší procesor s vyšším výkonem, což si samozřejmě ověříme. Pak je tu jádro VIA Chrome9 HC3, jež si ukážeme v porovnání se zastaralými jádry Intel GMA 950 a GMA 500 (čipové sady Intel 945 a US15W Poulsbo). A pak půjde také o dva testy operačních pamětí.


Testy procesorů

Nejprve přichází na řadu testy procesorů, kde se ukázalo, že v jednothreadových testech má VIA Nano jasně navrch, avšak pokud Atomy využijí svůj Hyperthreading, pak mají naopak navrch ony.

Testy operační paměti

Výsledky těchto testů jsou poněkud rozporuplné, protože v jednom se dnes testovaný systém propadl a v druhém naopak exceloval a přiblížil se i k výkonu low-endových notebooků.

Testy grafického systému

Podobně dopadlo grafické integrované jádro, jež v testu 3DMark03 nedosáhlo zrovna na nejvyšší příčky, ale v 3DMark06 předčilo všechny ostatní a stejně tak v OpenGL. Celkově ale podává velmi dobrý výkon.
Testy tedy ukázaly, že platforma VIA s procesory Nano a čipovou sadou VX800 má nad Atomy spíše navrch, tedy co se týče výkonu. Druhou otázkou ale je především spotřeba a z toho odvozená výdrž na baterie, pričemž TDP procesoru Nano 2250 na hodnotě 17 W neslibuje zrovna nejlepší výsledky.


Teploty, hlučnost, spotřeba a výdrž na baterie

Teploty byly měřeny ve 22°C prostředí za pomoci aplikací Prime95 a h2benchw. Z dostupných výsledků můžeme vidět, že procesor dosáhne celkem akceptovatelné hodnoty a stejně tak pevný disk. Otázkou je ovšem také hlučnost, již bude vyluzovat chlazení.

To je zpracované klasicky s použitím radiálního ventilátoru a žebroví. Rozloučit se můžeme rovnou s bezhlučností počítače, protože ten, pokud má něco na práci, zvyšuje otáčky ventilátoru na vysokou úroveň a projevuje se vysokým tónem. Ten ale naštěstí není nijak silný. V klidovém režimu jej však můžeme označit za tichý, k čemuž jistě přispívá také nízká spotřeba procesoru v IDLE.

A nakonec jsme změřili spotřebu energie pomocí Voltcraft Energy Check 3000 a pak i výdrž v klidovém režimu i při zátěži pomocí opakovaného 3DMark03 Mother Nature. Výdrž nezatíženého netbooku je poměrně slušná, když dnes samozřejmě není problém sehnat modely nabízející klidně dvojnásobnou hodnotu. V zátěži je pak výdrž méně než poloviční a spotřeba téměř 30 wattů. To je zase na netbook poměrně dost, protože obyčejně se dočkáme asi dvojtřetinové hodnoty. A co se týče LCD displeje a jeho přínosu ke spotřebě, pak ta činí v závislosti na podsvícení 3 W.

Lenovo nám nabízí pod názvem IdeaPad S12 novou platformu VIA s procesory Nano a čipovou sadou VX800, která disponuje grafickým jádrem Chrome9 HC3 podporujícím API DirectX 9. Netbook jako takový nevyrábí přímo Lenovo, což ale již dnes není pro tuto firmu ani jiné žádná výjimka.
Design evidentně vychází z modelu IdeaPad S10, s nímž má podobný tvar i mohutný kulatý kloub. Zpracování bych označil za dobré a odpovídající standardu. Nemůžeme čekat odolnost Thinkpadů, ale ani se nemusíme bát, že by se šasi po chvíli rozpadlo, i když to nejlépe prověří jen čas. Lenovo zde také naštěstí našlo ještě cestu kompromisu mezi moderním lesklým designem a uživatelskou přívětivostí, takže lesklý je zde pouze displej, na nějž zas tak často sahat nebudeme a klávesnice s celou základnou toho byla ušetřena.

Dvanáctipalcový displej také dovoluje využití téměř plnohodnotné klávesnice i slušného rozlišení 1280 x 800, takže s trochou tolerance lze na tomto přístroji i psát delší texty a jinak pracovat. Touchpad je také zpracován dobře, i když zde jsme přeci jenom limitováni menšími rozměry.

A co se týče výkonu a ostatních záležitostí, pak zde se použitá platforma vůbec nemá za co stydět. V jednothreadových aplikacích Nano nad Atomy jasně vítězí a i jinak je výkon velmi dobrý zvlášně v modernějších grafických testech. To si ale vezme svou daň v podobě zvýšené spotřeby, protože přeci jen VIA nevyužívá tak pokročilou výrobní technologii. Výdrž na baterie kolem čtyř a půl hodin však je dobře akceptovatelná, i když zdaleka ne nejlepší. A nakonec můžeme zmínit obdobu Asus Express Gate - Lenovo Quick Start.


Graf ceny produktu Lenovo IdeaPad S12 59-022568 poskytuje server Heureka.cz

Lenovo offers under the name IdeaPad S12 a new VIA platform using processors Nano and chipset VX800 which utilises graphics core Chrome9 HC supporting DirectX 9 API. However, the netbook itself is not being made by Lenovo, but by another chinese manufacturer, but that is not a rare case.

IdeaPad S12's design is quite similar to that of IdeaPad S10, so one can see a characteristic shape and also massive cylindric joint. The overall design can be considered well done; however, one cannot expect the legendary toughness of good ol' Thinkpads. On the other hand, the netbook certainly does not appear to be shabby at all, but time will tell. Lenovo also found a compromise between modern glossy design and user friendliness, so there is only display with shiny surface and the keyboard with the rest of the body was spared.

Twelve-inch display also allowed the manufacturer to implement almost full-sized keyboard and agreeable resolution of 1280 x 800, so with a little bit of tolerance one may comfortably use it for writing long texts and other work. Touchpad was also well done, even though we are still limited by its small dimensions.

Cosidering the performance and other stuff, this platform does not have to be ashamed at all. In singlethread applications are Nano processors much better than similarily-clocked Atoms and even in other ways is IdeaPad S12's performance good enough. However, power consumption is not that low, maybe also because VIA cannot use today's state-of-art manufacturing technology. The supplied battery is able to provide enough juice for more than 4 hours, which is good enough. And lastly I have to mention Lenovo Quick Start as an alternative to Asus Express Gate.