Astronomové potvrdili existenci "nudlí" mezi hvězdami v galaxii
26.1.2016, Jan Vítek, aktualita
Lidstvo už dlouho zkoumá vzdálené galaxie, ale nedávno se ukázalo, že nemáme pořádně prozkoumanou ani svou vlastní soustavu, natož pak vlastní galaxii. A právě Mléčnou dráhu mají protínat záhadné nudlovité útvary pozorované Australany.
Nedávno astronomové přišli s tím, že Sluneční soustava má opravdu devět planet, takže možná máme náhradu za Pluto, které bylo ze seznamu vyškrtnuto a započítáno mezi planetky. To jen dokazuje, jak málo ještě víme o vlastním dvorku a jak moc se toho můžeme dozvědět o galaxii Mléčná dráha, v níž se nacházíme někde v polovině cesty k jejímu středu.
O co tedy jde? Australský tým astronomů zveřejnil výsledky své práce, dle nichž objevily nudlovité útvary proplétající se celou Mléčnou dráhou a lépe je pozorovali až nyní proto, že jsou neviditelné pro většinu způsobů pozorování. Neznamená to však, že by tyto útvary byly pro astronomy dosud neznámé. Byly poprvé detekovány již v roce 1987 v National Radio Astronomy Observatory a označeny za ESE (Extreme Scattering Events), což by se dalo přeložit jako extrémně rozptýlený jev. Pozorovat se dají ale pouze s využitím rádiových vln, neboť ve viditelném, rentgenovém i infračerveném spektru jsou neviditelné.
Astronomové popisují ESE jako neobvyklé fluktuace hustoty v řídkých oblacích prachu, plazmatu a radiace v mezihvězdném prostoru, tedy v ISM (Interstellar Medium - mezihvězdný materiál). ESE tak narušují rádiové vlny putující i k Zemi, díky čemuž jsou pozorovatelné. Toto pozorování je ale obtížné, neboť když si astronomové obvykle myslí, že ESE spatřili, jsou obvykle pryč. Australané je mohli pozorovat díky svým teleskopům zapojeným v systému CSIRO Australia Telescope Compact Array. Zachytili je akorát v době, kdy se začaly rozpadat, a tak zatím nemohli určit jejich geometrii. Vypadají prý ale jako dlouhé nudle ionizovaného plynu.
- teleskopy CSIRO -
Dnes existují dvě teorie týkající se vzniku ESE. Jedna říká, že za fluktuaci v ISM mohou jisté vrstvy plazmatu a druhá vysvětluje, že na vzniku ESE se podílí gravitace ve studených oblacích plynu. V obou případech se počítá se tím, že vysledné "nudle" mohou být dlouhé až 100 milionů mílí (1 světelný rok má asi 5,9 bilionů mil), takže rozhodně nejde o to, že by tyto útvary probíhaly skrz celou galaxii, to ani od hvězdy ke hvězdě.
Australané budou nyní ESE studovat dále, aby pomohli určit, která ze dvou teorií jejich vzniku má blíže k pravdě. Už nyní ale mají v ruce data, která nahrávají druhé teorii s gravitací a nepotvrzují první teorii. A to je prý zvláště zajímavé ohledně studia mezihvězdného materiálu, jeho vlivu na gravitační síly v celé galaxii a vývoje hvězd.
Zdroj: Extremetech
O co tedy jde? Australský tým astronomů zveřejnil výsledky své práce, dle nichž objevily nudlovité útvary proplétající se celou Mléčnou dráhou a lépe je pozorovali až nyní proto, že jsou neviditelné pro většinu způsobů pozorování. Neznamená to však, že by tyto útvary byly pro astronomy dosud neznámé. Byly poprvé detekovány již v roce 1987 v National Radio Astronomy Observatory a označeny za ESE (Extreme Scattering Events), což by se dalo přeložit jako extrémně rozptýlený jev. Pozorovat se dají ale pouze s využitím rádiových vln, neboť ve viditelném, rentgenovém i infračerveném spektru jsou neviditelné.
Astronomové popisují ESE jako neobvyklé fluktuace hustoty v řídkých oblacích prachu, plazmatu a radiace v mezihvězdném prostoru, tedy v ISM (Interstellar Medium - mezihvězdný materiál). ESE tak narušují rádiové vlny putující i k Zemi, díky čemuž jsou pozorovatelné. Toto pozorování je ale obtížné, neboť když si astronomové obvykle myslí, že ESE spatřili, jsou obvykle pryč. Australané je mohli pozorovat díky svým teleskopům zapojeným v systému CSIRO Australia Telescope Compact Array. Zachytili je akorát v době, kdy se začaly rozpadat, a tak zatím nemohli určit jejich geometrii. Vypadají prý ale jako dlouhé nudle ionizovaného plynu.
- teleskopy CSIRO -
Dnes existují dvě teorie týkající se vzniku ESE. Jedna říká, že za fluktuaci v ISM mohou jisté vrstvy plazmatu a druhá vysvětluje, že na vzniku ESE se podílí gravitace ve studených oblacích plynu. V obou případech se počítá se tím, že vysledné "nudle" mohou být dlouhé až 100 milionů mílí (1 světelný rok má asi 5,9 bilionů mil), takže rozhodně nejde o to, že by tyto útvary probíhaly skrz celou galaxii, to ani od hvězdy ke hvězdě.
Australané budou nyní ESE studovat dále, aby pomohli určit, která ze dvou teorií jejich vzniku má blíže k pravdě. Už nyní ale mají v ruce data, která nahrávají druhé teorii s gravitací a nepotvrzují první teorii. A to je prý zvláště zajímavé ohledně studia mezihvězdného materiálu, jeho vlivu na gravitační síly v celé galaxii a vývoje hvězd.
Zdroj: Extremetech
