Černá díra v cizí galaxii viditelně hladoví
19.9.2016, Jan Vítek, aktualita
Mezinárodnímu týmu astronomů se podařilo v galaxii Markarian 1018 objevit velkou centrální černou díru, jejíž okolí je pozorovatelně stále temnější. Astronomové mají za to, že tato černá díra začíná "hladovět".
Úvodní obrázek pořídilo zařízení MUSE ve VLT (Very Large Telescope) provozovoané observatoří ESO (European Southern Observatory). Ukazuje galaxii Markarian 1018, která má ve svém středu jako obvykle supermasivní černou díru, v jejímž okolí jsou viditelné zářivé smyčky. Ty se ukázaly jako pozůstatek relativně nedávného spojení s jinou galaxií, ovšem nyní jde právě o černou díru uprostřed.
Černé díry samotné přímo pozorovat nemůžeme. Můžeme je však zachytit díky efektu gravitační čočky, která deformuje světlo přicházející k nám ze vzdálenějších končin vesmíru, nebo je můžeme pozorovat, když se krmí okolním materiálem. Ten se totiž zahřívá, a díky tomu do svého okolí vysílá záření v celém elektromagnetickém spektru, takže my můžeme pozorovat, jak se centra galaxií plní spirálovitě se točícím materiálem, jenž je vtahován černou dírou. Tento materiál ale přirozeně může docházet, a v takovém případě zářivý obal černé díry začne pohasínat, což má být právě případ galaxie Markarian 1018 nacházející se v souhvězdí Velryby.
Astronomové přitom mohou pozorovat toto pohasínání v praxi, což znamená, že je poměrně rapidní, přičemž je to vůbec poprvé, co se jim takový jev ukázal. Jak říká Bernd Husemann, vedoucí projektu CARS, jeho tým má štěstí, že tento jev objevil jen 3 až 4 roky poté, co měl pokles jasu začít, takže mohou zjistit mnohé nové informace o životu supermasivních černých děr a o fyzických zákonitostech akreční fyziky. Jde o proces vysávání okolí od materiálu nebo také ničivý "nájezd" putující černé díry, která narazila třeba na hvězdu, jež je postupně celá pohlcena. Její hmota je spirálovitě přitahována do černé díry a my v takovém případě mluvíme o akrečním disku, přičemž část materiálu unikne ve formě polárních výtrysků.
Černou díru v centru galaxie Markarian 1018 však mají astronomové v hledáčku už nějakých 30 let a v posledních deseti letech pozorují pohasínání jejího okolí. Jak ale ví, že nejde jen o přechodné stádium? Však materiál do černých děr nemusí proudit stále konstantně a jejich okolí tak může pomalu pulzovat s frekvencí i několik desítek tísíc let. Prý jde především o neobvykle rychlé pohasnutí, a to během posledních deseti let o celou magnitudu, což potvrdily všechny přístroje, které se na ni zaměřily. Nejde tedy o to, že by černá díra dokončovala požírání nějaké hvězdy, na kterou při svém putování narazila, neboť právě to končí velice pozvolným pohasínáním.
Dle astronomů je kolem černé díry okruh hmoty o průměru cca 24 světelných dní a z takovéto vzdálenosti by byla veškerá hmota vcucnuta dovnitř během pěti let, ovšem to se prý neděje. Dle astronomů totiž přísun materiálu něco narušuje a tím něčím by mohla být další supermasivní černá díra, takže by šlo o binární soustavu v centru galaxie. To je ostatně pravděpodobné i vzhledem k tomu, že Markarian 1018 vznikl spojením dvou galaxií, jež obě měly mít jako obvykle ve svém středu velice hmotnou černou díru.
Markarian 1018 tak jistě bude i nadále po dohledem teleskopů sledujících celé eletktromagnetické spektrum.
Zdroj: Extremetech
Černé díry samotné přímo pozorovat nemůžeme. Můžeme je však zachytit díky efektu gravitační čočky, která deformuje světlo přicházející k nám ze vzdálenějších končin vesmíru, nebo je můžeme pozorovat, když se krmí okolním materiálem. Ten se totiž zahřívá, a díky tomu do svého okolí vysílá záření v celém elektromagnetickém spektru, takže my můžeme pozorovat, jak se centra galaxií plní spirálovitě se točícím materiálem, jenž je vtahován černou dírou. Tento materiál ale přirozeně může docházet, a v takovém případě zářivý obal černé díry začne pohasínat, což má být právě případ galaxie Markarian 1018 nacházející se v souhvězdí Velryby.
Astronomové přitom mohou pozorovat toto pohasínání v praxi, což znamená, že je poměrně rapidní, přičemž je to vůbec poprvé, co se jim takový jev ukázal. Jak říká Bernd Husemann, vedoucí projektu CARS, jeho tým má štěstí, že tento jev objevil jen 3 až 4 roky poté, co měl pokles jasu začít, takže mohou zjistit mnohé nové informace o životu supermasivních černých děr a o fyzických zákonitostech akreční fyziky. Jde o proces vysávání okolí od materiálu nebo také ničivý "nájezd" putující černé díry, která narazila třeba na hvězdu, jež je postupně celá pohlcena. Její hmota je spirálovitě přitahována do černé díry a my v takovém případě mluvíme o akrečním disku, přičemž část materiálu unikne ve formě polárních výtrysků.
Černou díru v centru galaxie Markarian 1018 však mají astronomové v hledáčku už nějakých 30 let a v posledních deseti letech pozorují pohasínání jejího okolí. Jak ale ví, že nejde jen o přechodné stádium? Však materiál do černých děr nemusí proudit stále konstantně a jejich okolí tak může pomalu pulzovat s frekvencí i několik desítek tísíc let. Prý jde především o neobvykle rychlé pohasnutí, a to během posledních deseti let o celou magnitudu, což potvrdily všechny přístroje, které se na ni zaměřily. Nejde tedy o to, že by černá díra dokončovala požírání nějaké hvězdy, na kterou při svém putování narazila, neboť právě to končí velice pozvolným pohasínáním.
Dle astronomů je kolem černé díry okruh hmoty o průměru cca 24 světelných dní a z takovéto vzdálenosti by byla veškerá hmota vcucnuta dovnitř během pěti let, ovšem to se prý neděje. Dle astronomů totiž přísun materiálu něco narušuje a tím něčím by mohla být další supermasivní černá díra, takže by šlo o binární soustavu v centru galaxie. To je ostatně pravděpodobné i vzhledem k tomu, že Markarian 1018 vznikl spojením dvou galaxií, jež obě měly mít jako obvykle ve svém středu velice hmotnou černou díru.
Markarian 1018 tak jistě bude i nadále po dohledem teleskopů sledujících celé eletktromagnetické spektrum.
Zdroj: Extremetech
