Exoplanet Explorers: amatéři po dvou dnech našli čtyřplanetový systém
10.4.2017, Jan Vítek, aktualita
Projekt Zooniverse trvá od roku 2007 a poskytl amatérským astronomům platformu pro hledání exoplanet. Nyní byl nastartován v rámci něj nový program Exoplanet Explorers, který již po dvou dnech přinesl své ovoce.
Hledání exoplanet je práce, která chce čas a trpělivost, což samozřejmě lze řešit zapojením velkého počtu lidí, kterým budou připraveny vhodné podklady, aby se v nich vyznali. O tom je projekt Zooniverse, který odstartoval v červenci 2007 a umožnil i amatérům, aby svou měrou přispěli své oblíbené vědě. Nyní byl odstartován program Exoplanet Explorers, který využívá data zachycená teleskopem Kepler a díky němu byl už po 48 hodinách nalezen tranzitní metodou nový systém se čtyřmi planetami, který budeme označovat EE-1.
EE-1 se nachází v souhvězdí Vodnáře nějakých 597 světelných let daleko a obsahuje hvězdu o 90% hmotnosti našeho Slunce, která je pravděpodobně spektrální třídy G (pozdní) nebo K (raná). Může tak jít o žlutého trpaslíka podobného Slunci, u nějž se nachází čtyři již identifikované planety EE-1b až EE-1e.
Všechny tyto planety patří mezi tzv. superzemě, které mají v porovnání se Zemí vyšší hmotnost, ale nižší než Uran nebo Neptun. Co se týče poloměrů, dle výpočtů jde v porovnání se Zemí o násobky 1,98 (EE-1b), 2,03 (EE-1c), 2,74 (EE-1d) a 2,22 (EE-1e). Nicméně i když se tyto planety nachází u relativně klidné hvězdy a mají mít pevný povrch, život v nám známé podobě na nich můžeme vyloučit, neboť se nachází velice blízko své hvězdě, a to od 0,04 do 0,10 AU. To i náš Merkur je od Slunce vzdálen alespoň 0,3 AU a na jeho povrchu dosahují teploty i více než 400 °C (ovšem na odvrácené straně i minus 170 °C). Velkým problémem bude u tak blízkých planet pochopitelně i radiace a erupce. Co se týče doby oběhu, ta činí tři až třináct dní.
Platformu Zooniverse spravuje Univerzita v Oxfordu, Adler Planetarium v Chicagu a organizace Citizen Science Alliance. Takzvaní lovci planet (Planet Hunters) se probírají daty poskytnutými teleskopem Kepler díky jeho misi K2, která tvoří obrovský katalog hvězd, které mohou mít kolem sebe planety. Ty ale musí obíhat tak, aby v jednom momentu přešly přes tvář své hvězdy, na jejímž dočasně pokleslém jasu lze tuto událost poznat. Není tak divu, že se touto metodou našly především planety, které mají velice krátkou dobu oběhu, a tak jsou i blízko u svých hvězd. Platí přitom, že lidské oči jsou pro hledání planet tímto způsobem stále nejlepší, a tak armádu amatérských astronomů počítače zatím nenahradí.
Zdroj: Astronomy
EE-1 se nachází v souhvězdí Vodnáře nějakých 597 světelných let daleko a obsahuje hvězdu o 90% hmotnosti našeho Slunce, která je pravděpodobně spektrální třídy G (pozdní) nebo K (raná). Může tak jít o žlutého trpaslíka podobného Slunci, u nějž se nachází čtyři již identifikované planety EE-1b až EE-1e.
Všechny tyto planety patří mezi tzv. superzemě, které mají v porovnání se Zemí vyšší hmotnost, ale nižší než Uran nebo Neptun. Co se týče poloměrů, dle výpočtů jde v porovnání se Zemí o násobky 1,98 (EE-1b), 2,03 (EE-1c), 2,74 (EE-1d) a 2,22 (EE-1e). Nicméně i když se tyto planety nachází u relativně klidné hvězdy a mají mít pevný povrch, život v nám známé podobě na nich můžeme vyloučit, neboť se nachází velice blízko své hvězdě, a to od 0,04 do 0,10 AU. To i náš Merkur je od Slunce vzdálen alespoň 0,3 AU a na jeho povrchu dosahují teploty i více než 400 °C (ovšem na odvrácené straně i minus 170 °C). Velkým problémem bude u tak blízkých planet pochopitelně i radiace a erupce. Co se týče doby oběhu, ta činí tři až třináct dní.
Platformu Zooniverse spravuje Univerzita v Oxfordu, Adler Planetarium v Chicagu a organizace Citizen Science Alliance. Takzvaní lovci planet (Planet Hunters) se probírají daty poskytnutými teleskopem Kepler díky jeho misi K2, která tvoří obrovský katalog hvězd, které mohou mít kolem sebe planety. Ty ale musí obíhat tak, aby v jednom momentu přešly přes tvář své hvězdy, na jejímž dočasně pokleslém jasu lze tuto událost poznat. Není tak divu, že se touto metodou našly především planety, které mají velice krátkou dobu oběhu, a tak jsou i blízko u svých hvězd. Platí přitom, že lidské oči jsou pro hledání planet tímto způsobem stále nejlepší, a tak armádu amatérských astronomů počítače zatím nenahradí.
Zdroj: Astronomy
