Gigabyte Nan-Ping: odtud je možná i vaše deska

DIP - ruční osazování desky

Ruční osazování desek pomocí komponentů DIP, které se pájí z druhé strany, je z technologického hlediska oproti SMT jen legrace. V podstatě jde jen o to, že desky projíždí po dlouhé lince a hbité ruce pracovnic Gigabytu do nich zasunují různé konektory, porty, sloty, cívky, velké kondenzátory, headery, apod. Na této lince pracují pouze ženy, které mají jednou za dvě hodiny krátkou přestávku. A právě ženy jsou zde prý zaměstnány proto, že jsou při osazování komponent pečlivější a spolehlivější než muži.
I tak jde ale o práci, kterou by s přiloženým návodem či vzorově osazenou základní deskou zvládl snad každý, a to ihned. Jde jen o to, abychom se danou součástkou, respektive jejími piny, trefily do otvorů v základní desce.
Nicméně díky praxi si pracovnice vyvinuly při osazování obdivuhodnou zručnost, a tak tato práce v jejich podání vypadá jako ta nejjednodušší věc na světě. To s sebou nutně přinese ale také stereotyp, nudu a následně i prostor pro chyby, takže každá z nich může pracovat na kterékoliv pozici na dané lince, a také že se na nich pravidelně střídají. Práce je sice ve své podstatě pořád stejná, ale společně s měnícími se typy základních desek to přinese alespoň nějaké ozvláštnění.
V případě problémů je ale možné linku na chvíli zastavit a vyřešit případný problém, i když to se dle vyjádření zástupce Gigabytu pochopitelně téměř nestává. V této části linky se musí naposledy ještě zkontrolovat, že všechny zasunuté komponenty sedí, tedy doléhají těsně k desce, neboť poté následuje pájení, či tzv. Wave Soldering. Jak už jsme řekli, jde o to, že deska projede nad vlnou roztavené pájky, která ji olízne zespoda, přichytí se ke kontaktům a najednou připájí všechny DIP komponenty.
V jistém místě se linka rozděluje, a to nejspíše proto, že následuje podrobné zkoumání desek, jejich očištění po pájení či případné drobné opravy a také osazování samotného socketu, tedy kovového mechanismu, který přitiskne procesor ke kontaktním pinům. To pochopitelně vyžaduje více pozornosti i času než prosté zasunutí několika součástek do desky.
Toto je jeden z posledních kroků při výrobě samotné desky, na níž dle pohledu chybí už jen chladiče a baterie udržující paměť BIOSu. Před dalším ICT (Integrated Chip Tester) jsou tedy doplněny tyto poslední součásti desky a může započít předposlední fáze výroby.

Testování desek Gigabyte

Poslední vizuální kontrola usazených komponent a můžeme pomalu přikročit k testování desky, ale zde ne již správného pájení či kompletní výbavy, ale funkčnosti.
Desky v této fázi prochází jednotlivými jednoduchými kroky, jako je testování samotných portů, zde na obrázku SATA portů.
Pak tu jsou ale také dlouhé již nepohyblivé linky, kde jsou desky osazeny procesorem, pamětí, kartami a jinými komponentami a vyzkoušeny přímo v operačním systému.
Zaměstnanci však nemusí komponenty zapojovat tak jako my doma, tedy postupně a ručně. Mají totiž k dispozici tzv. Function Boxes, čili zařízení, na nichž jsou v rámu připraveny a připevněny veškeré potřebné komponenty. Ty se najednou spustí dolů na základní desku, takže tímto způsobem se může zakrátko otestovat funkčnost veškerých jejích součástí. Proběhne zde i klasické zahoření, neboli burn-in.
Jeden pracovník tedy snadno zvládne obsloužit několik testovacích systémů a my se v další kapitole podíváme ještě na novinku, a sice sedmidenní zahoření základních desek zbrusu nové řady Black Edition.