Hledači deváté planety tvoří mapu pro vyšší šance, pomůže i nová observatoř

Pokud devátá planeta existuje, bude se nacházet velice daleko od Slunce, což jednoduše znamená, že to ji bude ozařovat jen velice slabě. Známe přitom mnohé objekty, které mají vysoce eliptickou dráhu, která je dokáže zavést tak daleko, kde bychom je s dnešní výbavou hledali jen těžko a nyní o nich víme především díky tomu, že se zrovna nacházejí poblíž svého perihelia/přísluní, čili u místa oběhu, kdy mají nejblíže ke Slunci. 

 

Příkladem budiž asteroid Sedna s drahou znázorněnou i na následujícím obrázku. Ten se dostává v nejbližším bodě oběhu na vzdálenost 76 AU a v odsluní pak až na 893 AU, zatímco nyní je to cca 84 AU. Doba jednoho oběhu je přitom přes deset tisíc let, takže máme prostě štěstí, že se Sedna zrovna nachází tak blízko a to bohužel nemusí platit pro devátou planetu, ačkoliv ta má představovat mnohem větší a hmotnější objekt. A právě díky její hmotnosti a zřejmém vlivu na dráhu ostatních menších těles se předpokládá, že tam někde musí být. 

 

 

Astronomové se tak nyní dle Nature snaží zúžit prostor, v němž je třeba devátou planetu hledat. Se vší vážností po ní přitom pátrají teprve od roku 2016, kdy Mike Brown a Konstantin Batygin z Caltechu zveřejnili studii o neobvyklých drahách některých těles Kuiperova pásu. Ale samozřejmě ne všichni jsou toho názoru, že za ně může devátá planeta, a to třeba už jen kvůli tomu, že objekty Kuiperova pásu (KBO) lze dobře pozorovat jen na některých místech oblohy, a proto jsou dostupná data zkreslená. 

 

Brown a Batygin se ale nevzdávají a poukazují na to, že data ze sledování 11 KBO, u nichž byl vyloučen zřejmý vliv planety Neptun stále ukazují, že devátá planeta nejspíše existuje a sami odhadují, že je tu pouze 0,4% šance na to, že by šlo o náhodu. 

 

Batygin nově vytvořil mapu sledující oblast oblohy, kdy by se devátá planeta mohla aktuálně s největší pravděpodobností ukrývat, přičemž ta přetíná právě i jasný pás Mléčné dráhy, kde by se mohla schovat opravdu velice snadno. Oproti původním předpokladům byl také upraven odhad o době jednoho oběhu, který dříve zněl 18.500 let, zatímco nově jde "jen" o 7.400 let. 

 

Především se ale čeká na to, až v roce 2023 bude v Chile zprovozněna Vera Rubin Observatory, jež bude mít díky své schopnosti detailně pozorovat dvě třetiny oblohy asi největší šanci na úspěch.