Hubble našel na Europě nejspíše silné vodní gejzíry
27.9.2016, Jan Vítek, aktualita
NASA včera uspořádala videokonferenci, před níž ohlásila důležitý nález týkající se měsíce Europa obíhajícího kolem Jupiteru. Hubble na něm zachytil nejspíše silné vodní gejzíry, díky nimž bude daleko snadnější hledat známky života.
Čili ne, Hubbleův teleskop nenašel mimozemšťany, jak někteří začli hned po ohlášení telekonference spekulovat. Přesto jde v rámci naší Sluneční soustavy o zajímavý nález, který může značně usnadnit prozkoumání toho, co se nachází uvnitř měsíce Europa. Hubble k jeho sledování využil svůj přístroj STIS (Space Telescope Imaging Spectrograph) pro sledování v dalekém ultrafialovém spektru a uviděl něco, co vypadá jako gejzíry vytryskující vysoko nad povrch, a to především u jižního pólu měsíce. Mělo by jít o slanou vodu z vnitřního oceánu, která uniká skrz praskliny v ledové krustě planety. Pokud se taková věc potvrdí, znamená to, že bychom nemuseli vrtat do povrchu měsíce, abychom se dozvěděli, co se ukrývá v jeho vnitřním oceánu. Stačilo by přistát poblíž jednoho z gejzírů, nebo ani to ne.
Při sledování Europy se astronom William Sparks inspiroval technikou, která je využívána pro sledování exoplanet. Počkal si totiž na to, až bude Europa přecházet před Jupiterem, díky čemuž byly daleko lépe pozorovatelné okraje měsíce. Sledováním okrajů měsíce bylo možné zjistit, jaké vlnové délky světla jsou absorbovány jeho tenkou atmosférou, přičemž právě tím lze určit chemické složení toho, co se v ní nachází. Nyní však nešlo o atmosférické plyny, ale o vodu, která stejně jako plyny ovlivní světlo přicházející od Jupiteru. Ostatně právě na sledování vodní páry nebo atmosférického ledu byl experiment vyladěn. V následující montáži rozkostičkované modré pozadí patří právě Jupiteru a bílé fleky dole reprezentují domnělé gejzíry.
Jde také mimochodem už o druhou indicii, která mluví ve prospěch exitence gejzírů na Europě. Už v roce 2012 Hubble pozoroval vodík a kyslík v potenciálních gejzírech umístěných ve stejných oblastech, čili u jižního pólu měsíce. Ten má se svou planetou vázanou rotaci, takže nám ukazuje stále stejnou tvář, stejně jako náš Měsíc. Nicméně sonda Galileo, která k Europě přiletěla v roce 1995 a také skenovala její povrch a hledala gejzíry, nic nenašla, ovšem ta na to měla pouze jeden pokus. Na tom ale není nic podivného, neboť astronomové předpokládají, že tyto gejzíry, pokud tam skutečně jsou, se objevují nepravidelně. Důležité však je, že se novým pozorováním potvrzuje to starší z roku 2012, takže už jde o silné důkazy.
Je také celkem jisté, že na gejzíry na Europě se zaměří chystaná mise pro 20. léta, kdy má u měsíce na čas usídlit sonda se spektroskopickými nástroji (IR až UV) a s výbavou pro pořízení tepelných snímků, které by také mohly odhalit místa, odkud prýští voda. Nyní je také možné, že NASA svou misi upraví také tak, aby sonda proletěla skrz gejzír, díky čemuž by získala potřebné vzorky. Však něco podobného už předvedla také sonda Cassini, která proletěla gejzíry Saturnova měsíce Enceladus. Není pravděpodobné, že by se ukázaly přímo známky života. Hledat se budou spíše organické sloučeniny, neboť i kdyby gejzíry s sebou vynášely nad povrch měsíce nějakou biomasu, než ji sonda sebere, silná radiace a nízké teploty ji stejně zničí. Bude tak třeba hledat spíše její pozůstatky.
Výzkumníci ale stále nemohou vyloučit to, že žádné gejzíry na Europě ve skutečnosti nejsou a že nejde třeba jen o neočekávaný efekt měřicích přístrojů. Hubble se tak na Europu nejspíše zaměří ještě jednou, stejně jako na jiné cíle, aby bylo potvrzeno, že STIS pracuje správně. Ještě nás může napadnout, že by se na Europu mohl zaměřit plánovaný teleskop JWST, který bude daleko výkonnější než Hubble, jenomže ten nebude vybaven pro sledování v UV spektru a více se zaměří naopak na infračervené.
Zdroj: Astronomy
Při sledování Europy se astronom William Sparks inspiroval technikou, která je využívána pro sledování exoplanet. Počkal si totiž na to, až bude Europa přecházet před Jupiterem, díky čemuž byly daleko lépe pozorovatelné okraje měsíce. Sledováním okrajů měsíce bylo možné zjistit, jaké vlnové délky světla jsou absorbovány jeho tenkou atmosférou, přičemž právě tím lze určit chemické složení toho, co se v ní nachází. Nyní však nešlo o atmosférické plyny, ale o vodu, která stejně jako plyny ovlivní světlo přicházející od Jupiteru. Ostatně právě na sledování vodní páry nebo atmosférického ledu byl experiment vyladěn. V následující montáži rozkostičkované modré pozadí patří právě Jupiteru a bílé fleky dole reprezentují domnělé gejzíry.
Jde také mimochodem už o druhou indicii, která mluví ve prospěch exitence gejzírů na Europě. Už v roce 2012 Hubble pozoroval vodík a kyslík v potenciálních gejzírech umístěných ve stejných oblastech, čili u jižního pólu měsíce. Ten má se svou planetou vázanou rotaci, takže nám ukazuje stále stejnou tvář, stejně jako náš Měsíc. Nicméně sonda Galileo, která k Europě přiletěla v roce 1995 a také skenovala její povrch a hledala gejzíry, nic nenašla, ovšem ta na to měla pouze jeden pokus. Na tom ale není nic podivného, neboť astronomové předpokládají, že tyto gejzíry, pokud tam skutečně jsou, se objevují nepravidelně. Důležité však je, že se novým pozorováním potvrzuje to starší z roku 2012, takže už jde o silné důkazy.
Je také celkem jisté, že na gejzíry na Europě se zaměří chystaná mise pro 20. léta, kdy má u měsíce na čas usídlit sonda se spektroskopickými nástroji (IR až UV) a s výbavou pro pořízení tepelných snímků, které by také mohly odhalit místa, odkud prýští voda. Nyní je také možné, že NASA svou misi upraví také tak, aby sonda proletěla skrz gejzír, díky čemuž by získala potřebné vzorky. Však něco podobného už předvedla také sonda Cassini, která proletěla gejzíry Saturnova měsíce Enceladus. Není pravděpodobné, že by se ukázaly přímo známky života. Hledat se budou spíše organické sloučeniny, neboť i kdyby gejzíry s sebou vynášely nad povrch měsíce nějakou biomasu, než ji sonda sebere, silná radiace a nízké teploty ji stejně zničí. Bude tak třeba hledat spíše její pozůstatky.
Výzkumníci ale stále nemohou vyloučit to, že žádné gejzíry na Europě ve skutečnosti nejsou a že nejde třeba jen o neočekávaný efekt měřicích přístrojů. Hubble se tak na Europu nejspíše zaměří ještě jednou, stejně jako na jiné cíle, aby bylo potvrzeno, že STIS pracuje správně. Ještě nás může napadnout, že by se na Europu mohl zaměřit plánovaný teleskop JWST, který bude daleko výkonnější než Hubble, jenomže ten nebude vybaven pro sledování v UV spektru a více se zaměří naopak na infračervené.
Zdroj: Astronomy
