Jak dostat HiFi zvuk z PC?
26.9.2012, Petr Štefek, článek
V našem dnešním pojednání o spojení PC a hifi si budeme snažit ukázat cestu, kterou se mohou vydat zájemci o kvalitní reprodukci hudby. Tu jim může zprostředkovat právě počítač spolu s adekvátním vybavením.
Kapitoly článku:
Pokud se letmo podíváme na vývoj současné spotřební elektroniky, respektive hardware, pak snadno zjistíme, že absolutní pozornost se v současné době upírá k mobilním platformám, jako jsou tablety nebo smartphony. Pokud se už dostaneme na dohled běžnému PC hardware pro desktopy, stojí zde v první řadě grafické karty, procesory nebo SSD. Vše ostatní jakoby stálo nenápadně v pozadí, až má často člověk pocit, že se zde vývoj zastavil. Opak je ovšem pravdou. Do této kategorie spadá zvuk na PC, který pro většinu uživatelů znamená využití interního integrovaného kodeku na základní desce a PC reproduktorů nevalné kvality.
Asi je mezi námi jen málo lidí, kteří neholdují rozličným hudebním žánrům a neposlouchají hudbu při práci nebo při hraní her na počítači. Zajímavým faktem v případě počítačů (samozřejmě i jiných zařízení) je, že se zde doslova honíme za nejvyšší možnou kvalitou zobrazení a stále rostoucím rozlišením a úhlopříčkami. Přitom u zvuku se spokojíme jen s málem, což obvyklé znamená reproduktory v ceně lepší myši nebo klávesnice.
Samozřejmě v dobách, kdy se na internetu začaly prosazovat ztrátové komprimované hudební soubory jako mp3, bylo malý zázrakem, že nám naše oblíbená hudba vůbec na počítači hraje, ale nyní jsme o 15 let dále. Největším problémem byl v minulosti nedostatek kvalitních záznamů, které se svou kvalitou mohou směle srovnávat s fyzickým nosiči typu SACD/CD/HDCD, a pokud jste je na internetu sehnali, byly tyto záznamy v naprosté většině nelegálními kopiemi obsahu výše zmiňovaných médií.
Dnes máme k dispozici velmi rychlý internet a elektronická distribuce software je už skutečností. Tento trend se samozřejmě nevyhnul distribuci hudby (např. iTunes) a dnes již nelegálním peer-to-peer sítím typu původního Napsteru. Všechny tyto služby byly pěkné, ale jen do momentu, kdy jste si chtěli stáhnout mp3 a poslouchat ji ve vašem mp3 přehrávači (záměrně jsem nenapsal Ipodu). Záznamy o nízkém rozlišení doražené ztrátovou kompresí nebyly adekvátní konkurencí pro záznamy na analogových deskách, CD nebo později SACD. Pravověrní hifisté se od PC odvraceli a stále odvracejí jako divoké zvíře od ohně.
Poslech hudby a vůbec celá magie kolem hifi je ale do značné míry subjektivní záležitostí. Počítače jsou dnes často se svými velkými pevnými disky archivy hudby v nejrůznějších formátech skoro ideální základnou pro experimenty se zvukem. Pokud požadujete od svého počítače při přehrávání hudby kvalitu na úrovni děleného hifi, čeká vás studená sprcha a kvalita reprodukce srovnatelná s těmi nejlevnějšími mini věžemi. Vše má své řešení a jako obvykle to nebude úplně zadarmo.
Vytyčený cíl je jasný. Hi-fi zvuk na PC bez zbytečných kompromisů. V cestě za kýženou nirvánou musíme myslet na tři samostatné úkoly a ani jeden není radno podcenit. Prvním úkolem je vybrat hardware, který pro náš PC hifi řetězec použijeme. Druhým úkolem je „překvapivě“ software, respektive přehrávač, který také nezbytně potřebujeme pro přehrávání záznamů v různých formátech. Třetím úkolem je mít ty správné nosiče hudby a nahrávky.
Počítač, respektive jeho srdce v podobě skříně s komponenty (jako základní deska, procesor, grafická karta, pevný disk a neposlední řadě ventilátory), je samozřejmě zdrojem všemožného elektromagnetického rušení, které se v případě hi-fi komponent snaží výrobci eliminovat promyšleným návrhem. Nic z toho zde nemáme a počítač nám slouží jako univerzální pomocník při práci a domácí zábavě. Musíme se tedy k problému postavit poněkud jiným způsobem a uvědomit si základní principy.
Celý proces, kdy se z digitálního záznamu stává analogový zvuk, můžeme přesunout mimo počítač. Externí DAC představuje východisko, jak se hi-fi reprodukci v případě počítače alespoň přiblížit. V našem článku si představíme několik možností, jak postupovat ke kýženému cíli, a v žádném případě se nebude jednat o přesnou kuchařku, ale pouze o inspiraci.
Styleaudio CARAT-TOPAZ Signature v testu dopadl výborně
Budeme se zabývat také tím, jaký vliv na výslednou kvalitu reprodukce má způsob, jak digitální signál do externího DAC posíláte. Zda je dobré investovat do interní zvukové karty, coby slušného digitálního transportu s optickým digitálním výstupem, či se spokojit s USB nebo integrovaným kodekem.
V první kapitole si nastíníme možnosti, které má uživatel v případě, že se k upgradu rozhodl a nyní si není příliš jistý tím, jaký hardware by si domů měl pořídit. Podobně tomu bude také v případě software, respektive aplikací, které pro přehrávání hudby můžeme využít.
Historické hifi má stále své kouzlo - přinejmenším jako ceněná starožitnost
Je ovšem třeba počítat s tím, že podobný upgrade si nemůžete zdůvodnit jako u grafické karty počtem FPS nebo u monitoru jeho rozlišením a celkovou plochou. Vyhýbat se také budeme běžným PC reproduktorům značek jako je Logitech nebo Creative, kterým nepomůže ani svěcená voda, natož externí DAC či kvalitní zvuková karta. Počítám s tím, že v diskuzi ke článku se objeví mnoho různých komentářů zatracujících nebo vyzdvihujících určitá doporučení, ale to už k tomuto tématu neodmyslitelně patří. Stále je nutné mít na paměti, že skutečné hi-fi je nemoc na celý život a neustálé zlepšování jak reprodukčního řetězce, tak domácí akustiky. Tyto ambice zde nebudeme mít a pravověrní hi-fisté nám to snad prominou a vydají se číst zcela jiná periodika.
Asi je mezi námi jen málo lidí, kteří neholdují rozličným hudebním žánrům a neposlouchají hudbu při práci nebo při hraní her na počítači. Zajímavým faktem v případě počítačů (samozřejmě i jiných zařízení) je, že se zde doslova honíme za nejvyšší možnou kvalitou zobrazení a stále rostoucím rozlišením a úhlopříčkami. Přitom u zvuku se spokojíme jen s málem, což obvyklé znamená reproduktory v ceně lepší myši nebo klávesnice.
Samozřejmě v dobách, kdy se na internetu začaly prosazovat ztrátové komprimované hudební soubory jako mp3, bylo malý zázrakem, že nám naše oblíbená hudba vůbec na počítači hraje, ale nyní jsme o 15 let dále. Největším problémem byl v minulosti nedostatek kvalitních záznamů, které se svou kvalitou mohou směle srovnávat s fyzickým nosiči typu SACD/CD/HDCD, a pokud jste je na internetu sehnali, byly tyto záznamy v naprosté většině nelegálními kopiemi obsahu výše zmiňovaných médií.
Dnes máme k dispozici velmi rychlý internet a elektronická distribuce software je už skutečností. Tento trend se samozřejmě nevyhnul distribuci hudby (např. iTunes) a dnes již nelegálním peer-to-peer sítím typu původního Napsteru. Všechny tyto služby byly pěkné, ale jen do momentu, kdy jste si chtěli stáhnout mp3 a poslouchat ji ve vašem mp3 přehrávači (záměrně jsem nenapsal Ipodu). Záznamy o nízkém rozlišení doražené ztrátovou kompresí nebyly adekvátní konkurencí pro záznamy na analogových deskách, CD nebo později SACD. Pravověrní hifisté se od PC odvraceli a stále odvracejí jako divoké zvíře od ohně.
Poslech hudby a vůbec celá magie kolem hifi je ale do značné míry subjektivní záležitostí. Počítače jsou dnes často se svými velkými pevnými disky archivy hudby v nejrůznějších formátech skoro ideální základnou pro experimenty se zvukem. Pokud požadujete od svého počítače při přehrávání hudby kvalitu na úrovni děleného hifi, čeká vás studená sprcha a kvalita reprodukce srovnatelná s těmi nejlevnějšími mini věžemi. Vše má své řešení a jako obvykle to nebude úplně zadarmo.
Vytyčený cíl je jasný. Hi-fi zvuk na PC bez zbytečných kompromisů. V cestě za kýženou nirvánou musíme myslet na tři samostatné úkoly a ani jeden není radno podcenit. Prvním úkolem je vybrat hardware, který pro náš PC hifi řetězec použijeme. Druhým úkolem je „překvapivě“ software, respektive přehrávač, který také nezbytně potřebujeme pro přehrávání záznamů v různých formátech. Třetím úkolem je mít ty správné nosiče hudby a nahrávky.
Počítač, respektive jeho srdce v podobě skříně s komponenty (jako základní deska, procesor, grafická karta, pevný disk a neposlední řadě ventilátory), je samozřejmě zdrojem všemožného elektromagnetického rušení, které se v případě hi-fi komponent snaží výrobci eliminovat promyšleným návrhem. Nic z toho zde nemáme a počítač nám slouží jako univerzální pomocník při práci a domácí zábavě. Musíme se tedy k problému postavit poněkud jiným způsobem a uvědomit si základní principy.
Celý proces, kdy se z digitálního záznamu stává analogový zvuk, můžeme přesunout mimo počítač. Externí DAC představuje východisko, jak se hi-fi reprodukci v případě počítače alespoň přiblížit. V našem článku si představíme několik možností, jak postupovat ke kýženému cíli, a v žádném případě se nebude jednat o přesnou kuchařku, ale pouze o inspiraci.
Styleaudio CARAT-TOPAZ Signature v testu dopadl výborně
Budeme se zabývat také tím, jaký vliv na výslednou kvalitu reprodukce má způsob, jak digitální signál do externího DAC posíláte. Zda je dobré investovat do interní zvukové karty, coby slušného digitálního transportu s optickým digitálním výstupem, či se spokojit s USB nebo integrovaným kodekem.
V první kapitole si nastíníme možnosti, které má uživatel v případě, že se k upgradu rozhodl a nyní si není příliš jistý tím, jaký hardware by si domů měl pořídit. Podobně tomu bude také v případě software, respektive aplikací, které pro přehrávání hudby můžeme využít.
Historické hifi má stále své kouzlo - přinejmenším jako ceněná starožitnost
Je ovšem třeba počítat s tím, že podobný upgrade si nemůžete zdůvodnit jako u grafické karty počtem FPS nebo u monitoru jeho rozlišením a celkovou plochou. Vyhýbat se také budeme běžným PC reproduktorům značek jako je Logitech nebo Creative, kterým nepomůže ani svěcená voda, natož externí DAC či kvalitní zvuková karta. Počítám s tím, že v diskuzi ke článku se objeví mnoho různých komentářů zatracujících nebo vyzdvihujících určitá doporučení, ale to už k tomuto tématu neodmyslitelně patří. Stále je nutné mít na paměti, že skutečné hi-fi je nemoc na celý život a neustálé zlepšování jak reprodukčního řetězce, tak domácí akustiky. Tyto ambice zde nebudeme mít a pravověrní hi-fisté nám to snad prominou a vydají se číst zcela jiná periodika.
