Jak zmenšit datacentrum do velikosti kostky cukru?
12.4.2016, Michal Hala, aktualita
Velikost, energetická náročnost a odpadní teplo (resp. chlazení) jsou hlavními problémy datacenter. Zakódování informace pomocí DNA by prý mohlo zmenšit datacentrum do velikosti kostky cukru, bez enormní spotřeby energie a odpadního tepla.
Tým výzkumníků z Microsoftu a Washingtonské univerzity demonstroval možnosti uložení informace pomocí deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Vědci tvrdí, že použitím tohoto biologického nosiče informace by se současné datové centrum velikosti supermarketu s nejnovějšími úložnými technologiemi dalo zmenšit do velikosti kostky cukru – bráno z hlediska identické informační kapacity.
Teď trocha chemie. DNA je polymer (makromolekula) v podobě řetězce nukleotidů, které se skládají vždy z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Báze mají informační funkci (tj. nesou informaci) a jsou čtyři: adenin, guanin, cytosin a thymin. Dvě vlákna DNA se spolu spojují a vytvářejí onu slavnou dvoušroubovici, jejíž strukturu odhalili Watson a Crick (a dostali za to Nobelovu cenu). Adenin se spojuje s thyminem a cytosin s guaninem prostřednictvím vodíkových můstků.
Vědeckému týmu Microsoftu a Washingtonské univerzity se podařilo zakódovat do DNA a následně zase dekódovat čtyři obrázky aniž by ztratili jeden jediný bit informace. První pokusy s využitím DNA jako nosiče dat v informatice se odehrávaly už koncem minulého století. V roce 1999 se například podařilo pomocí DNA zakódovat a dekódovat zprávu o třiadvaceti znacích. Dnes jsme tedy o pořádný kus dál.
Informační exploze a potřeba uchovávat aspoň stále větší objemy dat, jejichž velikost roste přinejmenším exponenciálně, je jednou z hlavních výzev současné informatiky a počítačové vědy. Datacentra rostou jako houby po dešti, jenže upřímně řečeno nejsou zrovna optimálním řešením. Jsou velká, spotřebovávají spoustu elektrické energie, která se z dost velké části mění na odpadní teplo, které se navíc musí složitě odvádět (tj. chladit).
Danými elektronickými technologiemi je stávající objem dat zatím víceméně zvládnutelný, ale je třeba myslet na budoucnost a každá podstatně efektivnější alternativa může mít klíčový význam. Obrovským generátorem nových dat může být třeba IoT (internet věcí). Dá se předpokládat, že běžná zařízení vybavená chytrou elektronikou a propojená do sítě brzy začnou chrlit ohromná množství dat.
Zdroj: Computerworld
Teď trocha chemie. DNA je polymer (makromolekula) v podobě řetězce nukleotidů, které se skládají vždy z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Báze mají informační funkci (tj. nesou informaci) a jsou čtyři: adenin, guanin, cytosin a thymin. Dvě vlákna DNA se spolu spojují a vytvářejí onu slavnou dvoušroubovici, jejíž strukturu odhalili Watson a Crick (a dostali za to Nobelovu cenu). Adenin se spojuje s thyminem a cytosin s guaninem prostřednictvím vodíkových můstků.
Vědeckému týmu Microsoftu a Washingtonské univerzity se podařilo zakódovat do DNA a následně zase dekódovat čtyři obrázky aniž by ztratili jeden jediný bit informace. První pokusy s využitím DNA jako nosiče dat v informatice se odehrávaly už koncem minulého století. V roce 1999 se například podařilo pomocí DNA zakódovat a dekódovat zprávu o třiadvaceti znacích. Dnes jsme tedy o pořádný kus dál.
Informační exploze a potřeba uchovávat aspoň stále větší objemy dat, jejichž velikost roste přinejmenším exponenciálně, je jednou z hlavních výzev současné informatiky a počítačové vědy. Datacentra rostou jako houby po dešti, jenže upřímně řečeno nejsou zrovna optimálním řešením. Jsou velká, spotřebovávají spoustu elektrické energie, která se z dost velké části mění na odpadní teplo, které se navíc musí složitě odvádět (tj. chladit).
Danými elektronickými technologiemi je stávající objem dat zatím víceméně zvládnutelný, ale je třeba myslet na budoucnost a každá podstatně efektivnější alternativa může mít klíčový význam. Obrovským generátorem nových dat může být třeba IoT (internet věcí). Dá se předpokládat, že běžná zařízení vybavená chytrou elektronikou a propojená do sítě brzy začnou chrlit ohromná množství dat.
Zdroj: Computerworld
