Japonci zkouší elektrodynamické lano pro úklid okolí Země

Vesmírný odpad je narůstající problém, který může představovat značné riziko pro aktuální a budoucí mise. Může jít o neovladatelné satelity i ty nejmenší úlomky vzniklé při haváriích i běžném provozu, jež jsou vzhledem k vysokým rychlostem velice nebezpečné. Ještě před několika lety ESA předpokládala, že se na oběžné dráze nachází na 670 tisíc objektů velikosti 1 až 10 cm a 29 tisíc vetších předmětů, přičemž miniaturních úlomků s velikostí méně než jeden centimetr jsou miliony. I ty mohou ale při srážce s vesmírnou lodí či satelitem způsobit těžké poškození.

Jisté také je, že s rostoucím komerčním využitím blízkého vesmíru se tato situace rozhodně nebude zlepšovat. Satelity či prostě objekty umístěné na stabilní oběžné dráze sice je možné celkem snadno navést do atmosféry, kde shoří, ale k tomu je zapotřebí motor a palivo pro jejich zpomalení. A vzhledem k tomu, že každý kilogram nákladu vyneseného na orbitu je velice drahý, málokdy se s něčím takovým někdo obtěžuje.

Jaké řešení si tedy připravila japonská agentura JAXA? Ta již vypustila na oběžnou dráhu loď Kounotori 6, která je na cestě k Mezinárodní vesmírné stanici, pro niž veze zásoby a pak má také druhý hlavní úkol. Vybavena je speciálním lanem, jež poslouží k odtažení blízkého smetí pryč z orbity.

Kounotori 6 se tak stal prvním vesmírným popelářem a jako takový využívá svůj hlavní nástroj, elektrodynamické lano (EDT) dlouhé 700 metrů visící z hlavního modulu. Zatím jde ale jen o zkoušku tohoto zařízení, které zatím nebude sbírat opad. Ten bude pouze simulován 20kilogramovým závažím na konci. Nejde přitom o to, že by lano nějakých způsobem přitahovalo a zachytávalo odpad. Ten se musí nějakým způsobem ke konci lana připevnit a ono pak bude zachytávat elektrony z plazmatu obklopujícího Zemi, jež bude hlavní modul emitovat jistým směrem, čímž tvoří mírný tah. Tím dokáže bez využití dovezeného paliva či těžkých motorů i s objektem postupně zpomalit, aby pak shořel v atmosféře. Japonci toto zařízení nazývají "proudový motor", ovšem ve smyslu elektrického proudu.

Testovací verze lana také není ještě dost dlouhá na to, aby mohla odtáhnout větší objekt z oběžné dráhy. Vyzkouší pouze samotný koncept pohonu, a to v průběhu následujícího týdnu, po čemž se Kounotori 6 vydá k ISS. Budoucí verze lana EDT by mohly být dlouhé až 10 kilometrů, aby mohly odtáhnout i velice hmotné objekty.

Zdroj: Extremetech