Jediný potenciální vzorek kovového vodíku na Zemi zmizel
24.2.2017, Jan Vítek, aktualita
Výroba kovového vodíku, respektive vodíku v kovovém skupenství, v posledních letech nadějně spěla ke svému rozuzlení. Tento materiál by se mohl stát základem pro úžasné technické vynálezy, neboť by mohlo jít o supravodič pracující v pokojové teplotě.
Kovový vodík je tak svatý grál moderní fyziky a techniky, který je však zatím stejně jako opravdový svatý grál spíše mystický a nedosažitelný, i když na Harvardu už měli vyrobit stabilní vzorek. To v minulém měsíci vyvolalo vlnu vzrušení plné skepticismu, neboť se dosud nedokázalo opravdu prokázat, že jde skutečně o kýžený materiál. A nyní, než bylo vůbec možné provést další testy, které by jeho existenci potvrdily, vzorek zmizel a nikdo neví kam a jak.
Vodík v metalické podobě může dle fyziků vzniknout pouze v prostředí s extrémním tlakem a dalšími vhodnými podmínkami. V naší Sluneční soustavě by měl být obsažen někde v těle Jupiteru, v jehož vnějších vrstvách se nachází nám dobře známý tekutý vodík. Na Harvardu mají jeho výrobu na starosti Isaac Silvera a Ranga Dias, kteří používají diamantovou kovadlinu pokrytou oxidem hlinitým (slouží jako prevence před únikem vodíkových atomů) pracující s tlakem 495 gigapascalů. Pro srovnání, normální atmosférický tlak na Zemi je něco málo přes 100.000 Pa.
Jak je vidět z grafu, 495 gigapascalů by teoreticky mělo stačit právě tak akorát na vytvoření kovového vodíku, které vědci z Harvardu dle svého úsudku vytvořili. Ten je však nyní pryč a ztratit se měl v přípravách na jeho přesun do Argonne National Laboratory v Chicagu, v jejichž průběhu měla být diamantová kovadlina poškozena, což způsobilo ztrátu tlaku. Nyní je vzorek pryč a nikdo neví, co se s ním stalo, čili zda se vrátil do plynné podoby, nebo prostě někam zapadl. Pokud by skutečně vydržel i po ztrátě tlaku v pevné podobě, bude jej i tak těžko najít, protože měl rozměry jen 1,5 na 10 mikrometrů.
Co tedy bude následovat? Silvera a Dias se nyní soustředí na výrobu vylepšené diamantové kovadliny, která už nebude moci selhat stejným způsobem jako ta stará. To by nemělo zabrat déle než několik týdnů, takže bychom se v dohledné době měli dozvědět, zda byly reprodukovány stejné výsledky jako v prvním případě a pak bude možné se už podívat na to, jestli jde opravdu o kovový vodík, nebo třeba jen o další fázi pevného vodíku.
Zdroj: Extremetech
Vodík v metalické podobě může dle fyziků vzniknout pouze v prostředí s extrémním tlakem a dalšími vhodnými podmínkami. V naší Sluneční soustavě by měl být obsažen někde v těle Jupiteru, v jehož vnějších vrstvách se nachází nám dobře známý tekutý vodík. Na Harvardu mají jeho výrobu na starosti Isaac Silvera a Ranga Dias, kteří používají diamantovou kovadlinu pokrytou oxidem hlinitým (slouží jako prevence před únikem vodíkových atomů) pracující s tlakem 495 gigapascalů. Pro srovnání, normální atmosférický tlak na Zemi je něco málo přes 100.000 Pa.
Jak je vidět z grafu, 495 gigapascalů by teoreticky mělo stačit právě tak akorát na vytvoření kovového vodíku, které vědci z Harvardu dle svého úsudku vytvořili. Ten je však nyní pryč a ztratit se měl v přípravách na jeho přesun do Argonne National Laboratory v Chicagu, v jejichž průběhu měla být diamantová kovadlina poškozena, což způsobilo ztrátu tlaku. Nyní je vzorek pryč a nikdo neví, co se s ním stalo, čili zda se vrátil do plynné podoby, nebo prostě někam zapadl. Pokud by skutečně vydržel i po ztrátě tlaku v pevné podobě, bude jej i tak těžko najít, protože měl rozměry jen 1,5 na 10 mikrometrů.
Co tedy bude následovat? Silvera a Dias se nyní soustředí na výrobu vylepšené diamantové kovadliny, která už nebude moci selhat stejným způsobem jako ta stará. To by nemělo zabrat déle než několik týdnů, takže bychom se v dohledné době měli dozvědět, zda byly reprodukovány stejné výsledky jako v prvním případě a pak bude možné se už podívat na to, jestli jde opravdu o kovový vodík, nebo třeba jen o další fázi pevného vodíku.
Zdroj: Extremetech
