Juno se úspěšně usídlila na orbitě Jupiteru
5.7.2016, Jan Vítek, aktualita
NASA může slavit další úspěch, neboť kritická fáze mise sondy Juno je už minulostí. Sonda totiž úspěšně provedla manévr, při němž se přiblížila planetě Jupiter a vstoupila na její oběžnou dráhu.
Sonda Juno tak dle očekávání doputovala k Jupiteru, k němuž letěla už nějakých pět let a blížila se k němu rychlostí 135.000 mil za hodinu, čili cca 217.000 km/h, přičemž gravitace planety ji ještě zrychlila na 266.000 km/h. Aby mohla být úspěšně umístěna na oběžnou dráhu, musela provést zpomalovací manévr, při němž na dlouhých 35 minut zapnula brzdicí motor, na což měla pochopitelně jen jeden pokus. Pokud by manévr nevyšel, Juno by mohlo pouze proletět kolem Jupiteru. To se naštěstí nestalo, takže NASA může slavit a s ní slaví také Google, který na hlavní stránku svého vyhledavače umístil příhodnou animaci.
Juno se nyní bude na Jupiterově orbitě postupně zabydlovat, což znamená, že nyní se bude postupně přibližovat k planetě a zkracovat dobu jednoho oběhu z nynějších 53 dní až na 14 dní, což potrvá několik měsíců. Jak už dobře víme, Juno obíhá kolmo na směr otáčení Jupiteru, takže od pólu k pólu, což umožní jednak lepší pokrytí jeho povrchu a také se sonda nebude tak moc vystavovat jeho radiačním pásům. Ovšem ty ji i tak budou ohrožovat a očekává se, že některé přístroje dlouho nevydrží. Poškodit se může také samotná elektronika sondy a její solární panely, ale kritické části jsou chráněny štítem z centimetr tlustého titanu. Nicméně intenzivní radiace bude postupně poškozovat palubní přístroje a takový spektrometr JunoCam and Jovian Infrared Auroral Mapper (JIRAM) by měl vydržet méně než deset oběhů a mikrovlnný radiometr MWR prý snad vydrží alespoň 11 oběhů.
Oproti takovému Galileu, které obíhá kolem rovníku, bude ale Juno dostávat daleko menší dávky záření. Nyní ji tak čeká 37 oběhů, během nichž bude provádět řadu experimentů. Měřit se bude poměr mezi kyslíkem a vodíkem, aby mohly být ověřeny teorie o vzniku planety. Dále se dozvíme přesnější údaje o jádru Jupiteru, což také pomůže osvětlit jeho vznik, přesně bude zmapováno jeho gravitační pole, aby mohla být posouzena distribuce hmoty a vnitřní struktura i dynamika. Pak se vědci zaměří na magnetické pole kolem planety, jeho strukturu i to, v jaké hloubce planety je jeho zdroj a velké téma je i atmosféra, její složení, teploty, hustota mračen a celková dynamika.
My se samozřejmě můžeme těšit také na nové a velice detailní fotografie povrchu planety, ale na ty si ještě nějakou dobu počkáme. Prozatím je k dispozici jen fotografie Jupiteru a čtyř jeho měsíců, která byla pořízena ještě z poměrně velké vzdálenosti před zahájením přibližovacího manévru, a to konkrétně 5,3 milionů kilometrů od planety. Poté byly přístroje na Juno vypnuty.
Zdroj: NASA
Juno se nyní bude na Jupiterově orbitě postupně zabydlovat, což znamená, že nyní se bude postupně přibližovat k planetě a zkracovat dobu jednoho oběhu z nynějších 53 dní až na 14 dní, což potrvá několik měsíců. Jak už dobře víme, Juno obíhá kolmo na směr otáčení Jupiteru, takže od pólu k pólu, což umožní jednak lepší pokrytí jeho povrchu a také se sonda nebude tak moc vystavovat jeho radiačním pásům. Ovšem ty ji i tak budou ohrožovat a očekává se, že některé přístroje dlouho nevydrží. Poškodit se může také samotná elektronika sondy a její solární panely, ale kritické části jsou chráněny štítem z centimetr tlustého titanu. Nicméně intenzivní radiace bude postupně poškozovat palubní přístroje a takový spektrometr JunoCam and Jovian Infrared Auroral Mapper (JIRAM) by měl vydržet méně než deset oběhů a mikrovlnný radiometr MWR prý snad vydrží alespoň 11 oběhů.
Oproti takovému Galileu, které obíhá kolem rovníku, bude ale Juno dostávat daleko menší dávky záření. Nyní ji tak čeká 37 oběhů, během nichž bude provádět řadu experimentů. Měřit se bude poměr mezi kyslíkem a vodíkem, aby mohly být ověřeny teorie o vzniku planety. Dále se dozvíme přesnější údaje o jádru Jupiteru, což také pomůže osvětlit jeho vznik, přesně bude zmapováno jeho gravitační pole, aby mohla být posouzena distribuce hmoty a vnitřní struktura i dynamika. Pak se vědci zaměří na magnetické pole kolem planety, jeho strukturu i to, v jaké hloubce planety je jeho zdroj a velké téma je i atmosféra, její složení, teploty, hustota mračen a celková dynamika.
My se samozřejmě můžeme těšit také na nové a velice detailní fotografie povrchu planety, ale na ty si ještě nějakou dobu počkáme. Prozatím je k dispozici jen fotografie Jupiteru a čtyř jeho měsíců, která byla pořízena ještě z poměrně velké vzdálenosti před zahájením přibližovacího manévru, a to konkrétně 5,3 milionů kilometrů od planety. Poté byly přístroje na Juno vypnuty.
Zdroj: NASA
