Létající mikročipy mohou sledovat kvalitu vzduchu i šíření nemocí

Inženýři z Northwestern University se pochopitelně nechali inspirovat přírodou, čili semeny stromů, které dokáží díky svému tvaru odlétnout do značné dálky. Tím ale podobnost končí, neboť v tomto případě jde o elektroniku schopnou bezdrátové komunikace, která má pracovat ve velkých počtech. 

 

 

Už z obrázku je přitom zřejmé, že tyto čipy označené za nejmenší létající struktury, jaké člověk kdy vytvořil, nebudou schopny létat dlouho a kam se jim zamane. Stejně jako semena javoru či jiného stromu budou spoléhat na vítr a vlastní tvar. Mimochodem právě v semenech javoru našli autoři vzor. 

 

 

K čemu ale mohou taková zařízení posloužit. Dle autorů mají zvládnout monitorovat kvalitu ovzduší a potenciálně studovat různé projevy počasí, takže si lze představit především bouře, cyklony či tornáda a jejich sledování. Dále je to studium šíření nemocí a samozřejmě takových, které se šíří vzduchem, užitečná mohou být v zemědělství, monitorování fauny a policie by mohla nasadit své verze pro detekci výbušnin nebo jiných nebezpečných látek.  

 

Jak létající čipy fungují, to je zřejmé už z jejich tvaru. Stačí je vyhodit do vzduchu a sledovat, jak se roztočí, díky čemuž budou pomalu a stabilně klesat. Jde tak v podstatě o nemotorizované vírníky, kteří dříve či později spadnou na zem, ale je zřejmé, že silnější stoupavé proudy je mohou odnést i do velké dálky, stejně jako třeba i k nám občas zavítá písek ze Sahary. John A. Rogers z Northwestern se přitom chlubí, že se svým týmem v tomto ohledu předčil i přírodu, čili že našli takový tvar, který je mnohem efektivnější než skutečná semena stromů. 

 

Co se týče samotné elektroniky, která bude "na palubě", pak o tu ještě v tomto případě nejde. Jinými slovy bude možné použít různé senzory, antény, paměti, řídicí jednotky, zkrátka vše možné, pokud se to všechno vejde do omezeného prostoru. To vše se jednoduše umístí na kousek plechu, který se pak příslušně zohýbá do konečného tvaru, anebo může být celé tělo součástí obvodů, respektive může tvořit plošný spoj. 

 

 

Pak už se mohou létající čipy vypustit z takové výšky a za takových povětrnostních podmínek, aby byl splněn stanovený cíl. Co se ale stane a mračnem mikročipů, které spadnou na zem? Dle Rogerse se ty počítá s biologicky odbouratelnými materiály včetně rozložitelných polymerů, čili časem se má takové zařízení vlivem vlhka samo rozložit na neškodné zbytky.