Mars se právě probouzí z doby ledové
27.5.2016, Jan Vítek, aktualita
Nová pozorování našeho blízkého souputovníka odhalila, že i on prochází periodickými změnami, jež by se daly označit za opakující se doby ledové. Znamená to, že polární čepičky Marsu se cyklicky rozšiřují a smršťují.
Nová data o Marsu přinesl nástroj Shallow Radar namontovaný na sondě Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) americké NASA, která ji vypustila v roce 2006. Hlavní mise této sondy měla původně trvat pouze dva roky, po které měla za úkol podrobně zmapovat povrch pro naplánování dalších přistání. Vedle toho je ale MRO vybaven také vědeckými přístroji pro studování klimatu, počasí, atmosféry i geologie. V rámci rozšířené mise bude MRO sloužit jako komunikační a navigační systém pro rovery a jiná zařízení na povrchu Marsu.
Shallow Radar na MRO využívá rádiové vlny, které mapují povrch polárních čepiček, díky čemuž jsou k dispozici informace o jejich profilu, a to až do hloubky 300 metrů pod povrchem. Vědci tak mohou sledovat jednotlivé vrstvy v ledu a číst v nich podobně jako v letokruzích stromů.
Isaac Smith se svými kolegy zveřejnil v časopise Science závěry své studie, dle níž se Mars právě probouzí z doby ledové, která v minulosti nastala v řadě případů, což se projevilo dynamickými pohyby ledu na povrchu planety. Smith k tomu dodává, že tato pozorování si můžeme spojit s klimatickými cykly na Zemi, a lépe je tak pochopit.
Sledována byla především severní polární ledová čepička, kde probíhají ve stejném čase stejné změny, ale na různých místech jejího povrchu. Ty ukazují, že v ne tak dávné minulosti z hlediska vývoje klimatu na Marsu byl led daleko více rozšířený v jižních částech planety, díky čemuž byla i průměrná teplota na jejím povrchu nižší. Jak je totiž dobře známo, více ledu znamená i více odraženého slunečního záření, které zahřívá planetu. Byla tak prý doba, kdy byl Mars více bílý než červený.
Dalším faktorem, který mění klima na Marsu, jsou jisté Milankovitchovy cykly. Jde o změny v úhlové inklinaci (sklon rotační osy) a prodlužováním její eliptické oběžné dráhy. Zatímco v případě Země je naklonění víceméně stabilních 23°, v případě Marsu se inklinace mění v rozsahu 0 ° až 60 °, což pochopitelně značně ovlivňuje klima. To samé pochopitelně platí pro změny oběžné dráhy, které někdy dostanou Mars blíže ke Slunci a někdy zase dále od něj. Nejdůležitější proměnnou pak je množství světla, které na planetu dopadne a pak jde o to, kam dopadne.
Smithe a jeho kolegy ale stále čeká mnoho práce při studování marťanských polárních čepiček. Severní je hluboká alespoň 2 kilometry, takže bude třeba se podívat ještě hlouběji, což by měl MRO také zvládnout. Prozatím je jasné, že z poloh blíže k rovníku led konstantně mizí. Z Marsu se tak může stát jakási laboratoř pro sledování pochodů, které mají vliv i na zemské klima, ovšem ty jsou na Marsu oproti těm zemským daleko jednodušší (chybí mu především oceány a život). Nicméně i tak jim vědci ještě zcela nerozumí, a tak se mají co učit.
Zdroj: Astronomy
Shallow Radar na MRO využívá rádiové vlny, které mapují povrch polárních čepiček, díky čemuž jsou k dispozici informace o jejich profilu, a to až do hloubky 300 metrů pod povrchem. Vědci tak mohou sledovat jednotlivé vrstvy v ledu a číst v nich podobně jako v letokruzích stromů.
Isaac Smith se svými kolegy zveřejnil v časopise Science závěry své studie, dle níž se Mars právě probouzí z doby ledové, která v minulosti nastala v řadě případů, což se projevilo dynamickými pohyby ledu na povrchu planety. Smith k tomu dodává, že tato pozorování si můžeme spojit s klimatickými cykly na Zemi, a lépe je tak pochopit.
Sledována byla především severní polární ledová čepička, kde probíhají ve stejném čase stejné změny, ale na různých místech jejího povrchu. Ty ukazují, že v ne tak dávné minulosti z hlediska vývoje klimatu na Marsu byl led daleko více rozšířený v jižních částech planety, díky čemuž byla i průměrná teplota na jejím povrchu nižší. Jak je totiž dobře známo, více ledu znamená i více odraženého slunečního záření, které zahřívá planetu. Byla tak prý doba, kdy byl Mars více bílý než červený.
Dalším faktorem, který mění klima na Marsu, jsou jisté Milankovitchovy cykly. Jde o změny v úhlové inklinaci (sklon rotační osy) a prodlužováním její eliptické oběžné dráhy. Zatímco v případě Země je naklonění víceméně stabilních 23°, v případě Marsu se inklinace mění v rozsahu 0 ° až 60 °, což pochopitelně značně ovlivňuje klima. To samé pochopitelně platí pro změny oběžné dráhy, které někdy dostanou Mars blíže ke Slunci a někdy zase dále od něj. Nejdůležitější proměnnou pak je množství světla, které na planetu dopadne a pak jde o to, kam dopadne.
Smithe a jeho kolegy ale stále čeká mnoho práce při studování marťanských polárních čepiček. Severní je hluboká alespoň 2 kilometry, takže bude třeba se podívat ještě hlouběji, což by měl MRO také zvládnout. Prozatím je jasné, že z poloh blíže k rovníku led konstantně mizí. Z Marsu se tak může stát jakási laboratoř pro sledování pochodů, které mají vliv i na zemské klima, ovšem ty jsou na Marsu oproti těm zemským daleko jednodušší (chybí mu především oceány a život). Nicméně i tak jim vědci ještě zcela nerozumí, a tak se mají co učit.
Zdroj: Astronomy
