Masivní hvězdy v Eta Carinae detailně vyfotografovány
27.10.2016, Jan Vítek, aktualita
Astronomům se podařilo vyfotografovat Eta Carinae, dvojhvězdný systém, a to v pozoruhodně vysokém rozlišení a detailech. Ukazuje se tak výsledek vývoje tohoto systému, a to velká mlhovina ve tvaru činky.
Eta Carinae je dvojhvězdný systém nacházející se asi 7500 světelných let od Země v souhvězdí Lodního kýlu a tvořen je velice masivní hvězdou Eta Carinae A o hmotnosti asi 90 našich Sluncí, ale asi 5 milionkrát jasnější a pak tu je menší Eta Cariane B, která je asi jen 10krát větší než Slunce a milionkrát jasnější. Kolem nichž je oblak mlhoviny a prachu, jenž se vytvořil z našeho pohledu teprve před necelými 200 lety.
Astronomové se v Astronomy & Astrophysics pochlubili, že pořídili velice ostré záběry ve vysokém rozlišení, a to samotného centra tohoto systému, které potvrdily některé jejich dřívejší domněnky. Eta Carinae dostal také označení "supernovový podvodník", neboť jeho erupce jsou tak divoké a velké, že připomínají explodující hvězdy.
Poslední taková erupce měla proběhnout asi v roce 1837, trvala 18 let a vyvrhla do prostoru kolem hvězdy materiál, z nějž by se mohlo vytvořit deset Sluncí (příliš často si Eta Carinae A takto zařádit asi nemůže), díky čemuž vznikla okolní mlhovina (Homunculus Nebula) a ve své době tato erupce zastínila až na jeden všechny ostatní objekty Mléčné dráhy (první místo si udržel Sirius). Astronomové předpokládají, že prach a plyn se v systému Eta Carinae pohybuje rychlostí kolem 10 milionů km/h, ale dosud netuší, co stojí za oněmi masivními erupcemi a jak přesně probíhají. NASA také zveřejnila počítačovou animaci, dle níž je patrné, jakým způsobem se vytvořil činkovitý tvar mlhoviny.
Hvězdy kolem sebe tvoří velice silný sluneční vítr, který znemožňuje jejich přímé pozorování. Ovšem jednou za pět a půl roku vysoce extentrická dráha dovede menší hvězdu velice blízko k té velké (cca na vzdálenost Slunce - Mars). Naposledy se tak stalo v roce 2014, kdy se na systém zaměřily různé teleskopy a sledovaly především místo, kde se setkávají sluneční větry obou hvězd a kde panují teploty stovek milionů stupňů Celsia, díky čemuž z tohoto místa uniká rentgenové záření. Počítaje především s blízkým průchodem menší hvězdy kolem větší bylo možné ve výsledku vytvořit počítačový model, který ukazuje, jakým způsobem uniká materiál do prostoru kolem hvězd a jak jej Eta Carinae B narušuje a vytváří hluchá místa. Sledovalo se také působení slunečního větru těchto hvězd na unikajicí rentgenové záření.
Detailní snímky byly vytvořeny díky zařízení Very Large Telescope Interferometer (VLTI), který provozuje European Southern Observatory (ESO), a to akorát před tím, než se hvězdy dostaly nejblíže k sobě (fáze periastron v rámci apsidy). Více materiálů najdete ve zdroji aktuality.
Zdroj: NASA
Astronomové se v Astronomy & Astrophysics pochlubili, že pořídili velice ostré záběry ve vysokém rozlišení, a to samotného centra tohoto systému, které potvrdily některé jejich dřívejší domněnky. Eta Carinae dostal také označení "supernovový podvodník", neboť jeho erupce jsou tak divoké a velké, že připomínají explodující hvězdy.
Poslední taková erupce měla proběhnout asi v roce 1837, trvala 18 let a vyvrhla do prostoru kolem hvězdy materiál, z nějž by se mohlo vytvořit deset Sluncí (příliš často si Eta Carinae A takto zařádit asi nemůže), díky čemuž vznikla okolní mlhovina (Homunculus Nebula) a ve své době tato erupce zastínila až na jeden všechny ostatní objekty Mléčné dráhy (první místo si udržel Sirius). Astronomové předpokládají, že prach a plyn se v systému Eta Carinae pohybuje rychlostí kolem 10 milionů km/h, ale dosud netuší, co stojí za oněmi masivními erupcemi a jak přesně probíhají. NASA také zveřejnila počítačovou animaci, dle níž je patrné, jakým způsobem se vytvořil činkovitý tvar mlhoviny.
Hvězdy kolem sebe tvoří velice silný sluneční vítr, který znemožňuje jejich přímé pozorování. Ovšem jednou za pět a půl roku vysoce extentrická dráha dovede menší hvězdu velice blízko k té velké (cca na vzdálenost Slunce - Mars). Naposledy se tak stalo v roce 2014, kdy se na systém zaměřily různé teleskopy a sledovaly především místo, kde se setkávají sluneční větry obou hvězd a kde panují teploty stovek milionů stupňů Celsia, díky čemuž z tohoto místa uniká rentgenové záření. Počítaje především s blízkým průchodem menší hvězdy kolem větší bylo možné ve výsledku vytvořit počítačový model, který ukazuje, jakým způsobem uniká materiál do prostoru kolem hvězd a jak jej Eta Carinae B narušuje a vytváří hluchá místa. Sledovalo se také působení slunečního větru těchto hvězd na unikajicí rentgenové záření.
Detailní snímky byly vytvořeny díky zařízení Very Large Telescope Interferometer (VLTI), který provozuje European Southern Observatory (ESO), a to akorát před tím, než se hvězdy dostaly nejblíže k sobě (fáze periastron v rámci apsidy). Více materiálů najdete ve zdroji aktuality.
Zdroj: NASA
