Maxtor DiamondMax 10 - updatujeme firmware

Maxtor DiamondMax 10
Společnost Maxtor (mimochodem nedávno koupená Seagatem) vydala pevné disky řady DiamondMax 10 již na podzim roku 2004. Tehdy se jednalo o jedny z nejpokrokovějších modelů, protože jako jedny z mála (společně se Seagate Barracuda 7200.7 NCQ) to byly nativní Serial ATA disky vytvořené podle Extensions to Serial ATA 1.0a.
Díky tomu komunikovaly plnou rychlostí SATA 1.5 Gb/s a mimo jiné podporovaly také Native Command Queuing (NCQ) a Staggered Spin-Up. Aby se snad naplnilo, že na všem dobrém je něco špatného, ukázalo se několik měsíců po uvedení, že tyto pevné disky mají nějaké ty mouchy v kompatibilitě. Ony problémy se týkají především čipové sady NVIDIA nForce 4. Ať už za ně může kdokoli, je realitou, že problémy jsou to velmi vážné a zároveň se k nim nikdo nezná. NVIDIA samozřejmě trvá na tom, že nForce 4 žádný problém nemá a že za vše může Maxtor. Ten zase tvrdí, že jeho disky žádný problém nemají. Kde je pravda? Těžko říct. Faktem zůstává, že to nejsou jen disky Maxtoru, které mají na nForce 4 problémy. A na druhou stranu to zase nejsou jen čipsety nForce 4, kde Maxtory zlobí (v diskuzích lze sem tam zaslechnout, že nějaké ty problémy jsou i s různými BIOSy na platformě Intel a s čipem ULI).


NVIDIA nForce 4 a Maxtor DiamondMax 10 - problémová kombinace

Přestože je čipová sada nForce 4 od společnosti NVIDIA na platformě AMD jasně nejpoužívanějším (alespoň v maloobchodním prodeji), potýká se s řadou velmi závažných problémů. NVIDIA při jejím vývoji (ostatně jako již v minulosti u nForce 2) jednoduše některé funkce nedořešila, a tak dochází k pro uživatele nepříjemným situacím. Protože výrobci základních desek v poslední době opovrhují kvalitními a jinak bezproblémovými čipsety VIA, je celá platforma pro AMD Athlon 64 takto shozena do pověsti nekompatibilního čehosi. Uživatel zajímající se o velice povedené procesory AMD tak nemá příliš na výběr a s problémy se musí smířit. Mezi tyto závažné problémy patří zejména:

1. Nefunkční hardwarový firewall, který poškozuje data. Toto se projevuje náhodnými chybami ve stahovaných souborech, chybami v zobrazení webových stránek atp.
2. Problémy se Serial ATA řadičem pevných disků.

My se zde budeme zabývat pouze druhým zmíněným problémem. Jak již víte z nedávného megatestu pevných disků, všechny čipsety nForce 4 používají technologii Native Command Queuing. Některé dražší verze pak umí i 3.0 Gb/s přenosy. Poněkud problémem pak je, že v době, kdy NVIDIA své dítko vydávala, ještě nebyly některé funkce Serial ATA doladěny. Připomeňme, že nForce 4 spatřil světlo světa na podzim 2004. Přitom Intel, jeden z klíčových členů organizace SATA II, vydal svůj první 3.0 Gb/s schopný čip ICH7 až v dubnu 2005. NVIDIA tak opět předběhla dobu a opět za to platí.

Celá věc nápadně připomíná několik let starou situaci okolo pamětí DDR SDRAM PC400 (DDR400). Ty kdysi organizace sdružující výrobce pamětí - JEDEC - nechtěla přijmout jako standard, neboť se soustředila na DDR SDRAM PC2-400 (DDR2-400). Protože ale výrobci čipsetů chtěli vyšší výkon, rozhodli se ustavit vlastní "standard" DDR400. A tak společnosti VIA, SIS a NVIDIA prohlásily, že jejich čipsety umí DDR400. K tomu se přidalo několik výrobců pamětí a problém byl na světě. Ukázalo se totiž, že s onou podporou to nebude tak žhavé. Po té, co se provalily skandální nedostatky (nekompatibilita, chyby v přenosech atd.), VIA a SIS bez nějakých fanfár podporu DDR400 stáhli (z VIA čipsetů si na oficiální podporu DDR400 museli zákazníci počkat až do čipsetu KT400A). NVIDIA ale pokračovala, a tak se tehdejší nForce 2, jinak také plný chyb v implementaci PCI, přehřívající se atp., setkával s obrovskými problémy s kompatibilitou - v určitých obdobích na DDR400 u něj nefungovala až polovina prodávaných modulů. Později organizace JEDEC standard DDR400 uznala a VIA a SIS vyrobili kompatibilní čipsety (např. KT600 "sežere" téměř jakékoli moduly) a Intel si pro své potřeby vytvořil modifikovaný standard DDR400. NVIDIA ale nic pro zlepšení situace neudělala, a tak je v zásadě možné říct, že s podporou pamětí tehdy dopadla zdaleka nejhůř.

Vraťme se ale zpět k nForce 4. V čem problémy spočívají? V Serial ATA řadiči těchto čipsetů je cosi shnilého. Připomeňme, že nForce 4 podporuje čtyři SATA pevné disky. Tato podpora je uskutečněna v párových řadičích (či jak to NVIDIA nazývá). V zásadě to asi znamená tolik, že čipset obsahuje dva páry řadičů, kdy každý pár je klientem vnitřní sběrnice čipsetu napojené na HyperTransport. Porty 1 a 2 jsou proto na jiném páru než porty 3 a 4. Proč o tomto vůbec mluvím? Jednou "zajímavostí" nForce 4 totiž je, že některé disky fungují korektně pouze na portech 1 a 2, zatímco jiné pouze na portech 3 a 4.

Cesta do nekompatibilního pekla ale není dokonána jen v podivně se chovajících řadičích. Problémy jsou totiž také v jejich kompatibilitě. S některými pevnými disky si prostě vůbec nerozumí. V zásadě můžeme hovořit o dvou chybách:


1. vada - neschopnost startu operačního systému

Postižené pevné disky: Maxtor DiamondMax 10 a 11 / MaXLine III a Pro 500

Tento problém spočívá v tom, že pevné disky Maxtor DiamondMax 10, Maxtor DiamondMax 11, Maxtor MaXLine III a Maxtor MaXLine Pro 500 mají závažné problémy při startu, pokud je nainstalován ještě nějaký pevný disk pro klasické paralelní ATA rozhraní.
Samostatné DiamondMax 10 a MaXLine III s přenosy 1.5 Gb/s fungují bez problémů. U 3.0 Gb/s modelů tomu tak být nemusí (viz dále).

Problém nastává při detekci v počítači přítomných disků. To, co má trvat pár vteřin, zde trvá pár minut. Jakmile spustíte počítač, ve kterém je disk pro PATA rozhraní a jeden ze zmíněných Maxtorů, vše se začne chovat děsivě pomalu. PATA disk je detekován nikoli za dvě vteřiny, ale tak za cca. půl minuty až minutu a samotný Maxtor buďto není detekován vůbec nebo až po několikaminutovém čekání (pokud není detekován vůbec, systém vytuhne). To ale není vše.

I když se totiž podaří disky najít, při pokusu o načtení operačního systému se setkáte s klasickou hláškou "DISK BOOT FAILURE, INSERT SYSTEM DISK AND PRESS ENTER". Jakýkoli pokus o načtení operačního systému tak končí neúspěchem.
Jak tento problém vyřešit? Jednoduše přepněte PATA disk do režimu Cable Select. Po té už by měl být správně nadetekován a fungovat.


2. vada - chyby v komunikaci a poškozování dat

Postižené pevné disky: Hitachi Deskstar T7K250 a Maxtor DiamondMax 10 a 11 / MaXLine III a Pro 500

Druhý problém - mnohem vážnější a hůře řešitelný - se týká nekompatibility v komunikaci mezi řadičem a diskem. Důsledkem je poškozování dat. Někteří uživatelé hlásí, že kvůli tomuto problému musí přeinstalovávat operační systém každé asi čtyři dny. V jiných případech zase nelze systém vůbec nainstalovat. Mezi typické projevy patří také enormě dlouhá doba bootování operačního systému Windows XP v řádu několika minut doprovázená chybovými hlášeními v logu operačního systému (projev typický zejména pro Hitachi Deskstar T7K250).

U disků Hitachi je údajně možné zabránit takovýmto stavům použitím nového firmware disku a updatováním BIOSu základní desky (kde ale firmware vzít, to zůstává záhadou). U Maxtorů je situace o dost komplikovanější. Řešení se totiž nabízí v zásadě jen pro starší modely pracující s 1.5 Gb/s přenosy - tedy řady DiamondMax 10 a MaXLine III s modelovým označením 6Bxxxxx, 7Bxxxxx, 6Lxxxxx a 7Lxxxxx. Toto řešení spočívá v updatování firmware na novější verzi.

Prakticky neřešitelná je ale situace u novějších modelů DiamondMax 10 a MaXLine III s 3.0 Gb/s přenosy - tedy modely 6Vxxxxx a 7Vxxxxx. Problémy se nevyhnuly ani nejnovějším řadám DiamondMax 11 a MaXLine Pro 500. Tyto disky totiž používají nový řídící čip, který, jak se zdá, je ještě méně kompatibilní než ten u starších verzí. Pokud máte některý z těchto nových modelů, patrně jste již nějaký ten problém zaznamenali a máte chuť disk odnést do sběrných surovin nebo věnovat někomu, koho nemáte rádi. Faktem totiž je, že k uspokojivým výsledkům nestačí ani přepnout disk do režimu SATA 1.5 Gb/s. Ba co víc, tyto nové modely mají problémy i s některými jinými čipsety - jmenovitě třeba s nForce 3.