NASA zveřejnila první vědecké údaje sondy Juno

Juno se usídlila na oběžné dráze Jupiteru dne 5. července 2016, kdy sonda přešla na elipickou polární dráhu, jejíž jeden oběh zabral 53,5 dne. Po dvou obězích měla sonda přejít už na 14denní oběžnou dráhu, ale její pohonný systém sděloval, že má pravděpodobně poškozený ventil ovládající přísun helia. NASA tak nechtěla nic riskovat, a proto zážeh neprovedla, a Juno tak bude obíhat po delší dráze, než se čekalo. To má ale znamenat pouze to, že mise zabere delší čas, ale ještě uvidíme.

Pohled na póly Jupiteru odhalil, že tamní atmosféře, která zůstává našim očím sledující planetu ze Země skryta, dominují obrovské cyklóny. Jedna z nich byla zachycena v pozici, kde ji akorát protínal terminátor, čili rozhraní mezi osvětlenou a tmavou částí planety. To vytvořilo stíny, jež umožnily spočítat, že cyklóna sahala 50 až 100 km nad mraky, a to měla přitom průměr poloviční jako Země, čili přes 6 tisíc kilometrů. Podobné cyklóny jsou na obou pólech Jupiteru, ale liší se ve svém uspořádání a velikostech. Jupiter ale nemá nic podobného šestihrannému útvaru, jaký najdeme na Saturnu. Dalším úkolem Juno bude zjistit, jak bouře na Jupiteru vznikají a jaký je jejich průběh, což vyžaduje čas.

Juno také nese nástroj Microwave Radiometer, který sleduje mikrovlny přicházející z planety, díky čemuž může odhallit, jaké molekuly se ukrývají hluboko v jeho atmosféře. Díky tomu se zjistilo, že je v ní ukryt zatím záhadný pruh tvořený čpavkem, který má obepínat Jupiter v oblasti rovníku.

A pak tu máme samozřejmě také velice silné magnetické pole, které bylo jedním z hlavních cílů pozorování. Skutečnost však překonala předpoklady NASA, která zjistila, že magnetometr sondy naměřil indukci 7,766 Gaussů, což je více desetinásobk indukce u samotných pólů Země, kde je magnetické pole nejsilnější. NASA přitom předpokládala, že půjde o cca 3 až 4 Gaussy. Juno také zjistila, že blíže u planety je magnetické pole více a více nestejnorodé, přičemž NASA je označuje za hrbolaté či zvlněné. To má v kombinaci s jeho silou naznačovat, že jádro Jupiteru není tak malé a kompaktní, jak bylo předpokládáno. Ve skutečnosti ani nemusí jít o jeden objekt, čili úhlednou kouli, jakou bychom si představovali.

Další vědecké údaje o Jupiteru má NASA prozradit později v létě, kdy bude mít k dispozici více dat z Juno.

Zdroj: Extremetech