NVIDIA Hopper by mohla nabídnout až 18 432 jader ve 288 SM

NVIDIA měla původně plánovat generaci Hopper s nástupem hned po Ampere, ovšem pak jsme se dozvěděli, že se mezi ně vmáčkla ještě Lovelace, a to snad kvůli tomu, že NVIDIA ještě není připravena nabídnout dvoučipletovou (či snad více) grafiku. 

 

 

Právě zmíněných 18.432 CUDA jader ve 288 jednotkách SM tak má být k dispozici na NVIDIA Hopper díky dvěma samostatným čipům chovajícím se jako jedno GPU. Čili by šlo o čipy po 9.216 CUDA jádrech ve 144 SM, což nám dělá 64 CUDA na jeden SM, zatímco Ampere jich mají 128. Jak ale dobře víme, je to díky nové mikroarchitektuře orientované na hry, kde jádra pro zpracování Int32 zvládají i FP32. 

 

Raději tak už nebudeme pro srovnání používat CUDA jádra, neboť to může být velice zavádějící a využijeme raději počet SM (Streaming Multiprocessor). Těch má NVIDIA na dnešní GeForce RTX 3090 celkem 82 a karty NVIDIA A100 jich mají 108, ovšem jejich GPU reálně obsahuje celkem 128 jednotek SM. Z toho vyplývá, že nárůst na 144 SM v příští či snad dokonce přespříští architektuře nevypadá zrovna neuvěřitelně. Samozřejmě tu mohou být a jistě i budou změny v architektuře a výsledná robustnější jádra Tensor (a u grafických karet i RT jádra), takže celý čip může být mnohem složitější, než by napovídal jen prostý růst počtu SM. 

 

Hlavní trumf generace Hopper ale zřejmě bude právě možnost spojit dva čiplety dohromady a vytvořit jedno GPU s výslednými 288 SM. Tento počet pochopitelně nelze brát jako hotovou věc, ale pokud není přesný, jistě nebude mít daleko ke skutečnosti. Pokud by šlo o herní verzi pokračující v odkazu Ampere, pak bychom mohli jako nástupkyni pro GeForce RTX 3090 s jejími 10.496 CUDA jednotkami získat RTX 5090 s 36.864 jednotkami. 

 

Pokud ale NVIDIA představí karty se dvoučipletovým GPU, pak půjde zcela jistě o akcelerátory pro HPC, AI a podobné využití, ale jejich nasazení v herních verzích už nelze považovat za jisté. Na druhou stranu jde o Hopper, čili generaci, od níž nás dělí alespoň celé tři roky a v tu dobu už může být nasazení vícečipových řešení vcelku běžné. Ono je běžné sice již dnes, ovšem je rozdíl mezi napojením pamětí HBM na jeden výkonný čip nebo propojením CPU čipletů v rámci substrátové destičky a vytvořením funkčního GPU ze dvou či více vysoce výkonných čipů, které potřebují efektivně pracovat jako jeden celek.