Perseverance na Marsu vytvořil své první zásoby kyslíku

Perseverance si na Mars přivezl řadu přístrojů i experimentů a mezi nimi je i krabička zvaná MOXIE, což je zkratka pro Mars Oxygen In-Situ Resource Utilization Experiment. Celý název tak dobře vystihuje, k čemu MOXIE je, čili k tvorbě kyslíku z místních zdrojů, což je v tomto případě řídká atmosféra skládající se především z oxidu uhličitého. 

 

 

Je přitom zcela zřejmé, co zde NASA zkoumá a za jakým účelem, neboť získávání zdrojů in situ je už dobře známé zaklínadlo, které se používá především při popisu plánů na kolonizaci Měsíce a potažmo dalších těles Sluneční soustavy. V případě Měsíce jde ale především o zásoby vody, respektive vodního ledu, přičemž na Marsu se k tomu může přidat i atmosféra, která je sice oproti naší velice řídká, ale i tak může posloužit, jak ukazuje MOXIE. 

 

Kyslík je přitom klíčem k dalekým cestám do hlubokého vesmíru a zapotřebí bude jednak pro samotné astronauty, ale také pro pohon jejich raket. NASA dnes přímo počítá s tím, že palivo pro cestu z Marsu zpět bude získáno právě i využitím lokálních zásob kyslíku. Ovšem experiment MOXIE dokázal získat jen několik gramů kyslíku, přičemž jen vynést čtyři astronauty na orbitu Marsu si vyžádá 7 tun paliva a 25 tun kyslíku. Na druhou stranu, MOXIE je malý a i tak mu trvalo získat přes 5 gramů kyslíku cca 50 minut, takže dostatečně dimenzované zařízení by s dostatkem času mohlo být schopno využít atmosféru Marsu pro praktické účely. Ostatně nasbíraných 5 gramů by jednomu člověku stačilo pro deset minut dýchání, ovšem MOXIE má na plný výkon zvládnout vyrobit až 10 gramů kyslíku za hodinu. Pro přežití jednoho člověka by tak teoreticky stačila tři taková zařízení. 

 

 

A jak MOXIE funguje? Jednoduše řečeno pomocí tepla rozbíjí molekuly CO₂, z nichž získává jeden atom kyslíku a oxid uhelnatý jako odpad vypouští do atmosféry. Potřebuje k tomu ale velice vysokou teplotu kolem 800 °C, čili proto MOXIE započal svůj experiment dvěma a půl hodinami zahřívání, přičemž sám je vyroben ze slitiny niklu pomocí 3D tiskárny a teplo uvnitř pomáhá udržet lehounký aerogel a také tenká vrstva zlata na vnitřních stěnách. 

 

Dle plánu NASA se MOXIE v průběhu prvních dvou let na Marsu využije ještě alespoň devětkrát.