Planeta o velikosti superzemě spatřena díky efektu gravitační čočky
27.4.2017, Jan Vítek, aktualita
Nové exoplanety se nachází nejčastěji tranzistní metodou, když přejdou přes tvář své hvězdy, což obvykle pozoruje teleskop Kepler. Nyní ale exoplanetu velikosti tzv, superzemě, a navíc v podobné vzdálenosti od své hvězdy, našel Spitzer.
I kdyby nově nalezená planeta OGLE-2016-BLG-1195Lb nebyla v naprosto nedosažitelné vzdálenosti, jsou tu další problémy, které ji vylučují ze světů, které bychom mohli obývat. Sice má podobnou velikost jako naše Země, ale bude přibližně pětkrát těžší, což ji řadí mezi superzemě. A pak má být i v podobné vzdálenosti od své hvězdy jako my, čili přibližně jednu AU (astronomická jednotka). Jenomže se neusídila u hvězdy, která připomíná Slunce. Jde o malého červeného trpaslíka spektrální třídy M, což znamená, že v dané vzdálenosti na planetu nedopadá ani zdaleka tolik světla, aby na ní mohla existovat kapalná voda. Ve skutečnosti bude tamní klima připomínat spíše Pluto s teplotami na povrchu kolem -240 °C.
Systém OGLE-2016-BLG-1195L je přitom opravdu daleko, a to přibližně 23.400 světelných let, takže jak je možné, že jsme v takové vzdálenosti našli planetu u chladného trpaslíka? Může za to pomíjivý efekt gravitační čočky, který způsobuje přechod nějakého masivních objektu mezi námi a pozorovaným systémem, který se díky tomu jeví jasnější. Dnes se exoplanety nachází především díky teleskopu Kepler, a to tranzitní metodou sledující výkyvy v jasu pozorované hvězdy, přes jejichž tvář přejde daná planeta.
Tranzitní metoda také jen zřídka najde exoplanety, které jsou dále od své hvězdy, což znamená, že mají i déle trvající oběh. Nejsnadněji se tak hledají ty, které obíhají kolem hvězdy jednou za dny až týdny, díky čemuž je lze velice rychle potvrdit pozorováním více přechodů. Právě proto má pouze 12 procent ze všech objevených exoplanet delší rok než máme my, a to přesněji cca 430 z objevených 3400.
Nicméně i když se díky efektu gravitační čočky dají najít přímo exoplanety samotné, v tomto případě byla využita právě i tranzitní metoda. Exoplanet Catalog aktuálně zahrnuje 56 cizích planet, které byly nalezeny díky gravitační čočce a většina z toho jde na vrub programu Optical Gravitational Lensing Experiment (OGLE). To se ale obvykle týká mnohem hmotnějších planet, jako je OGLE-2005-169Lb o velikosti cca Neptunu.
O nově nalezené OGLE-2016-BLG-1195Lb se toho v nejbližší době už moc nového nedozvíme, leda by se mezi ni a nás dostal nějaký další objekt, třeba černá díra nebo hvězda.
Zdroj: Astronomy
Systém OGLE-2016-BLG-1195L je přitom opravdu daleko, a to přibližně 23.400 světelných let, takže jak je možné, že jsme v takové vzdálenosti našli planetu u chladného trpaslíka? Může za to pomíjivý efekt gravitační čočky, který způsobuje přechod nějakého masivních objektu mezi námi a pozorovaným systémem, který se díky tomu jeví jasnější. Dnes se exoplanety nachází především díky teleskopu Kepler, a to tranzitní metodou sledující výkyvy v jasu pozorované hvězdy, přes jejichž tvář přejde daná planeta.
Tranzitní metoda také jen zřídka najde exoplanety, které jsou dále od své hvězdy, což znamená, že mají i déle trvající oběh. Nejsnadněji se tak hledají ty, které obíhají kolem hvězdy jednou za dny až týdny, díky čemuž je lze velice rychle potvrdit pozorováním více přechodů. Právě proto má pouze 12 procent ze všech objevených exoplanet delší rok než máme my, a to přesněji cca 430 z objevených 3400.
Nicméně i když se díky efektu gravitační čočky dají najít přímo exoplanety samotné, v tomto případě byla využita právě i tranzitní metoda. Exoplanet Catalog aktuálně zahrnuje 56 cizích planet, které byly nalezeny díky gravitační čočce a většina z toho jde na vrub programu Optical Gravitational Lensing Experiment (OGLE). To se ale obvykle týká mnohem hmotnějších planet, jako je OGLE-2005-169Lb o velikosti cca Neptunu.
O nově nalezené OGLE-2016-BLG-1195Lb se toho v nejbližší době už moc nového nedozvíme, leda by se mezi ni a nás dostal nějaký další objekt, třeba černá díra nebo hvězda.
Zdroj: Astronomy
