Povrch měsíce Charon nejspíše roztrhala dříve tekutá voda

Hmotnost Charonu je oproti Plutu jen asi osminová, ale to stačí, aby těžiště této soustavy leželo mimo Pluto. Charon má na rovníku průměr jen cca 1210 km, což je méně než desetina průměru Země a teplota na povrchu se pohybuje kolem minus 220 °C. Vztah Charonu a Pluta také v lecčemž připomíná vztah Země a Měsíce. Je totiž vysoce nepravděpodobné, že by byl zachyceným tělesem bez srážky. V případě Země se má za to, že Měsíc vznikl po srážce s planetou o velikosti Marsu, která je známá jako Theia. Z obrovského množství materiálu vymrštěného do okolí Země se pak zformoval Měsíc. V případě Pluta měl do něj narazit přímo Charon, ale bez tak velkého destrukčního účinku, čili obě tělesa měla tento náraz přežít a od té doby putují spolu jako "dvojplanetka" (i když Pluto má celkem 5 satelitů).
Sonda New Horizons při svém průletu zaznamenala, že povrch Charonu má na sobě kromě kráterů také pásmo hřebenů a údolí, což dle NASA naznačuje, že v minulosti se jeho povrch roztahoval, což způsobilo jeho roztrhání. Aby si to mohl představit skutečně kdokoliv, tak NASA použila příměr ke komixové postavě Incredible Hulk. Co bylo ale příčinou takového vývoje?

Charon má dle dosud známých dat mít kamenné jádro a ledový obal, ovšem na rozdíl od Pluta, jehož povrch se skládá především z metanu a dusíku, je povrch Charonu tvořen zmrzlou vodou. Objevily se také známky toho, že povrch Charonu stále pracuje, tedy že na něm jsou stále aktivní kryo gejzíry, jež chrlí nad povrch planety led. Tomu odpovídá povrch planety, jenž by se prý bez této aktivity proměnil během desítek tisíc let v amorfní hmotu.
NASA také již oznámila, že dle názoru jejích astronomů měl Charon někdy v minulosti pod svým povrchem tekutý oceán plný vody. Tu v tekutém stavu udržovalo stále ještě teplé jádro a také rozpad radioaktivního materiálu. A jak je dobře známo, objem vody se po jejím zmrznutí zvýší, takže jak měsíc postupně vychladl, oceán zmrzl a vzniklý led roztrhal jeho povrch. Vznikl tak útvar označovaný jako Serenity Chasma (fanoušci seriálu Firefly vědí), který je složen z řady trhlin dlouhé 1800 kilometrů, jež jsou hluboké až 7 kilometrů. Pro porovnání, Grand Canyon je v porovnání s tím jen škrábanec dlouhý 365 km a hluboký 1,6 km.

Tento objev dále potvrzuje, jak se mění představy o našem systému. Dříve se mělo za to, že voda v tekutém stavu se objevila jen vzácně a i když je zřejmé, že dnes je Země jediným tělesem ve Sluneční soustavě, které má velké zásoby tekuté vody, v minulosti jich bylo daleko více.

Zdroj: Extremetech