Proč má největší měsíc Pluta rezavou skvrnu? Vědci objasnili záhadu
16.9.2016, Jáchym Šlik, aktualita
Astronomům se podařilo potvrdit teorii, proč má měsíc Charon obíhající kolem Pluta velkou červenou skvrnu v oblasti pólu – na vině je sama trpasličí planeta. My si navíc můžeme tento zajímavý úkaz prohlédnout na dosud nejpůsobivější fotografii.
V červnu loňského roku nám sonda New Horizons umožnila poprvé spatřit odvrácenou stranu měsíce Charon, který je satelitem trpasličí planety Pluto. Vědce zaujala především skvrna rezavě červené barvy rozprostírající se v polární oblasti měsíce, nic takového totiž dosud v naší sluneční soustavě neviděli. Charon má přibližně třetinový průměr ve srovnání s naším Měsícem, skvrna pak zabírá plochu o rozloze Nového Mexika. Oblast si vysloužila název Mordor Macula podle Tolkienova Pána prstenů. Astronomové více než rok analyzovali fotografie a další data získaná sondou New Horizons, a nyní konečně přišli na to, čím je skvrna způsobena.
Pokud se metan v plynném skupenství unikající z Pluta dostane do gravitačního pole Charonu, usadí se ve formě ledu na jeho pólu. Během století neustálé tmy, kdy teplota dosahuje až -257 stupňů Celsia, dojde ke zmrznutí metanu, který pak v následujícím stoletém období nepřetržitého slunečního záření sublimuje. Na povrchu ovšem zůstávají těžké uhlovodíky, které se vlivem slunečního záření přeměňují v tholiny – organické sloučeniny, jejichž rezavě červenou barvu můžeme vidět na snímcích měsíce. Dosud nejpůsobivější obrázek Charonu, který ukazuje kontrast mezi načervenalou oblastí a zbytkem povrchu, vytvořila NASA kombinací tří fotografií:
Hlavní autor studie Will Grundy z Lowell Observatory ve Flagstaffu, Arizoně, přirovnává trpasličí planetu ke sprejerovi, který ukazuje svůj talent na povrchu Charonu. Výše uvedená teorie se ostatně objevila už dříve, ale až teď se ji povedlo potvrdit pomocí počítačových modelů ukazujících vývoj ledu na pólech největšího měsíce Pluta. Ke stejnému procesu navíc dochází i na jižním pólu měsíce, kde v současné době probíhá dlouhé období bez slunečního záření. Spoluautor studie Alan Stern ze Southwest Research Institute dodává, že k podobnému přenosu by navíc mohlo docházet i na měsících jiných trpasličích planet v Kuiperově pásu.
Zdroj: Nasa.gov
Pokud se metan v plynném skupenství unikající z Pluta dostane do gravitačního pole Charonu, usadí se ve formě ledu na jeho pólu. Během století neustálé tmy, kdy teplota dosahuje až -257 stupňů Celsia, dojde ke zmrznutí metanu, který pak v následujícím stoletém období nepřetržitého slunečního záření sublimuje. Na povrchu ovšem zůstávají těžké uhlovodíky, které se vlivem slunečního záření přeměňují v tholiny – organické sloučeniny, jejichž rezavě červenou barvu můžeme vidět na snímcích měsíce. Dosud nejpůsobivější obrázek Charonu, který ukazuje kontrast mezi načervenalou oblastí a zbytkem povrchu, vytvořila NASA kombinací tří fotografií:
Hlavní autor studie Will Grundy z Lowell Observatory ve Flagstaffu, Arizoně, přirovnává trpasličí planetu ke sprejerovi, který ukazuje svůj talent na povrchu Charonu. Výše uvedená teorie se ostatně objevila už dříve, ale až teď se ji povedlo potvrdit pomocí počítačových modelů ukazujících vývoj ledu na pólech největšího měsíce Pluta. Ke stejnému procesu navíc dochází i na jižním pólu měsíce, kde v současné době probíhá dlouhé období bez slunečního záření. Spoluautor studie Alan Stern ze Southwest Research Institute dodává, že k podobnému přenosu by navíc mohlo docházet i na měsících jiných trpasličích planet v Kuiperově pásu.
Zdroj: Nasa.gov
