Raketa sponzorovaná NASA našla záhadné rentgenové záření
5.10.2016, Jan Vítek, aktualita
Astronomové mají novou záhadu. Raketa DXL sponzorovaná agenturou NASA v průběhu svého nedávného letu detekovala vysokoenergetické rentgenové záření, které z části pochází z neznámého zdroje.
Výzkumná raketa s experimentem DXL je navržena tak, aby prováděla vědecké experimenty při krátkých, asi 15minutových letech, při nichž se ani nedostane na oběžnou dráhu, ale vystoupá nad atmosféru, která by ovlivňovala měření. DXL představuje zkratku pro Diffuse X-ray emission from the Local galaxy, čili rozptýlené rentgenové záření z lokální galaxie, což zároveň popisuje hlavní účel těchto raket. V případě nedávného vypuštění rakety s DXL tak nešlo o nic jiného, než najít nové indicie, jež by pomohly odhalit odpověď na otázku o původu mdlé "mlhy" z rentgenového záření, která pokrývá celou oblohu. Prozatím se dále potvrzuje předpoklad, že naše Sluneční soustava se aktuálně pohybuje regionem, který se označuje jako Lokální horká bublina (nebo jen Lokální bublina). Ta měla vzniknout jako pozůstatek exploze supernov před několika miliony let a jde o oblak horkého plynu o průměru cca 300 světelných let.
Zjistilo se, že k celkovému objemu zachyceného rentgenového záření přispívá Slunce a jeho vítr, a to vysokou, asi 40procentní měrou. Lokální bublina (která je stále ještě spíše teoretická) se postará o další vysoký podíl, ale ne vše, což znamená, že by měl existovat i další zdroj rentgenového záření a právě po tom se nyní pátrá. Rovnou vyloučena byla možnost, že toto záření pochází ze vzdálených míst vesmíru, protože naše galaxie je plná neutrálního plynu, který by je absorboval.
Spoluautor projektu Massimiliano Galeazzi k tomu řekl, že dle jeho názoru Lokální bublinu ionizovaného plynu vytvořila supernova, která explodovala před asi 10 miliony let. Ovšem jedna supernova by neměla být schopna vytvořit tak velký objekt a dosáhnout tak vysokých teplot, takže to pravděpodobně byly časově blízké exploze dvou nebo tří supernov. Jenomže část (necelá čtvrtina) zachyceného rentgenového záření má tak vysokou energii, že nemůže pocházet ze Slunce nebo z Lokální bubliny, byť vytvořené více supernovami. Měla by ale pocházet z relativně blízkého zdroje, ovšem zatím se neví o žádném takovém objektu, který by za to mohl být zodpovědný.
héliová brázda za Sluncem
Autoři studie si nyní počkali na to, až se Země bude pohybovat oblastí, kterou můžeme označit za sluneční brázdu. Jak dobře víme, Slunce se s celou naší soustavou pohybuje vesmírem, takže se občas stane, že Země se dostane do oblasti, která je ovlivněna průchodem Slunce. Znamená to, že v takové oblasti je mnohem větší výskyt neutrálního hélia než jinde ve vnitřních částech soustavy. Sluneční systém se pohybuje mezihvězdným prostorem rychlostí asi 24 km/s a tento prostor je vyplněn vodíkem a héliem. Hélium je trošku těžší prvek, a tak za procházejícím Sluncem tvoří hustší "ocas", do nějž raketa DXL nyní vletěla. Sluneční vítr reaguje s kapsami neutrálního plynu, což má za následek ztrátu energie ve formě rentgenového záření, které je dle všeho stejného typu, jaké má tvořit i Lokální bublina. Je tak zřejmé, že platí přímá úměra čím více hélia, tím více rentgenového záření sluneční vítr vyrobí, což pomohlo určit právě to, jaký podíl na zachycených paprscích X má Slunce.
Nyní se tak hledá blízký zdroj rentgenového záření s vysokou energií.
Zdroj: Science Daily
Zjistilo se, že k celkovému objemu zachyceného rentgenového záření přispívá Slunce a jeho vítr, a to vysokou, asi 40procentní měrou. Lokální bublina (která je stále ještě spíše teoretická) se postará o další vysoký podíl, ale ne vše, což znamená, že by měl existovat i další zdroj rentgenového záření a právě po tom se nyní pátrá. Rovnou vyloučena byla možnost, že toto záření pochází ze vzdálených míst vesmíru, protože naše galaxie je plná neutrálního plynu, který by je absorboval.
Spoluautor projektu Massimiliano Galeazzi k tomu řekl, že dle jeho názoru Lokální bublinu ionizovaného plynu vytvořila supernova, která explodovala před asi 10 miliony let. Ovšem jedna supernova by neměla být schopna vytvořit tak velký objekt a dosáhnout tak vysokých teplot, takže to pravděpodobně byly časově blízké exploze dvou nebo tří supernov. Jenomže část (necelá čtvrtina) zachyceného rentgenového záření má tak vysokou energii, že nemůže pocházet ze Slunce nebo z Lokální bubliny, byť vytvořené více supernovami. Měla by ale pocházet z relativně blízkého zdroje, ovšem zatím se neví o žádném takovém objektu, který by za to mohl být zodpovědný.
héliová brázda za Sluncem
Autoři studie si nyní počkali na to, až se Země bude pohybovat oblastí, kterou můžeme označit za sluneční brázdu. Jak dobře víme, Slunce se s celou naší soustavou pohybuje vesmírem, takže se občas stane, že Země se dostane do oblasti, která je ovlivněna průchodem Slunce. Znamená to, že v takové oblasti je mnohem větší výskyt neutrálního hélia než jinde ve vnitřních částech soustavy. Sluneční systém se pohybuje mezihvězdným prostorem rychlostí asi 24 km/s a tento prostor je vyplněn vodíkem a héliem. Hélium je trošku těžší prvek, a tak za procházejícím Sluncem tvoří hustší "ocas", do nějž raketa DXL nyní vletěla. Sluneční vítr reaguje s kapsami neutrálního plynu, což má za následek ztrátu energie ve formě rentgenového záření, které je dle všeho stejného typu, jaké má tvořit i Lokální bublina. Je tak zřejmé, že platí přímá úměra čím více hélia, tím více rentgenového záření sluneční vítr vyrobí, což pomohlo určit právě to, jaký podíl na zachycených paprscích X má Slunce.
Nyní se tak hledá blízký zdroj rentgenového záření s vysokou energií.
Zdroj: Science Daily
