Duel: Primecooler Hypercool III+ vs. Zalman CNPS7000B-Cu
13.10.2004, Zdeněk Kabát, recenze
V návaznosti na megatest chladičů, který jsme Vám přinesli před měsícem, se podíváme ještě na dva titány v chlazení. Za prvé je to obnovená premiéra celoměděného Zalmanu CNPS7000, za druhé úplná novinka od Primecooleru, chladič Hypercool III+ s 12 cm větrákem. Podrobili jsme je testům na Athlonu 64 i na Pentiu 4.
Kapitoly článku:
- Duel: Primecooler Hypercool III+ vs. Zalman CNPS7000B-Cu
- Primecooler Hypercool III+
- Zalman CNPS7000B-Cu
- Teploty a grafy
- Srovnání chladičů a závěr
U nedávného megatestu chladičů si někteří čtenáři stěžovali, že nebyla zařazena celoměděná verze chladiče Zalman CNPS7000. Když jsem nedávno dostal nabídku na otestování prototypu nového chladiče Primecooleru Hypercool III+, neváhal jsem a požádal právě o nový CNPS7000B-Cu k naměření srovnávacích výsledků. V této recenzi se tedy podíváme na zoubek oběma titánům.
Univerzálnost - jinak to nejde
Již několik výrobců chladičů v poslední nově zjistilo, že vyrábět uniplatformní řešení se dnes nevyplatí a začalo vymýšlet fígle k uchycení stejného chladiče na různé patice. Průkopníkem byl právě Zalman a u své "sedmitisícovkové" série, kterou lze přichytit bez problémů na Socket 478 a Socket 754/939, v případě děr kolem patice i na Socket A. Primecooler se drží obdobného pravidla, jen nepotřebuje na Socketu A otvory a využívá standardně výstupků po stranách.
Z tohoto důvodu jsme otestovali oba chladiče jak platformě Socket 478 pro Pentium 4, tak na Socketu 754 pro Athlon 64. Zatímco maximální spotřeba se na S754 pohybuje díky třídění kolem 89W u všech modelů (od 2800+ až po 3800+), Pentium 4 je na tom podstatě hůř. Podívejte se na tabulku, kterou jsem přinesl již v megatestu:
Uznejte, že 115W pro Prescott je opravdu hodně. A kdybychom se podívali na patici Socket T (LGA775), tak pro ni nalezneme procesory s tepelnými ztrátami až kolem 150W, což není zrovna legrace chladit. Přestože nejnižší teploty nejsou všechno, špatně se hledají i tiché a méně efektivní chladiče.
Testovací metodika
Na platformě Socket 478 jsem k testování zvolil Pentium 4 3,06GHz (Northwood, 133MHz FSB), který na standardním napětí 1,525V vyprodukuje cca 93,2W ztrátového tepla. Jak jsem zmínil již u megatestu, s redakční testovací deskou s Canterwoodem, kde by se podařilo procesor přetaktovat na vyšší hodnoty, si nerozuměl monitorovací program. Druhý procesor pro testování byl Athlon 64 3200+ (Newcastle, 2,2GHz) na 1,55V, jehož nejvyšší spotřeba 89W byla ještě o něco zvýšena napětím.
Jako teplovodivou pastu jsem použil Arctic Cooling Silver Compound (25% stříbra), jejíž cena je přijatelná (jen kolem 80Kč za 0,5g) a tepelná vodivost cca 7,5W/mK. U jednotlivých chladičů je dodávána většinou silikonová pasta, případně pasta s nízkou příměsí stříbra.
Obr. 1 - Motherboard Monitor 5
Metodiku jsem použil stejnou jako u megatestu - monitoroval jsem teplotu na procesoru a otáčky větráku a vše zaznamenával do křivky. Kromě zapsání "idle" a "burn" teploty jsem vytvořil i teplotní křivky, kde první minuta je klidová, dalších 5 minut jsem spustil BurnK7 a zbylé 4 minuty nechal procesor vychladnout. Díky programu Motherboard Monitor 5 jsem vše zaznamenal do grafu.
Pozn.: Bohužel opět došlo ke kolizi hardwaru a monitorovacího software, takže zmíněné grafy jsem vytvořil jen pro Pentium 4. U Athlonu 64 nezbylo nic jiného, než jen zaznamenat nejvyšší teplotu, protože teploty v klidu naměřené softwarem rozhodně neodpovídaly realitě.
Univerzálnost - jinak to nejde
Již několik výrobců chladičů v poslední nově zjistilo, že vyrábět uniplatformní řešení se dnes nevyplatí a začalo vymýšlet fígle k uchycení stejného chladiče na různé patice. Průkopníkem byl právě Zalman a u své "sedmitisícovkové" série, kterou lze přichytit bez problémů na Socket 478 a Socket 754/939, v případě děr kolem patice i na Socket A. Primecooler se drží obdobného pravidla, jen nepotřebuje na Socketu A otvory a využívá standardně výstupků po stranách.
Z tohoto důvodu jsme otestovali oba chladiče jak platformě Socket 478 pro Pentium 4, tak na Socketu 754 pro Athlon 64. Zatímco maximální spotřeba se na S754 pohybuje díky třídění kolem 89W u všech modelů (od 2800+ až po 3800+), Pentium 4 je na tom podstatě hůř. Podívejte se na tabulku, kterou jsem přinesl již v megatestu:
 | Northwood | Prescott | Celeron D |
2,4GHz | 74,7W | x | 94,5W |
2,6GHz | 78,1W | x | 94,5W |
2,8GHz | 79,3W | 100,4W | 94,5W |
3,0GHz | 92,5W | 100,4W | x |
3,2GHz | 95,8W | 100,4 / 115,4W | x |
3,4GHz | 101,2W | 115,4W | x |
Tab. 1 - Srovnání maximální spotřeby procesorů Pentium 4
Uznejte, že 115W pro Prescott je opravdu hodně. A kdybychom se podívali na patici Socket T (LGA775), tak pro ni nalezneme procesory s tepelnými ztrátami až kolem 150W, což není zrovna legrace chladit. Přestože nejnižší teploty nejsou všechno, špatně se hledají i tiché a méně efektivní chladiče.
Testovací metodika
Na platformě Socket 478 jsem k testování zvolil Pentium 4 3,06GHz (Northwood, 133MHz FSB), který na standardním napětí 1,525V vyprodukuje cca 93,2W ztrátového tepla. Jak jsem zmínil již u megatestu, s redakční testovací deskou s Canterwoodem, kde by se podařilo procesor přetaktovat na vyšší hodnoty, si nerozuměl monitorovací program. Druhý procesor pro testování byl Athlon 64 3200+ (Newcastle, 2,2GHz) na 1,55V, jehož nejvyšší spotřeba 89W byla ještě o něco zvýšena napětím.
Jako teplovodivou pastu jsem použil Arctic Cooling Silver Compound (25% stříbra), jejíž cena je přijatelná (jen kolem 80Kč za 0,5g) a tepelná vodivost cca 7,5W/mK. U jednotlivých chladičů je dodávána většinou silikonová pasta, případně pasta s nízkou příměsí stříbra.
Obr. 1 - Motherboard Monitor 5
Metodiku jsem použil stejnou jako u megatestu - monitoroval jsem teplotu na procesoru a otáčky větráku a vše zaznamenával do křivky. Kromě zapsání "idle" a "burn" teploty jsem vytvořil i teplotní křivky, kde první minuta je klidová, dalších 5 minut jsem spustil BurnK7 a zbylé 4 minuty nechal procesor vychladnout. Díky programu Motherboard Monitor 5 jsem vše zaznamenal do grafu.
Pozn.: Bohužel opět došlo ke kolizi hardwaru a monitorovacího software, takže zmíněné grafy jsem vytvořil jen pro Pentium 4. U Athlonu 64 nezbylo nic jiného, než jen zaznamenat nejvyšší teplotu, protože teploty v klidu naměřené softwarem rozhodně neodpovídaly realitě.
