Gigabyte Z270X-Gaming 5 a Core i7 a i5 "Kaby Lake" v testu

Nyní se budeme nejdříve věnovat tomu, co řekl na spotřebu náš měřák Voltcraft Energy Check 3000 ukazující energetické nároky celých sestav i se ztrátami zdroje a ostatními komponentami (zde tedy s SSD, ale bez grafické karty), ovšem pochopitelně bez monitoru. Nejdříve si ukážeme důležité výsledky spotřeby sestav v klidovém režimu, kdy počítač nedělal absolutně nic a my jsme dávali pozor, aby jej žádný proces ani na moment nevytížil. Pak se ukáže spotřeba v několika případech, kdy byl počítač zatížený. Je třeba poukázat na to, že testujeme s různými deskami a paměťmi či jiným dodatečným hardwarem, a tak nelze opravdu srovnávat jednotlivé výsledky mezi sebou. Spíše tedy sledujte nárůst spotřeby oproti klidovému režimu v rámci stejných sestav.

Velice pozoruhodný je pokles spotřeby v klidovém režimu, která byla zvláště oproti sestavě s procesory Skylake mnohem nižší. Ostatně právě jejích 54 W bylo zase na druhou stranu vysoké, ale to už je prostě riziko srovnávání naměřených hodnot mezi různými sestavami.

Z ostatních výsledků lze vyčíst, že Kaby Lake mají velice nízkou spotřebu při zatížení jedním procesovým vláknem, ale pokud zatížíme všechna dostupná jádra, mají ve výsledku vyšší spotřebu než sestava s CPU Skylake.

Dnes je přetaktování odemčeného procesoru, pokud to nebereme opravdu vážně, v domácích podmínkách hračka. V podstatě jde o to najít nejvyšší stabilní takt při napětí, které ještě náš chladič zvládne. Procesory Kaby Lake mají být přitom vyráběny vylepšením 14nm procesem Plus, a tak jsme mohli očekávat, že půjdou i lépe taktovat než Skylake. Na druhou stranu tu jsou otázky ohledně kvality jejich teplovodivé pasty pod heatspreaderem, takže jaká je praxe? Z našeho pohledu dobrá, protože se nám povedlo oba naše Kaby Lake přetaktovat na 5 GHz, zatímco u Skylake jsme skončili na 4,6 až 4,7 GHz při 1,42 V. To jsme vybrali jako konečné maximální napětí i zde.

Core i5-7600K šlo taktovat lépe, neboť ten byl stabilní na 5 GHz při 1,40 V a zvládal stoprocentní zátěž s teplotou do 70 °C. Chlazen byl ale výkonným Noctua NH-U14S, a to ne ve skříni, ale volně na stole. Vyšší takt by ale už bez podstatného zvýšení napětí nezvládl.

Core i7-7700K byl na tom hůře, neboť ten byl na 5 GHz stabilní až na vybraném hraničním napětí 1,425 V, a to při teplotě 84 °C. Ta by se mohla v počítačové skříni za teplejšího dne snadno vyšplhat na maximálních 100 °C. Ve výsledku tak rovněž nejsem přesvědčen, že Intel vybral kvalitní teplovodivou pastu pro přenos tepla z čipu do heatspreaderu.

Se zajištěním kvalitního chlazení se ale také dočkáme slušného nárůstu výkonu. Už při nákupu procesoru řady K je tak třeba myslet na přetaktování, neboť jinak tím zahazujeme značnou část jeho potenciálu. Ale co spotřeba?

Jak je vidět, ta moc nevzrostla, což nám dává další důvod věřit, že Intel v Kaby Lake nepoužil nejlepší teplovodivou pastu, nebo ta případně není nanesena vhodným způsobem. Však chladič jako Noctua NH-U14S musí zvládnout procesor v sestavě s celkovou (!) spotřebou 154 W s prstem v nose a ne jej nechat potit při 84 °C.

Nakonec jsme si nechali pokus s postupným snižováním napětí a hledáním toho nejnižšího, na němž jsou procesory ještě stabilní. Jak ukazují grafy, Core i5-7600K to zvládl při 1,130 V (deska ukazovala výchozích 1,284 V), a to pochopitelně v zátěži. Core i7-7700K potřeboval o něco více.

Výsledky jsou skutečně velice zajímavé, však si takto lze srazit spotřebu i o desítky wattů, ale s tím nebezpečím, že by sestava přeci jen nemusela být zcela stabilní.