Rychlost vypalování vs. kvalita

Posuzování kvality vypalování

Jednou z nejtěžších otázek, která si musíme při zkoumání kvality vypálení položit, je: Jak kvalitu změřit? Toto je mnohem větší problém, než se na první pohled může zdát. Kvalitou totiž můžeme rozumět několik věcí:

• schopnost médium přečíst v každé mechanice
• dlouhou životnost
• kvalitní zápis s minimem chyb

První problém je z velké části spojen s barvivem, které je na médiu použito. Existuje několik druhů - mezi nejznámější patří Phthalocyanine a AZO, navíc ještě v mnoha variacích. Problémem je, že ne všechny typy barviv jsou mechanikou podporovány. Teoreticky by sice každá mechanika měla přelouskat všechno, v praxi tomu tak není. Zažil jsem mnoho případů, kdy jinak vychvalovaná "zlatá" média šla velmi špatně přečíst a naopak i případy, kdy světle modrá či zelená barva dělaly problémy. Mám-li hovořit za sebe, tak jako jednoznačně nejlepší se mi v čitelnosti všude osvědčily CD-R média s barvivem MetalAZO od Mitsubishi Chemicals - běžně se prodávaly jako Verbatim DataLifePlus s rychlostí zápisu do 16x. Tato média měla charakteristickou tmavě modrou barvu. V dnešní době už se bohužel nevyrábí, naposledy jsem je viděl jako Verbatimy MusicLifePlus... jejich cena ale nic moc.

Životnost je samozřejmě dalším problémem. Obvykle se udává 100 let. Tomu ale není radno věřit. Jak už jsem se zmiňoval v článku o CDCheck, jedná se o ideál, kdy média skladujete za konstantní teploty a vlhkosti. A neznám nikoho, kdo by dokázal celoročně udržet teplotu 25 +/- 2 stupně Celsia a vlhkost 55 +/- 5 procent. Ostatně posuďte sami, toto jsou záznamy z počasí ze dne prvního srpna 2005:

Hodiny	Teplota	Vlhkost
14:00	24C	44%
15:00	25C	41%
15:30	24C	44%
16:00	25C	39%
17:00	24C	41%
18:00	23C	47%
20:30	20C	60%
21:30	19C	64%
22:30	17C	72%
23:00	16C	77%
1:00	15C	82%

Jak vidíte, 100 let dosáhnete leda v nějakém klimatizovaném archivu. Takovým způsobem skladování mimo jiné zabráníte přístupu vzduchu obsahujícího plyny, které mohou způsobit korozi, tj. zajistíte další požadavek (... a nemusím snad připomínat, co se stane, když se vzdušný oxid sírový smísí s vodou). No prostě na životnost 100 let rychle zapomeňte.

Kvalitní zápis

Zatímco první dva faktory výdrže média sotva nějak ovlivníte, kvalitu zápisu vcelku snadno. CD i DVD mají opravné mechanismy. U CD se jedná o chybová hlášení C1 a C2. Pokud při čtení dojde při čtení k chybě, nejprve se používá oprava C1, když to nestačí, použije se C2. Když ani to nestačí, je nahlášena neopravitelná chyba a postižená část média je nečitelná. U DVD najdeme obdobné mechanismy, jen jsou značeny PI a PIF.

Protože korekční mechanismy jsou svázány s určitými bloky dat, je schopnost opravy omezená. Stručně řečeno - když budete mít příliš mnoho chyb příliš blízko u sebe, přijdete o data. Různé rychlosti vypalování na různá média pak produkují různé výsledky. Ideální je samozřejmě situace, kdy je na disku chyb co nejméně. Je totiž velmi pravděpodobné, že s časem bude chyb C1 a C2 přibývat - médium prostě stárne a barvivo rozhodně není tak stabilním materiálem jako například zlato.

Výhodné je proto vypalovat tak, aby chyb z počátku bylo co nejméně. Nezajistíte tím, že nebudou s časem rapidním tempem přibývat, ale přeci jenom je asi lepší začínat s málo chybami než s obrovským množstvím. A už jen to, že docílíme dobrých výsledků, může nasvědčovat tomu, že médium bylo vypáleno opravdu kvalitně, tedy optimální sílou laseru - přesně tak, jak očekával jeho výrobce.

Jak testovat

Testovat chybovost C1 a C2, resp. PI a PIF je možné pomocí několika k tomu určených programů. Mezi nejznámější patří KProbe.

Tento program byl a je určen převážně pro mechaniky Liteon. Možné je samozřejmě použít i jiné, důležité je jen to, aby měly podporovaný ovládací čip Mediatek.

Druhým prográmkem je Nero CD-DVD Speed. To je testovací program nejen na chyby, ale také na kvalitu extrakce a rychlosti. Pro nás je zajímavá záložka Disc Quality. Ne všechny mechaniky jsou podporovány, prostě to musíte vyzkoušet. Je také možné, že testování nepůjde ani s jedním programem - pak by se jednalo o omezení ve firmware vaší mechaniky.

Ovládání obou software je natolik jednoduché, že nemá smysl ho tady nějak rozebírat. Snad jen že položka Total / Celkem udává celkový počet chyb, zatímco položka Max. / Maximum počet chyb vedle sebe (souvisle). Důležité jsou oboje hodnoty, i když přeci jenom Max. má větší vliv na čitelnost. Při testování je nutné zvolit nízkou rychlost čtení (např. pro DVD 4x), protože při vyšších rychlostech dochází k více chybám při čtení. Ideální je samozřejmě testovat rychlostí 1x, ale to trvá příliš dlouho.

Strategie vypalování

Existují celkem čtyři strategie vypalování. Liší se různým způsobem nakládání s otáčkami. Vše se točí (doslova) kolem různých rychlostí na různých místech média. CD a DVD jsou kotouče o průměru 12 cm, na které se zapisuje v kruzích. Je jasné, že na vnějším obvodu v délce 6 cm od středu je kruh mnohem delší než například 3 cm od středu (klasický vzoreček ze základní školy: 3.141593 * průměr). Pokud zůstane úhlová rychlost stejná, pak na vnějším obvodu bude rychlost dvojnásobná než ve vzdálenosti 3 cm od středu. Za takových okolností samozřejmě není možné použít stejnou sílu laseru - buďto by totiž byla pro pomalou rychlost příliš silná nebo naopak pro vysokou rychlost příliš slabá. Řešením problému jsou následující metody:

CLV (Constant Linear Velocity) - Konstantní obvodová rychlost. Zápis probíhá stále stejnou sílou laseru, větší obvod média u vnější strany je kompenzován poklesem rychlosti otáčení.

Z-CLV (Zoned Constant Linear Velocity) - Konstantní obvodová rychlost v zónách. Je obdobou režimu CLV s tím, že aby se dosáhlo rychlejšího času vypalování, je médium rozděleno do několika zón (obvykle třech). Pro ně jsou zvoleny různé obvodové rychlosti.

CAV (Constant Angular Velocity) - Konstantní úhlová rychlost otáčení. Médium se otáčí neustále stejnou rychlostí, vyšší obvodová rychlost je kompenzována rostoucí sílou laseru.

P-CAV (Partial Constant Angular Velocity) - Obdoba CAV s tím rozdílem, že od určitého okamžiku již neroste síla laseru, ale naopak se snižuje rychlost otáčení.

Není vůbec neobvyklé, že mechaniky používají mnoho režimů. Typicky se dnes setkáte s kombinací CLV, P-CAV s CAV - pro každou rychlost vypalování a pro různé typy médií jsou zvoleny různé způsoby. Docela běžné je, když při rychlosti vypalování CD 8x je zvolen režim CLV, při rychlosti 48x naopak režimu CAV. No a při 40x pak režimu P-CAV.

Co se kvality týče, z uvedených režimů bývá nejproblematičtější Z-CLV. Důvodem je, že mezi zónami se musí měnit jak rychlost otáčení, tak síla laseru. Výsledky obvykle nebývají nějak úžasné. Naopak režim CLV je obecně považován za velmi dobrý. Obvykle má kvalitní výsledky mimo jiné i proto, že rychlost otáčení při něm nebývá nejvyšší (je používán u pomalých rychlostí), takže ani vibrace mechaniky nejsou nějak silné (tedy pokud zrovna nezvolíte nejvyšší rychlost vypalování ze všech CLV režimů). A i když zvolíte vysokou rychlost, směrem k vnějšímu okraji média rychlost otáčení klesá tak nebo tak. Co se CAV a P-CAV týče, nejsou to špatné způsoby, ale obvykle nutí mechaniku k dost vysokým otáčkám, takže hodně vibrují. Protože P-CAV má menší maximální intenzitu laseru, může být lepší.

Vždy ale platí, že je potřeba jednotlivé způsoby vyzkoušet na různých médiích. Naslepo volte CLV pouze v případě, kdy nemáte jak otestovat reálné výsledky. Vypalování je totiž především otázkou zvolené síly laseru, což upravuje firmware, který, jakožto uživatel, nemáte možnost ovlivnit. A tak se klidně může dosáhnout nejlepšího skóre v režimu Z-CLV.