V8 GTS: to nejlepší od Cooler Masteru

Cooler Master V8 GTS není prvním chladičem od této firmy, který nabízí výparníkovou komoru. Přišel s ní už recenzovaný Cooler Master TPC 800, jenž dnes stojí přinejmenším 1400 Kč, přičemž dnes testovaný V8 GTS aktuálně přijde alespoň na 2200 Kč. Na vzduchový chladič jde tedy o velmi vysokou částku, však rovněž dvouventilátorový model Noctua NH-D14 přijde na 1900 Kč a podobně jsou na tom i další. Cooler Master V8 GTS je tedy jedním z nejdražších procesorových vzduchových chladičů, takže bychom od něj měli čekat bezchybné provedení a ten nejlepší výkon.

Dle obalu již tento chladič stihl získat Red Dot Design Award, čili ocenění za design. Čím si to zasloužil? Dle výrobce má jeho vzhled připomínat nadupané auto, což tedy zajistí jeho plastové kryty a červené LED. Samotná krabice pak poukazuje ještě na již zmíněnou výparníkovou komoru, slibuje maximální chladicí výkon a také velmi dlouhou životnost ložisek u ventilátorů.

Od Cooler Master V8 GTS bychom se tedy měli spokojit pouze s tím nejlepším. Odpovídají ale takovým představám i specifikace?

Cooler Master V8 GTS dle svých specifikacích rozhodně není žádné ořezávátko. O tom vypovídá jeho celková hmotnost, výparníková komora a osm heatpipe navíc a také dva 140mm ventilátory. U nich výrobce udává také funkci Fan Stop při řízení otáček pomocí PWM, což prostě znamená, že deska může ventilátory zcela vypnout. Však dnešní procesory už dokáží být v klidovém režimu velmi úsporné, že se řada z nich může zvládnout uchladit i pasivně. Na druhou stranu, tento chladič rozhodně nemá cenu dávat do sestav s procesorem nastaveným na výchozí takt a napětí, pro ně je chladič s takovouto cenou zbytečný luxus.

Co se týče kompatibility, pak nechybí podpora žádného důležitého socketu. V případě AMD je to jasné, tam se rozteče montážních otvorů už dlouho nezměnily a v případě Intelu máme možnost instalace jak na starý LGA 775, tak na nejnovější LGA 1150 či 2011.

Pokud bychom zde neměli výparníkovou komoru a poněkud složitou plastovou kapotáž, byl by koncept tohoto chladiče velmi jednoduchý. Šlo by pak o celkem normální věžovitý chladič s měděnou základnou a osmi heatpipe, které společně se žebry tvoří tři pasivy, mezi nimiž je akorát tak dostatek místa pro vsunutí dvou 140mm ventilátorů. Je to tedy sendvič ve složení pasiv-ventilátor-pasiv-ventilátor-pasiv. Oba ventilátory jsou samozřejmě natočeny tak, aby posílaly vzduch jedním směrem, a to nejlépe k zadnímu skříňovému ventilátoru.

Celá konstrukce je částečně skryta v plastovém krytu, jenž má jednak plnit estetickou funkci, ale také má za úkol usměrňovat tok vzduchu, aby efektivně procházel skrz pasivní části. Hlavní pasiv uprostřed je napojen na čtyři duální heatpipe a jeho žebra jsou ve stejné rovině se základní deskou, čili potud nejde o nic speciálního. Ze základny však vychází ještě na každé straně dvě samostatné heatpipe, které se napojují na vertikálně orientované žebroví po straních chladiče.

Na hliníku pro výrobu žeber Cooler Master nešetřil a použil 0,4mm plech, přičemž mezi jednotlivými žebry jsou pravidelné 2mm mezery. Heatpipe pak mají standardní průměr, čili 6 mm. Řada chladičů dnes použivá také 8mm heatpipe, ale ty by se vedle sebe na jednu základnu v takovémto počtu jen těžko vešly.

Chladič V8 GTS však má ještě výparníkovou komoru, ovšem ta je použita poněkud jiným způsobem než u Cooler Master TPC 800. Ten je vybaven klasickou měděnou základnou, do níž jsou nejdříve zapuštěny heatpipe a až pak "v druhém patře" je ona komora, což je tedy ve skutečnosti velká zploštělá heatpipe.

Zde jde však o výparníkovou komoru, která nahrazuje základnu i s její styčnou plochou a neslouží tedy pro rozvedení tepla do těla chladiče, ale pouze do samotných heatpipe. Má tak blízko spíše k chladiči Sapphire Vapor-X, který zase vychází ze stejnojmenné řady grafických karet Tato komora tedy slibuje velmi efektivní rozvod tepla do heatpipe, což je při jejich počtu a výsledné velikosti základny velmi důležité.

Z pohledu na spodek chladiče můžete také identifikovat červené LED zapuštěné do kulatých rámečků ventilátorů. Když pak zkontrolujeme jejich napájení, pak to je prostě a jednoduše spojeno a vyvedeno na jeden čtyřpinový konektor. Vidět je také malý kabel, který vede k vrchní části plastového krytu, kde jsou další červené LED.

Na základně tvořené výparníkovou komorou a nejspíše hliníkovým blokem s montážními otvory je důležitá především zesílená část, která má na sobě i broušenou styčnou plochu. O zrcadlovém lesku, jímž se chlubí jiné chladiče, nemůže být řeč. To však není důležité, základna nemusí být naprosto hladká, ale má být především rovná, aby si co největší plochou sedla na heatspreader procesoru. A to v našem případě bohužel nebyla. Z určitých úhlů jsou vidět malé hrbolky a při kontrole přes hranu posuvného měřítka proti světlu bylo vidět, že je také trošku vypoulená ven.

Velkou otázkou pak je, zda základna neumí být trošku flexibilní, že by se její tvar po přitlačení na procesor trošku přizpůsobil, však jde o dutou skořápku z poniklovaného hliníku vyplněnou médiem s nízkým bodem varu. Ovšem to zjistíme až po instalaci chladiče dle výsledného rozprostření pasty.

Základna se tedy může stát kamenem úrazu tohoto jinak velmi dobře vypadajícího chladiče.

Malá krabička s příslušenstvím skrývá všechno nezbytné pro instlaci chladiče, a to včetně potřebného klíče. Máme tu tedy dva zadní rámečky pro sockety AMD a Intel, tři sady vrchních spon, různé šroubky a distanční sloupky, podložky a také tubu s teplovodivou pastou. My ji jako obvykle nahradíme naší Arctic MX-2.

Vedle toho tu máme také ještě informace o záruce a obrázkový manuál s instrukcemi pro instalaci, kde nechybí ani česká verze.

Při instalaci jsem byl především zvědavý na to, zda nám Cooler Master umožní nainstalovat V8 GTS na sockety AMD v libovolné orientaci, čili s možností natáčení po 90°. Dle manuálu to možné je a slouží k tomu dvě sady vrchních spon. Dle orientace socketu si tedy vybereme tu pravou sadu, čili ty nejkratší, nebo naopak nejdelší. Spony střední velikosti jsou určeny pro sockety Intel.

Ale od začátku. Instalace je velmi jednoduchá a výrobce to naštěstí zařídil tak, abychom nemuseli z chladiče odstrojovat plastové nástavby a ventilátory. Nejdříve si vybereme ten správný zadní rámeček - kovový pro AMD a plastový pro Intel. U socketů AMD pak na základnu chladiče přišroubujeme buď dlouhé a nebo krátké spony a pak už stačí namazat procesor pastou, přiložit chladič a pomocí dodávaného klíče a šroubků jej přišroubovat k závitům zadního rámečku. Činíme tak samozřejmě postupně a křížem, aby byl přítlak rovnoměrný.

Jediný problém při instalaci může nastat u šroubů poblíž chladičů na desce, k nimž bychom se případně nemohli klíčem snadno dostat. Řešením pak je sundání těchto chladičů z desky, což bych opravdu doporučoval v případě, kdy si nejste jistí, že máte některý ze šroubů utažený skutečně nadoraz, protože pak hrozí, že chladič nebude sedět rovně.

U socketů Intel musíme zadní rámeček z vrchni strany zajistit pomocí distančních sloupků a až poté vznikne platforma, ke které můžeme upevnit chladič, k němuž jsme předtím připevnily příslušné spony. Posledním krokem opět je přišroubování chladiče přes spony, jen k tomu nevyužijeme šrouby jako u AMD, ale matky. U socketu LGA 2011 je situace ještě jednodušší, protože nemusíme využít zadní rámeček. Distanční sloupky prostě přišroubujeme k původnímu rámečku na desce a pak je už postup stejný.

Co se týče styčné plochy, a jejího výše zmíněného problému s nerovnostmi, pak tu jsem nejdříve opatřil jen trochou teplovodivé pasty, chladič nainstaloval a opět opatrně sejmul, aby vynikly případné problémy. Mohu potvrdit, že pasta se díky silnému přítlaku rozprostřela rovnoměrně a nebyla zde žádná hluchá místa, takže to asi tak velký problém nebude. Nicméně nakonec bude stejně záležet pouze na teplotách.