Rusové se vrací na Venuši, NASA pomůže

Právě na úspěšné Veněry chce nyní Rusko ve spolupráci s NASA navázat programem Veněra-D, který počítá s vysláním lodi skládající se z družice a přistávacího modulu. Rusové již několikrát dokázali na Venuši přistát, což byl vzhledem k nehostinnosti její atmosféry vždy pozoruhodný úspěch. Už Veněra 7 si v roce 1970 připsala prvenství jako sonda, která úspěšně přistála na cizí planetě a pak tu máme z pozdějších let ještě úspěšnější mise Veněra 11 až 14, které už dokázaly zachytit z povrchu barevné fotografie, zaznamenat blesky a identifikovat horniny. Tyto sondy ale vždy pracovaly přinejlepším dvě hodiny, takže na nějaké dlouhé zkoumání okolí neměly čas. Jak to tedy bude s chystanou misí?

Mezinárnodní tým vědců se teprve chystá vytyčit hlavní cíle plánované mise Veněra-D, které by měl předat na konci tohoto měsíce Ruské akademii věd a americké NASA. Je jasné, že této misi budou šéfovat Rusové a NASA bude hrát spíše podružnou roli a není divu, když právě Rusové se na ni připravují již více než deset let, aby navázali na to, kde skončili ještě jako Sovětský svaz. Samotná NASA se do projektu vložila před třemi lety, ale ne z vlastní iniciativy, nýbrž po ruské nabídce ke spolupráci. Jenomže pak nastalo po anexi Krymu v roce 2014 ochlazení vztahů mezi agenturami NASA a Roscosmos, což však nezasáhlo životně důležité projekty, jako je třeba provoz Mezinárodní vesmírné stanice. Mezi ty se ale Veněra-D přirozeně nepočítá.

Už v srpnu 2015 se ale obě strany opět setkaly v Moskvě a naplánovaly další postup včetně workshopu chystaného na letošní květen, kde se rozhodne o tom, jaké vědecké nástroje se na palubě sondy a jejího modulu povezou. Veněra-D je přitom velká mise, plně srovnatelná třeba s průzkumem Marsu pomocí roverů, takže jde o několikamiliardový projekt v dolarech. Základní koncept udává, že se využije sonda umístěná na oběžnou dráhu, odkud bude Venuši studovat alespoň tři roky. Přistávací modul to bude mít daleko těžší a od něj se očekává alespoň několikahodinová funkčnost. Dříve se přitom plánovalo, že modul na povrchu vydrží funkční přibližně měsíc. Právě proto je v označení mise písmeno D (Venera Dolgozhivushaya) znamenající dlouhodobou životnost, ale to se ukázalo jako finančně a technicky příliš vysoký cíl.

Co se týče sondy, ta bude z výšky studovat složení, strukturu a dynamiku atmosféry Venuše a zkusí najít odpověď i na otázku, proč se atmosféra pohybuje tak moc rychleji v porovnání s rotací planety (záhada super-rotačního proudění). Přistávací modul má jako předchozí sbírat informace už při průletu atmosférou a po dosednutí se zaměří na složení povrchu. Mnoho věcí je ale stále otevřených. Uvažuje se i o využití malých a jednoduchých pozemních stanic, které by opravdu mohly vydržet až měsíc a dokonce i o malém a solárně napájeném dronu, který by brázdil oblohu. Ve výšce kolem 50 kilometrů nad povrchem by totiž nemusel čelit takovým teplotám a tlaku jako na povrchu a zaměřit by se mohl na záhadné tmavé pruhy, jež dle některých mohou nést mikrobiální život či jeho stopy. Na vývoji takového zařízení se už pracuje, a to ve firmě Northrop Grumman, která je označuje jako Venus Atmospheric Maneuverable Platform (VAMP).

Nakonec tu máme otázku, kdy by měla Veněra-D startovat. Pokud vše půjde jako na drátkách, můžeme uvažovat o letech 2025 nebo 2026. Záležet bude především na financování ze strany Rusů, kteří postaví celou sondu i s přistávacím modulem a využít mají raketu Angara A5, která je stále ve vývoji. NASA má přispět spíše jen jednotlivými vědeckými přístroji.

Zdroj: Space.com