Americká vesmírná agentura se chystá vypustit sondu, která zavítá do samotné sluneční koróny, čili do vrchní atmosféry naší hvězdy. Chce se tak blíže podívat na potenciálně nebezpečné výtrysky koronální hmoty.
Mluvit budeme o sondě Solar Probe Plus (SPP), kterou již aktuálně vyrábí inženýři v Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory. Pokud jim to půjde dle plánu a předpokladů, pak sonda bude moci letět už v příštím roce. Je přitom zřejmé, že SPP bude muset mít velice vysokou odolnost vůči teplu i sluneční radiaci, takže lze očekávat, že využije nějaký silný štít.
Výtrysky koronální hmoty (Corona Mass Ejection - CME) se často spojují se slunečními erupcemi, ale jde o rozdílné věci. Sluneční erupce představuje lokální zvýšení jasu Slunce často doprovázené výronem plazmatu v podobě smyčky, které se zase vrátí zpět. Pokud se ale plazma nevrátí a putuje dále do vesmíru, správně máme mluvit o výtrysku koronální hmoty.
Právě CME vzbuzují mezi vědci velké obavy, protože proud nabitých částic by mohl přemoci magnetickou ochranu Země a vyřadit z provozu rozvodné elektrické sítě nebo dokonce rovnou zničit velké části rozvodné soustavy včetně těžko nahraditelných velkých transformátorových stanic. Vedle toho jsou i velice ohroženi obyvatelé Mezinárodní vesmírné stanice.
Jak tedy bude probíhat mise Solar Probe Plus? Po svém příletu ke Slunci jej má celkem 24krát obletět, ale na velice výstředné dráže, při níž se dostane také sedmkrát blízko k Venuši. To jí zabere zhruba sedm let a při každém průletu kolem Venuše její gravitace upraví dráhu sondy a ta se postupně přiblíží Slunci až na 6,4 milionů kilometrů. To je více než 23x blíže než se nachází Země a devětkrát blíže než Merkur, přičemž sonda se tak dostane do samotné koróny, kam se zatím žádné člověkem vytvořené zařízení nepodívalo.
Inženýři pracující na sondě předpokládají, že ta bude muset vydržet teploty přes 2500 °F (1370 °C), a tak jí velice přijde vhod 11,5 cm tlustý štít z uhlíkového kompozitu. V koróně pak bude sonda mít tři hlavní úkoly. Jednak se pokusí zachytit a sledovat tok energie, které způsobují zvýšené zahřívání vrchní sluneční atmosféry. Pak bude sledovat strukturu tamních magnetických polí a plazmových proudů jako zdroje slunečního větru a nakonec bude sbírat data o pohybu vysoce energetických částic jako součásti tohoto větru, což jsou třeba jádra hélia.
Zdroj:
