Stáří Měsíce bylo upřesněno a potvrzuje Teorii velkého impaktu
12.1.2017, Jan Vítek, aktualita
Vědci odhalili, že už konečně ví s relativně vysokou přesností, jak je starý Měsíc. Využili k tomu přitom vzorky, které s sebou přivezli ještě astronauti v rámci projektu Apollo. Jaké je tedy nově upřesněné stáří naší družice?
Dle nejnovějších informací tak můžeme operovat se stářím 4,51 miliard let plus/minus 10 milionů, což má být pouze nějakých 60 milionů let poté, co Sluneční soustava dostala svůj tvar a formu. Už dřívější studie udávaly něco podobného, ale ty neměly mít tak pevné základy, a tak se objevila i řada protinázorů, že to muselo být alespoň 150 milionů let po vzniku naší soustavy. Autoři nové studie jsou si přitom tímto výsledkem velice jistí a říkají, že by měla ukončit debaty o stáří Měsíce jednou pro vždy.
takto si můžete Měsíc sami vyfotit - stačí levný hvězdářský dalekohled, mobilní telefon,
velice pevná ruka a pomocná síla k odhánění dětí
Dnes převládá názor, že Měsíc vznikl poté, co jedno či snad i více těles o velikosti Marsu narazilo do mladé Země. Část vyvrhnutého materiálu se pak na její oběžné dráze zformovala do Měsíce, ale bylo velice těžké určit, kdy se to stalo. To proto, že vzorky dovezené astronauty jsou většinou brekcie, čili hrubozrnné horniny různého typu, které byly dohromady "splácány" impakty meteoritů, proti nimž Měsíc postrádající atmosféru nemá obranu.
Na Měsíci tak jen těžko najdeme vzorek, který by v nezměněné podobě pamatoval jeho vznik, takže vědci pod vedením Melanie Barboni (Earth, Planetary, and Space Sciences, UCLA) museli využít jiný přístup. Namísto datování celých dovezených objektů hledali známky procesu, který doprovázel předpokládaný vznik Měsíce, který měl být v jeden okamžik pokryt velkým oceánem magmatu, jenž postupně chladl a zanechal jeden pozůstatek, a to zirkon. Ten posloužil jako nejlepší ukazatel stáří, a tak se jej vědci rozhodli fragmenty se zirkonem radiometricky datovat sledováním rozpadu hafnia na dceřiné izotopy.
Zjistilo se tak, že dané fragmenty jsou velice zachovalé a velice staré, takže mají skutečně ukazovat na dobu, kdy nově zformovaný Měsíc začal vychládat. Do toho se ale musel započítat i vliv kosmického záření, které komplikuje radiometrické datování svými neutrony a právě kvůli tomu se dříve tvrdilo, že se zirkon nemůže použít. Výsledek je 4,51 miliardy let a tak už by to mělo zůstat.
Nově stanovené stáří Měsíce tak logicky ukazuje rovněž na to, že Teorie velkého impaktu vysvětlující vznik Měsíce je správná, a to i proto, že v době velice mladé Sluneční soustavy v ní poletovalo daleko více objektů, které mohly do Země narazit, než o nějakých 100 milionů let později. Stejně tak je díky tomu už o něco méně překvapivý odhad, že život na Zemi se měl začít vyvíjet alespoň před 4,1 miliardami let, neboť tím delší dobu měla naše planeta na to, aby se na ní po katastrofickém nárazu Theiy vytvořily vhodné podmínky.
Zdroj: Space.com
takto si můžete Měsíc sami vyfotit - stačí levný hvězdářský dalekohled, mobilní telefon,
velice pevná ruka a pomocná síla k odhánění dětí
Dnes převládá názor, že Měsíc vznikl poté, co jedno či snad i více těles o velikosti Marsu narazilo do mladé Země. Část vyvrhnutého materiálu se pak na její oběžné dráze zformovala do Měsíce, ale bylo velice těžké určit, kdy se to stalo. To proto, že vzorky dovezené astronauty jsou většinou brekcie, čili hrubozrnné horniny různého typu, které byly dohromady "splácány" impakty meteoritů, proti nimž Měsíc postrádající atmosféru nemá obranu.
Na Měsíci tak jen těžko najdeme vzorek, který by v nezměněné podobě pamatoval jeho vznik, takže vědci pod vedením Melanie Barboni (Earth, Planetary, and Space Sciences, UCLA) museli využít jiný přístup. Namísto datování celých dovezených objektů hledali známky procesu, který doprovázel předpokládaný vznik Měsíce, který měl být v jeden okamžik pokryt velkým oceánem magmatu, jenž postupně chladl a zanechal jeden pozůstatek, a to zirkon. Ten posloužil jako nejlepší ukazatel stáří, a tak se jej vědci rozhodli fragmenty se zirkonem radiometricky datovat sledováním rozpadu hafnia na dceřiné izotopy.
Zjistilo se tak, že dané fragmenty jsou velice zachovalé a velice staré, takže mají skutečně ukazovat na dobu, kdy nově zformovaný Měsíc začal vychládat. Do toho se ale musel započítat i vliv kosmického záření, které komplikuje radiometrické datování svými neutrony a právě kvůli tomu se dříve tvrdilo, že se zirkon nemůže použít. Výsledek je 4,51 miliardy let a tak už by to mělo zůstat.
Nově stanovené stáří Měsíce tak logicky ukazuje rovněž na to, že Teorie velkého impaktu vysvětlující vznik Měsíce je správná, a to i proto, že v době velice mladé Sluneční soustavy v ní poletovalo daleko více objektů, které mohly do Země narazit, než o nějakých 100 milionů let později. Stejně tak je díky tomu už o něco méně překvapivý odhad, že život na Zemi se měl začít vyvíjet alespoň před 4,1 miliardami let, neboť tím delší dobu měla naše planeta na to, aby se na ní po katastrofickém nárazu Theiy vytvořily vhodné podmínky.
Zdroj: Space.com
