Tajemství tmavého Merkuru? Nejspíše uhlík

Albedo Merkuru, čili poměr mezi dopadajícím a odraženým elektromagnetickým zářením, je nižší než v případě Země, Venuše i Marsu. Vědci dosud nevěděli, co za tím stojí. Určité bylo jen to, že to nebude železo, neboť toho je na povrchu Merkuru méně než na našem Měsíci a má se za to, že většina železa Merkuru se nachází v jeho jádře. To by ostatně mělo být doposud tekuté, ačkoliv síla magnetického pole Merkuru je oproti poli Země pouze setinová.
Odpověď na záhadu tmavého Merkuru přišla díky datům odeslaným sondou Messenger, která se v minulém roce zřítila na jeho povrch, neboť jí již došly pohonné hmoty, díky nimž by mohla upravovat kurz. Nyní si můžeme na Nature Geoscience přečíst o tom, co tato sonda zjistila. Na základě dat si nyní vědci myslí, že Merkur měl dříve "plovoucí kůru" vytvořenou z grafitu, která vznikla díky celoplanetárnímu oceánu magmatu. Kvůli pozůstatkům této kůry má tedy dnes tak nízké albedo.
To se přidává k celkově záhadné minulosti této planety, neboť má či měla jako jediné známé těleso naší soustavy takovou krustu grafitu. Oproti Zemi má také pozoruhodně velké jádro, které zabírá celkem 42 procent jeho hmoty oproti 17 procentům. Jsou různé teorie o vývoji Merkuru, které však vesměs začínají tak, že byl dříve asi dvakrát větší. Teorie se tedy liší v tom, jak Merkur o svou hmotu přišel. Je možné, že se část z něj prostě vypařila vlivem mladého Slunce a nebo že se Merkur srazil s dalším tělesem a velká část vyvrženého materiálu také skončila ve Slunci. To by podpořilo i teorii o tom, že by grafitová kůra vznikla z oceánu magmatu, který by vznikl jako následek srážky.

Uvidíme tedy, zda nám data z Messengeru neprozradí o Merkuru ještě něco jiného. Šlo totiž o první sondu, která se na Merkur podívala opravdu důkladně a zblízka, neboť starší Mariner kolem něj jen proletěl. Messenger měl čas na pořízení nějakých 255 tisíc fotografií jeho povrchu plného kráterů. Na jejich základě bude NASA moci lépe naplánovat budoucí mise k této planetě, díky níž je naše soustava oproti jiným unikátní.

Při zkoumání jiných soustav je totiž běžné zjištění, že nejblíže hvězdám se nachází tzv. horké Jupitery, tedy exoplanety, které mají podobné rozměry a vlastnosti jako náš Jupiter, ale na rozdíl od něj mají ke své hvězdě daleko blíže, a to i na pouhé osmině vzdálenosti Slunce - Merkur. V takovém případě je v podstatě vyloučeno, aby taková soustava obsahovala planetu podobnou našemu Merkuru, co se týče typu a vzdálenosti od hvězdy. Je ale také třeba poznamenat, že horké Jupitery se právě díky jejich velikosti a oběhu blízko hvězdy nejlépe odhalují. Neznamená to tedy, že by naše soustava byla ve vesmíru objektivně unikátní a jde spíše o to, že menší planety typu Merkuru se daleko hůře odhalují.

Zdroj: Nature Geoscience