Technologie OLED - tak kde vězí?

A co barvy?

Nu dobře, technologii známe, ale jak je na tom v praxi rozsah barev? Ten je na daleko lepší úrovni než u LCD displejů, kde jsme limitování kvalitou/barvou podsvícení. Všimněte si velkého rozsahu v zeleném a červeném barevném spektru. Zde OLED předčí LCD takovým způsobem, že obraz bude hned na první pohled daleko živější a reálnější.
Na tomto grafu jsou změřené hodnoty přímo výrobcem a na následujícím jsou převedeny do čitelnější podoby. Trochu problém je s modrou barvou, která má menší rozsah než u nativních barev LCD. Obraz tak bude teplejší (norma sRGB má také teplejší barvy než jsou u LCD jako nativní). Barevný gamut tedy bude také o hodně lepší a pokud jej nezkazí elektronika, budou OLED v barvách doslova spásou. U OLED displejů bude opravdu velmi záležet na samotné elektronice, protože kvalita barev resp. obrazu je u většiny OLED prakticky stejná a jediné, co ji může zkazit, je například 6-bit zpracování obrazu.
Ve výsledku má OLED gamut tak velký, že se s ním nemůže měřit žádné LCD ani CRT obrazovky. Ono vlastně už LCD může mít gamut daleko lepší než u CRT, avšak u něj velmi záleží na zpracování samotného LCD a elektronice panelu, přičemž náklady na výrobu jsou enormní.

Vlastnosti OLED displejů

Největší výhodou oproti LCD panelům může někdo pokládat zkrácení odezvy o jeden řád. V praxi nemá lidské oko šanci spozorovat odezvu kratší než 1ms, a tak u OLED nějaké mikrosekundové odezvy nikoho trápit nebudou. Další nesmírnou výhodou je dokonalá homogenita obrazu, přesná geometrie a již zmiňované perfektní barevné podání. Hloubka obrazu je na tak vysoké úrovni, že i CRT obrazovka připadá jako chudý příbuzný. Pozorovací úhly zde prakticky neexistují a jsou omezeny pouze rámečkem displeje apod. Kontrast díky prakticky absolutní černé je nekonečný a s tím jde ruku v ruce i obrovská hloubka obrazu.

Zatím to zní opravdu jako pohádka, že? Jsou zde ovšem i špatné vlastnosti. V prvé řadě je to neustále diskutovaná životnost modrých buňek, ta se dnes pohybuje kolem 20 000 hodin. Jak jistě uznáte, 2,2 roky nepřetržitého života není vůbec špatné. Životnost se počítá k poklesu jasu z původní hodnoty na 400cd/m². Problém stále však přetrvává, protože pokud bude rozdíl ve stárnutí různých buňek velký, bude se v průběhu času měnit barevné podání. Naštěstí řešení není až tak složité. Stačí, aby výrobce podle křivky stárnutí měnil jas modrých, červených a zelených buňěk a vše bude v pořádku. Opět je třeba si dávat obrovský pozor na to, jakou přesností je obraz zpracováván (ani 8-bit nemusí stačit).

Dalším problémem je nemožnost hardwarově regulovat jas. U LCD panelů je obvykle jas regulován tím, že začnou poblikávat podsvětlovací trubice a tím sníží množství světla prostupujícího přes krystaly. U OLED je situace zkrátka taková, že pixel resp. subpixel sám o sobě svítí, a tak je třeba regulovat přímo onen pixel. Pokud však snížíme jas tím, že nastavíme například hodnotu [R,G,B]255=[R,G,B]128 (tím snížíme jas na polovinu), dojde k oříznutí gamutu taktéž na polovinu. Tedy za předpokladu, že se obraz zpracovává pouze 8-bitově. Zde by bylo tedy velice vhodné, aby již z počátku všechny panely měly alespoň 10-bitové zpracování barev, pak by nedocházelo k nikterak drastickému snížení rozsahu barev. To však ukáže čas, jak si s tímto problémem poradí výrobci.

Takže si to shrňme. Neexistují pozorovací úhly, odezva je neznatelná, homogenita perfektní a kontrast nekonečný. Jedinými zápory jsou tedy omezená životnost, kterou však bude kompenzovat cena (výrobní náklady jsou oproti LCD směšné) a pouze softwarová regulace, kterou však lze vyřešit kvalitnějším zpracováním obrazu.