TRAPPIST-1: neobyvatelné peklo, nebo komunita života?

TRAPPIST-1 astronomy překvapil sedmi exoplanetami, které se mají svými proporcemi podobat Zemi a tři se nachází v obyvatelné zóně. To automaticky neznamená, že budou vhodné pro takový život, jaký známe, ale to už jsme probírali. Problém je především v jejich hvězdě, která patří mezi chladné červené trpaslíky spektrálního typu M, takže planety musí kolem nich obíhat velice blízko, aby se nacházely v obyvatelném pásu. Problém tak tkví v přílišné blízkosti i v tom, že život červených trpaslíků je často velice divoký.
Studie hovořící v neprospěch života v systému TRAPPIST-1 tak poukazuje především na tamní hvězdu. Podobnou najdeme v systému Rigil Kentaurus a jde o blízkou Proximu Centauri, která dosud patří mezi velice aktivní hvězdy produkující divoké erupce. Data z teleskopu Kepler dle maďarských astronomů navíc ukazují, že podobně aktivní je i TRAPPIST-1. Jedna ze zachycených erupcí dokonce měla překonat nejsilnější známou erupci našeho Slunce z roku 1859, která usmažila tehdejší telegrafovou infrastrukturu a způsobila polární záři viditelnou i v tropických šířkách. V našem případě šlo přitom o erupci, která musela cestovat 150 milionů kilometrů od Slunce k nám. Nejvzdálenější ze sedmi planet v TRAPPIST-1 je přitom od své hvězdy vzdálena jen 9,4 mil. kilometrů a v takové vzdálenosti by taková erupce měla sílu destabilizovat celou atmosféru planety bez ohledu na její magnetické pole.

Pak tu ale máme také další nově objevenou exoplanetu v systému GJ 1132, která dostala označení GJ 1132b. Jde o superzemi, jejíž vnější části atmosféry mají dosahovat teploty 260 °C, což znamená, že blíže povrchu bude ještě větší teplota. Tato superzemě totiž obíhá velice blízko okolo své hvězdy a jeden její rok trvá našich 1,6 dní, takže hledat na ní život je opravdu optimistická snaha. Přesto ale jde o planetu významnou pro hledání života jinde ve vesmíru. Proč?
Jednoduše proto, že GJ 1132b vůbec má atmosféru, neboť její hvězda také patří mezi trpaslíky spektrální třídy M, které v prvních miliardách let svého života obvykle vydávají velice zuřivé erupce, jež by měly blízké planety zbavit atmosféry, a tedy i tekuté vody na povrchu. European Southern Observatory ale ukazuje na to, že GJ 1132b má atmosféru a navíc velice hustou jako má naše Venuše. Objeveny byly známky vody a metanu a nyní je otázka, jak je možné, že si tato 39 sv. let vzdálená planeta svou atmosféru nechala. Každopádně je v tom jistá naděje, že i planety v systému TRAPPIST-1 atmosféru mají a to nám zodpoví asi až James Webb Space Telescope.

A pak je tu dobrá zpráva, která říká, že pokud život v systému TRAPPIST-1 existuje, může být sdílen mezi více planetami, a to s pomocí "meziplanetárních kýchanců". Nejde o nic jiného než o výměnu materiálu mezi planetami, což se děje i v našem systému. Na Zemi byly totiž nalezeny meteority, které evidentně pochází z Marsu. Když je přitom Mars v opozici, nachází se asi 55 milionů kilometrů od Země, a přitom k nám z něj přicestovaly meteority. Planety v TRAPPIST-1 jsou přitom od sebe vzdáleny spíše jako Měsíc od Země, takže několik set tisíc kilometrů, takže je velice pravděpodobné, že i mezi nimi nastala výměna materiálu, který mohl rozeslat život po celém systému, respektive planetách, na nichž se mohl uchytit.

Jisté je, že TRAPPIST-1 bude i nadále ostře sledovaný systém, o němž si ještě leccos přečteme.

Zdroj: Astronomy