Vývoj LCD: jak šel čas

Doba kamenná

Úplný počátek LCD patří kalkulačkám. V nich se LCD využívalo natolik hojně, až to hezké nebylo. Co je ovšem zajímavější, je fakt, že LCD se v kalkulačkách usadilo a drží dodnes. Prakticky nikdo nepřišel s nějakou velkou inovací. Každopádně vraťme se do roku 1973. Do doby, kdy pivo stálo korunu a vydrželo asi dva dny v ledničce. V této době uvedl Sharp kalkulačku EL-805 LCD.

Displej použitý v této kalkulačce byl ovšem trochu odlišný od těch dnešních. Dnešní LCD displeje v kalkulačkách jsou inverzní, zatímco v Sharp EL-805 LCD byl displej klasičtější konstrukce, který potřeboval podsvícení. Dnešní displeje v kalkulátorech si vystačí s okolním světlem. Ve stejném roce přišly i první hodinky s LCD. Takzvané "digitálky". Ty již používaly klasickou inverzní konstrukci. Tedy číslice byly černé a okolí zeleno-perleťové. Jak si můžete všimnout na videu, Rusko nelenilo a kalkulačku schopně okopírovalo. Co si ovšem vzpomíná můj otec, tato ruská verze vydržela na baterii asi jednu přednášku. Inu, ruská mašina.

Ale zpět k displeji, co byl použit v kalkulačkách. Vzhledem k tomu, že šlo o jednoduchou strukturu několika málo pixelů, mohl si výrobce dovolit tzv. přímé buzení. To znamená, že každý pixel byl ovládán zvlášť a svým vlastním vodičem. To sice znamenalo, že displeje měly perfektní kontrast, ale zase to bylo zcela nepředstavitelné pro displeje s dnes tradiční strukturou pixelů. Jen si představte, kolik by muselo vést "drátů" k dnešním obyčejným FullHD displejům.

Proto se začalo používat maticové adresování a každý pixel byl ovládán pomocí adresování X Y. Zkrátka se přivedlo napětí do sloupce a řádku a na průsečíku, který odpovídal danému pixelu, se udála nějaká změna. Z počátku se jednalo o pasivní adresování, které mělo jisté potíže s kontrastem a artefakty v obraze.

Poté se cca 10 let nic nedělo. Displeje v kalkulačkách se samozřejmě rozšířily po celém světě, digitálky nosili snad všichni alespoň nějakou chvíli. Až v roce 1983 přišla první televize s LCD displejem. Ovšem nebyla to žádná 42", ale přenosná televize s pouze černobílým displejem. Kontrast a jas byl natolik špatný, že se jednalo spíš o hříčku, než o reálně používanou věc. Až rok nato přišla firma Epson se svou verzí ET-10, známou také pod názvem Seiko T102. Obě jsou prakticky stejné. Co je však na těchto televizích zajímavé, je jejich barevný displej. To na tu dobu bylo jako blesk z čistého nebe. Také rozlišení 52 800 pixelů již znamenalo slušný převrat. Sice velikost displeje 2 palce dnes zní trochu komicky, ale i tak to znamenalo průlom.

Další skok ve vývoji byl s příchodem videokamer pro domácí použití. Ty vzhledem ke konstrukci začaly používat elektronický hledáček. Ale kde takový hledáček vzít? Zde opět zabodovala firma Epson, a to v roce 1988, kdy vyrobila světově první EVF z LCD. Jeho rozlišení bylo 70 400 pixelů a byl barevný! Do té doby se totiž používaly hlavně černobílé LCD, což někomu sice vyhovovalo, ale stále točit na kameru a vidět výsledek až po puštění na televizi nebylo zrovna ideální.

Na celé této době bylo zajímavé, že LCD displeje si hledaly své využití. V hodinkách, kalkulačkách, televizích, kamerách a také v mobilech. Právě mobilní telefony znamenaly pro LCD asi největší hnací motor. Právě díky telefonům jsou LCD tam, kde jsou.