Z čeho je utvořen vesmír? Astronomové z SDSS tomu začínají rozumět
11.1.2017, Jan Vítek, aktualita
Dnes nebudeme mluvit o temné hmotě a dalších záhadách moderní astronomie, ale o tom, co si účastníci Sloan Digital Sky Survey (SDSS) mohli přímo změřit. Stojí za tím tak dlouhých 17 let mravenčí práce.
Otázka tedy je, jaké prvky jsou obsaženy ve hvězdách a planetách, čili z čeho se skládá známý vesmír, když uvažujeme pouze o běžné hmotě, ne o temné hmotě či dokonce antihmotě. O tom mluvili astronomové podílející se na SDSS na 229. setkání American Astronomical Society, kde oznámili, že ještě nemohou poskytnout celkový obrázek. Mohou však alespoň prezentovat to, co se začínají dozvídat.
SDSS byl označen za králička Energizera mezi průzkumnými programy, neboť po dlouhých 17 let bylo v rámci něj analyzováno na 150 tisíc hvězd, což zvládl především program APOGEE. Toto sledování bylo prováděno klasickým způsobem, a sice hledáním prvků v jejich rozloženém světle. Už dlouho víme, že nejhojnější zastoupení má mít vodík s cca 80 procenty, pak to je helium s téměř celým zbytkem a pouze cca 2 procenta připadají na všechny ostatní prvky, které zná periodická tabulka. Na tom se ostatně nic nemění.
Zvláštní pozornost si ale vysloužily prvky dohromady pojmenované jako CHNOPS, čili uhlík, vodík, dusík, kyslík, fosfor a síra, známé to základní stavební kameny živých organismů. APOGEE přitom našel jasný vzor, dle nějž je nejvyšší výskyt těchto prvků poblíž středu Mléčné dráhy, kde jsou také nejstarší hvězdy. To je ostatně logické, neboť těžší prvky, čili kovy, jak astronomové nazývají vše, co není vodík a helium, vznikají právě ve hvězdách. Znamená to ale automaticky i to, že největší šance na vznik života je právě ve vnitřních částech naší galaxie? To nemusí být tak jednoznačné, neboť to nezaručuje pouhá přítomnost těchto prvků. Alespoň my toho určitě nejsme důkazem vzhledem k naší pozici.
Sten Hasselquist z New Mexico State University odmítl komentovat spekulace ohledně pravděpodobné přítomnosti života v centru Mléčné dráhy, které se už začaly v průběhu konference rodit. Uznal však, že delší přítomnost prvků CHNOPS uprostřed galaxie svádí k takovýmto myšlenkám. Další prezentující k tomu v žertu dodal, že existuje důvod, proč hlavní planetu světa hvězdných válek umístili do centra galaxie (mínil tím svět Coruscant).
Nicméně hvězdy jsou pouze část známého vesmíru tvořeného hmotou a na nich život nevzniká, takže jak je to s exoplanetami? Ty bohužel zatím nemůžeme přímo pozorovat, ale jsou další, i když nepřímé způsoby, jak se o nich něco dozvědět. Leccos lze vyčíst z jejich hmotnosti a velikosti a pokud se zachytí jejich přechod přes mateřskou hvězdu, lze využít i spektroskopii. Zde právě nejlépe poslouží teleskop Kepler, pro nějž je hledání exoplanet hlavní specializace a i ten pomohl SDSS vytvořit model, dle nějž astronomové určují, kolem jakých hvězd se formují určité planety. Tento model pochopitelně ale musí počítat s tím, že ve vesmíru existují pevně daná pravidla, která korelují s jeho pozorováním a s tím, co víme o naší soustavě.
Zmíněny byly konkrétně hvězdy Kepler 102 a Kepler 407, které mají kolem sebe známé planety. Dle vytvořeného modelu byly vytvořeny typické světy, které by se u daných hvězd měly nacházet. Jak můžete vidět na výše uvedeném obrázku, ty mají být složeny z tekutého železného jádra, různých křemičitanů, granátu či olivínu. Kepler 407 je přitom podobný našemu Slunci, ale přesto by se kolem něj měly tvořit planety, které jsou hustší než ty "naše" a bez tektoniky. Kepler 102 je o něco chladnější než Slunce, ale zase obsahuje prvky, které ukazují na tvorbu velice podobných planet, jaké jsou u nás.
Hlavním cílem těchto průzkumů ale je připravit se na to, až bude k dispozici James Webb Space Telescope (JWST). NASA už vyzvala astronomy, aby začali posílat návrhy pro jeho využití a je jasné, že jeho drahocenný čas nebude vyhrazen pro jen tak nějaký projekt.
Zdroj: Astronomy
SDSS byl označen za králička Energizera mezi průzkumnými programy, neboť po dlouhých 17 let bylo v rámci něj analyzováno na 150 tisíc hvězd, což zvládl především program APOGEE. Toto sledování bylo prováděno klasickým způsobem, a sice hledáním prvků v jejich rozloženém světle. Už dlouho víme, že nejhojnější zastoupení má mít vodík s cca 80 procenty, pak to je helium s téměř celým zbytkem a pouze cca 2 procenta připadají na všechny ostatní prvky, které zná periodická tabulka. Na tom se ostatně nic nemění.
Zvláštní pozornost si ale vysloužily prvky dohromady pojmenované jako CHNOPS, čili uhlík, vodík, dusík, kyslík, fosfor a síra, známé to základní stavební kameny živých organismů. APOGEE přitom našel jasný vzor, dle nějž je nejvyšší výskyt těchto prvků poblíž středu Mléčné dráhy, kde jsou také nejstarší hvězdy. To je ostatně logické, neboť těžší prvky, čili kovy, jak astronomové nazývají vše, co není vodík a helium, vznikají právě ve hvězdách. Znamená to ale automaticky i to, že největší šance na vznik života je právě ve vnitřních částech naší galaxie? To nemusí být tak jednoznačné, neboť to nezaručuje pouhá přítomnost těchto prvků. Alespoň my toho určitě nejsme důkazem vzhledem k naší pozici.
Sten Hasselquist z New Mexico State University odmítl komentovat spekulace ohledně pravděpodobné přítomnosti života v centru Mléčné dráhy, které se už začaly v průběhu konference rodit. Uznal však, že delší přítomnost prvků CHNOPS uprostřed galaxie svádí k takovýmto myšlenkám. Další prezentující k tomu v žertu dodal, že existuje důvod, proč hlavní planetu světa hvězdných válek umístili do centra galaxie (mínil tím svět Coruscant).
Nicméně hvězdy jsou pouze část známého vesmíru tvořeného hmotou a na nich život nevzniká, takže jak je to s exoplanetami? Ty bohužel zatím nemůžeme přímo pozorovat, ale jsou další, i když nepřímé způsoby, jak se o nich něco dozvědět. Leccos lze vyčíst z jejich hmotnosti a velikosti a pokud se zachytí jejich přechod přes mateřskou hvězdu, lze využít i spektroskopii. Zde právě nejlépe poslouží teleskop Kepler, pro nějž je hledání exoplanet hlavní specializace a i ten pomohl SDSS vytvořit model, dle nějž astronomové určují, kolem jakých hvězd se formují určité planety. Tento model pochopitelně ale musí počítat s tím, že ve vesmíru existují pevně daná pravidla, která korelují s jeho pozorováním a s tím, co víme o naší soustavě.
Zmíněny byly konkrétně hvězdy Kepler 102 a Kepler 407, které mají kolem sebe známé planety. Dle vytvořeného modelu byly vytvořeny typické světy, které by se u daných hvězd měly nacházet. Jak můžete vidět na výše uvedeném obrázku, ty mají být složeny z tekutého železného jádra, různých křemičitanů, granátu či olivínu. Kepler 407 je přitom podobný našemu Slunci, ale přesto by se kolem něj měly tvořit planety, které jsou hustší než ty "naše" a bez tektoniky. Kepler 102 je o něco chladnější než Slunce, ale zase obsahuje prvky, které ukazují na tvorbu velice podobných planet, jaké jsou u nás.
Hlavním cílem těchto průzkumů ale je připravit se na to, až bude k dispozici James Webb Space Telescope (JWST). NASA už vyzvala astronomy, aby začali posílat návrhy pro jeho využití a je jasné, že jeho drahocenný čas nebude vyhrazen pro jen tak nějaký projekt.
Zdroj: Astronomy
