Je také celkem jasné, odkud vítr vane, protože vytvrzování pryskyřice pomocí světla je dobře známý a používaný proces. V tomto případě je na začátku nádoba s pryskyřicí, v níž je pak postupně vytvrzován potřebný objekt. Autoři se chlubí, že ten je nejen tvořen rychle, ale také je ve výsledku velice pevný, odolný a stálý.
Podívat se můžeme i na video, v němž je ukázáno vytisknutí písmene M o výšce asi dva centimetry, což trvá 14 sekund. Video je ovšem šestinásobně zrychleno, takže daný objekt byl ve skutečnosti vytisknut za necelou minutu a půl. I to je velice slušný čas v porovnání s klasickou 3D tiskárnou.
Jak se dalo očekávat, tvrdnutí pryskyřice ovládají dva světelné paprsky s vlnovými délkami 365 nm a 458 nm. Pomocí masky se pak může tvořit celý objekt tak, že ten velice rychle "vypluje" nad hladinu tekuté pryskyřice,
To by sám o sobě nebyl žádný nový systém, ale technika z University of Michigan zavedla důležitou změnu. Klasicky se pryskyřice vytvrzuje prostě v místech, na něž se zaměřuje světlo, a to díky fotoaktivátoru. V Michiganu do toho přidali ještě fotoinhibitor, jenž reaguje na jinou vlnovou délku a vytvrzování naopak zabraňuje v místech, kde je to nežádoucí, což je hned za skleněným oknem, na něž by se jinak pryskyřice přilepila a tisk by se zastavil. Proto se využívají dva zdroje světla, jež jsou pak formována do jednoho vzoru.
Namísto fotoinhibitoru se v jiných případech využívá speciální okno či asi spíše membrána, která propouští kyslík, jenž brání tomu, aby se vytvrzená pryskyřice k ní přilepila. To ale znamená, že ona samotná musí být velice nízkou viskozitu, aby mohla do tenkého prostoru mezi oknem a objektem rychle zatékat a aby bylo z čeho stavět objekt. To omezovalo takový 3D tisk na tvorbu malých a málo odolných produktů.
Univerzita si už novou metodu nechala patentovat a autoři Timothy Scott a Mark Burns už chystají založení startupové firmy, která ji má dostat na trh.
Zdroj: University of Michigan
