Aerogely jako řešení pro selektivní terraformaci Marsu?

Aerogely známe jako nejlehčí známé pevné látky a právě ty by mohly být využity pro vytvoření obrovských kopulí, pod nimiž by se nacházelo prostředí vhodné pro život lidí, zvířat, hmyzu, bakterií či virů, pokud to budeme brát šmahem celé. Aktuálně je Mars velice chladný a nemůže na něm existovat voda v tekutém skupenství, nemá atmosféru, která by nás mohla chránit před zářením z vesmíru (také nemá celoplanetární magnetické pole proti nabitým částicím, ale to je nyní vedlejší) a především jde o to, že pro mrzkého člověka s jeho technologiemi je zatím zhola nemožné cokoliv z toho změnit.

 

 

Někteří by navrhovali využití nukleárních zbraní pro zahřátí atmosféry a roztavení ledu, což už bylo vyvráceno jako neúčinné. Jiní by chtěli Mars bombardovat kometami, které by dodaly potřebnou vodu i skleníkové plyny, k čemuž lze zatím říci toliko to, že aktuálně jsme schopni leda tak doletět k takovému objektu a seškrábnout z něj vzorky, rozhodně ne vychýlit z dráhy kometu. A pak tu jsou další, kteří navrhují stavbu obrovských habitatů s využitím aerogelu. 

 

Aerogely obsahují i 99,8 % vzduchu a přezdívá se jim také zmrzlý kouř. Ty by mohly být na Marsu využity několika způsoby. Například by se jimi dala pokrýt zem a pěstovat pod nimi řasy, anebo pak rovnou celé kupole pro pěstování prostorově náročnějších rostlin. Jde zde o flexibilitu, lehkost i izolační vlastnosti aerogelů. Dle autorů je teoreticky možné vytvořit pod aerogelovými kopulemi prostředí pro život, a to v horizontu desítek let, takže by se dalo mluvit o jakýchsi ostrůvcích terraformace. 

 

Konkrétně by šlo o aerogely z oxidu křemičitého, které se řadí mezi nejlepší známé tepelné izolanty, ostatně ty už byly využity, a to v izolaci životně důležitých částí roverů NASA na Marsu. Křemík by navíc zabránil v proniknutí ultrafialového záření. 

 

 

Proběhly také již experimenty se simulovaným prostředím Marsu, v nichž se využily 2 až 3 cm silné vrstvy daného aerogelu, jež byly schopny zajistit uvnitř kontrolovaného prostředí teploty až o 50 °C vyšší než v okolí. Dle klimatických modelů Marsu by tak bylo možné pouze pomocí aerogelů o tloušťce pár centimetrů nechat roztát led až do hloubky několika metrů pod povrchem. Skrz ně také může projít dostatek světla na to, aby zajistilo fotosyntézu rostlin. 

 

Krom očividných problémů se stavebními pracemi na cizí planetě je ti ale také fakt, že aerogely se špatně vyrábí ve velkém a zde by takového materiálu bylo zapotřebí opravdu hodně a těžko by jej někdo vozil ze Země. 

 

Autoři studie ale zkoumají dále a aktuálně plánují v poušti Atacama další praktické testy. Právě na tomto místě jsou ostatně podmínky, které se nejvíce blíží těm na Marsu. 

 

Zdroj: Astronomy