Počítačové meteostanice: nový fenomén?

Malé meteorologické stanice se stávají hitem. Jejich rostoucí obliba souvisí zejména s poklesem cen u all-in-one zařízení určených pro domácnosti a meteorology - amatéry. Zařízení, která ještě před několika lety stála desítky tisíc Kč, se prodávají za částky i desetinové.

Pro mnoho počítačových nadšenců však druhý koníček ve formě amatérské meteorologie začal existovat poměrně nedávno, kdy cena mainstreamových zařízení, poměrně slušně vybavených všemi základními senzory, některými senzory doplňkovými a zejména USB portem s možností exportu dat do PC a zobrazení výstupů na webu, klesla pod magickou hranici 5.000 Kč. Jako houby po dešti se proto i v Česku množí amatérské meteostanice, které poskytují naměřené údaje do amatérských meteosítí - nebo alespoň na webu umožňují zobrazit, jaké je právě počasí doma, na chatě, sbírat historické údaje o teplotách, srážkách, vlhkosti, bouřkách atd. a poskytovat skutečně lokální předpověď počasí. Z mnoha odkazů uveďme alespoň dobře známý Amut.net.

Meteostanice velmi ocení nejen meteoamatéři, nepostradatelné jsou pro letce, letecké modeláře, vodní sporty, zemědělce. A dokonce i ti, co mají chatu mimo svůj region a rádi by znali, jaké je tam aktuální počasí, zda má cenu cestovat na chalupu nebo zůstat v teple velkoměsta.

Pořídit či nepořídit meteostanici?

Při koupi meteostanice je dobré si uvědomit, pro jaký typ použití bude určena a kolik do ní jsme ochotni investovat. Pro skutečně profesionální použití (např. síť meteostanic ČHMÚ) je vyžadována pravidelná kalibrace všech senzorů, zaručená funkčnost i při výpadku elektrické energie nebo při závadě elektronických čidel, měřicích ústředen nebo výpočetní techniky a jejich cena se pohybuje na úrovni stovek tisíc až miliónů Kč.
Takovéto požadavky jsou však pro většinu použití zbytečně tvrdé a zbytečné. V čem se však od sebe liší jednotlivá amatérská (poloprofesionální) provedení meteostanic?

• množství senzorů a možnosti jejich umístění
• přesnost, provedení, kalibrace a dlouhodobá stabilita senzorů. I jeden z nejjednodušších senzorů – senzor vnější teploty – je jen omezeně použitelný, pokud není umístěn ve stínu pod antiradiačním krytem (omezujícím vliv přímého i nepřímého dopadu slunečního záření), pokud není zkalibrován, aby udával skutečnou teplotu se známou maximální chybou a pokud udávané hodnoty se po půlroce provozu nezmění na zcela jiné. Stejně tak senzor rychlosti větru (anemometr) má jen minimální význam, pokud při jen trochu snížené teplotě „zatuhne“ a nereaguje na nic, co nepřipomíná minimálně vichřici. Kvalitní senzory jsou zároveň tím, co je na meteorologické stanici nejdražší – poloprofesionální senzor pro 1wire sběrnici je často dražší než celá all-in-one meteostanice
• zpracování naměřených dat. Jednoduché meteostanice bez možnosti napojení na PC jsou jen velmi omezeně využitelné. Uživatelské rozhraní dipleje vnitřní části meteostanice bývá velmi spartánské a zobrazit si ta historická data., která vás zajímají (např. jaké bylo počasí před rokem ve stejnou dobu)  bývá bez počítače velmi složité nebo nemožné.

Základní kritéria pro výběr

Pokud tedy uvažujete o pořízení své první meteostanice, lze doporučit takovou, která

• má osazeny všechny základní senzory
  • senzor vnější teploty
  • senzor barometrického tlaku
  • senzor rychlosti a směru větru
  • senzor relativní vlhkosti
• má osazeny ty doplňkové senzory, které potřebujete, např.
  • senzor množství dešťových srážek
  • senzor slunečního svitu
  • senzor blesků
  • senzor výparu vody
  • senzor dohlednosti
  • senzor teploty půdy a promrzání půdy
  • webkamera umístěná na místě měření
• má možnost výstupu na PC, exportu naměřených dat v otevřené podobě, vhodné pro jejich předávání do amatérských meteosítí a má přibalený program pro zpracování meteodat (který opět sám o sobě bývá dražší než samotná meteostanice)
• má dostatečně robustní provedení vnější části
• má dostatečně velkou uživatelskou základnu (aby bylo možné porovnat své zkušenosti s ostatními, příp. řešit eventuální problémy)